Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 700 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 13 906 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 906 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 700 Kč od 5. 8. 2022 do 29. 7. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky 10 700 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 606 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 606 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne 10. 6. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalobci částku 17 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal uhradil poskytnutou částku 17 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem (poplatkem za zpracování a doručení úvěru a za hotovostní inkaso splátek) ve výši 13 906 Kč ve splátkách po 516 Kč týdne. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně, když celkem splatil jen částku 6 300 Kč, stal se dle žalobkyně zbylý dluh splatný ke dni 4. 8. 2022. Žalobkyně k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů MV, kontrolu RČ a OP dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu aktuálního počtu exekucí v Centrální evidenci exekucí, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného dle jím poskytnutých podkladů zaznamenaných v evidenční kartě klienta a dle lokality žalovaného a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých v evidenční kartě klienta.
2. Žalovaný se z ústního jednání konaného dne 7. 8. 2026 telefonicky omluvil a zároveň sdělil, že předmětnou smlouvu uzavřel a v době jejího uzavření měl finanční prostředky na hrazení splátek úvěru, finanční problémy u něj nastaly až následně. O splátky nepožádal, neboť má několik exekucí, které mu jsou sráženy ze mzdy. V době uzavření smlouvy pracoval a nyní také pracuje. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 6. 2021 včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný, s předmětem poskytnutí spotřebitelského hotovostního bezúčelového úvěru ve výši 17 000 Kč, s úrokovou sazbou 70,89 % ročně, s dobou trvání úvěru 60 týdnů a výší týdenních splátek 515,10 Kč. Ve smlouvě byla sjednána výše úroku 3 366 Kč, výše poplatku za zpracování a doručení úvěru 5 100 Kč a výše poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 440 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru tak byla sjednána ve výši 30 906 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že od žalobkyně převzal v hotovosti částku 17 000 Kč.
4. Z přehledu splátek se podává, že žalovaný celkem splatil částku 6 300 Kč.
5. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaný bydlel v nájmu, měl jednu vyživovací povinnost, nevlastnil vozidlo ani nemovitost, byl zaměstnán jako mechanik u společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem 25 915 Kč, další příjmy domácnosti činily 10 000 Kč. Splátky nebankovních závazků činily 6 171 Kč. Do výdajů byly dále započítány životní výdaje na bydlení ve výši 9 461 Kč a životní minimum na ověření ve výši 9 670 Kč. Žalovaný své příjmy a výdaje doložil pracovní smlouvou, výplatními páskami 3/2021 a 4/2021 a výpisy z účtu za 4/2021 a 5/2021 k ověření výše mateřské přítelkyně.
6. Z výplatních pásek soud zjistil, že v lednu 2021 žalovanému vyplatila společnost [právnická osoba]. čistou mzdu ve výši 25 657 Kč a v únoru 2021 ve výši 26 168 Kč. Dle oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory Úřadu práce [adresa] ze dne 15. 7. 2019, čestného prohlášení [jméno FO] a částí výpisů z účtu [jméno FO] za únor a březen 2021 činil rodičovský příspěvek na syna [jméno FO], č. [hodnota], částku 10 000 Kč.
7. Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025 včetně poštovního podacího archu z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 24 606 Kč do 7 dnů od jejího doručení.
8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně po řádném prověření úvěruschopnosti uzavřela se žalovaným dne 10. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradil žalobkyni celkem částku 30 906 Kč zahrnující úrok ve výši 70,89 % ročně ve výši 3 366 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 100 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 440 Kč v 60 týdenních splátkách po 515,10 Kč. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 6 300 Kč. Výzvou ze dne 17. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím pošty dne 17. 7. 2025.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
10. S ohledem na učiněná skutková zjištění po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému je možno vyhovět pouze částečně. Z obsahu smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně dne 10. 6. 2021 poskytla žalovanému částku 17 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu ve smlouvě zavázal za poskytnutí úvěru nejenom vrátit poskytnutou částku 17 000 Kč, ale uhradit i smluvní úrok ve výši 70,89 % ročně (ve výši 3 366 Kč) a poplatky ve výši 10 540 Kč, celkem částku 30 906 Kč. Takové plnění je v hrubém nepoměru k protiplnění poskytnutému žalobkyní žalovanému. Soud není ochoten akceptovat smluvní ujednání, které neúměrně zvyšuje rozsah smluvního plnění žalovaného, přičemž hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázal žalovaný, je zcela neadekvátní k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy žalobkyní. Takové smluvní ujednání soud považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Jelikož nelze předpokládat, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru i bez části obsahující ujednání o výši smluvního úroku za poskytnutí úvěru a poplatků za zpracování a doručení úvěru a za hotovostní inkaso splátek, soud v souladu s § 576 o. z. považuje za neplatnou celou smlouvu o úvěru.
11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 17 000 Kč a žalovaný vrátil toliko částku 6 300 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto uložil žalovanému podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně v předžalobní výzvě ze dne 17. 7. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy. Jelikož tato výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím [právnická osoba]. dne 17. 7. 2025, byla v souladu s § 573 o. z. žalovanému doručena dne 22. 7. 2025 (třetí pracovní den). Měl-li dle výzvy žalovaný dlužnou částku uhradit do 7 dnů, měl tak učinit do 29. 7. 2025. Do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 10 700 Kč se mohl dostat nejdříve až v den následující, tedy 30. 7. 2025. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení z částky 10 700 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11,50 % ročně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když soud neshledal žádný důvod pro její prodloužení (žalovaný o splátky nežádal).
12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani smluvní úrok a poplatky, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 43,49 % (ohledně částky 10 700 Kč, namísto celkové nárokované částky 24 606 Kč). Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 56,51 % (ohledně částky 13 906 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta). Jelikož úspěšnější byl žalovaný, měl by právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13,02 %. Žalovaný se však aktivně řízení neúčastnil, když nečinil žádné procesní úkony (kromě telefonické omluvy z ústního jednání), a proto mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.