Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 19 147,48 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 569,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 481,94 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 22 138,05 Kč od 30.1.2024 do zaplacení ve výši 15 %, a úroku 15 % ročně z částky 22 138,05 Kč od 30.1.2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 983,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 12. 9. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 20 870 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve 13 107 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,57 % ročně, poplatek ve výši [PSČ obec] a 1500 Kč za zpracování zápůjčky. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 4355 Kč. Právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Na základě informací, že žalovaný je zaměstnaný, s příjmem 24 521 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku a s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Neuhrazená jistina činí 22 138,05 Kč a dlužný poplatek 16 009,43 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 481,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 569,76 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 30. 1. 2024 do zaplacení a úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od 30. 1. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud učinil následující skutková zjištění:
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 9. 2022 je zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta ze strany právního předchůdce žalobkyně částka ve výši 25 000 Kč. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru náleží poskytovateli poplatek ve výši 20 870 Kč. Celková dlužná částka činí 45 870 Kč, a je splatná v 12 měsíčních splátkách po 4355 Kč. Současně se žalovaný přihlásil k doplňkovému pojištění ve výši 1908 Kč. Úroková míra činila 86 % ročně. RPSN činilo dle smlouvy 149,12 %. Smlouva je podepsaná žalovaným, čímž dle znění smlouvy potvrdil, že mu byla vyplacena hotovostně částka ve výši 25 000 Kč.
5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 28. 4. 2021 je zjištěno, že žalovaný tímto žádá poskytovatele o spotřebitelský úvěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti [právnická osoba] jako Gap leader, jeho měsíční příjem činí [PSČ obec], žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Jeho příjem byl dle žádosti ověřen výpisy z bankovního účtu. Jako odhadované měsíční výdaje uvedl žalovaný částku 5000 Kč.
6. Z přehledu plateb předloženého žalobkyní vyplývá, že žalovaný skutečně zaplatil na úvěru právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 6000 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně přílohy tvořené seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně jako postupitel postoupil soubor pohledávek, a mezi nimi i pohledávku za žalovaným, žalobkyni jako postupníkovi. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován přípisem ze dne 29.1. 2024, k přepravě byla zásilka dána 20. 2. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.
8. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumal. Jak žalobkyně sama v žalobě uvádí, údaje sdělené žalovaným (o příjmu a dalších nákladech) byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak z dokazování (ze žádosti o úvěr) vyplynulo, že předchůdce žalobkyně ověřil pouze příjem žalovaného, nikoli jeho výdaje, kdy nelze očekávat, že člověk bydlící v nájmu, bude mít celkové životní výdaje pouze 5000 Kč, již fakt, že bylo vycházeno z takových výdajů, svědčí o nikoli řádném šetření úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož právní předchůdce žalobkyně dostatečně neověřoval údaje tvrzené v žádosti žalovaným, již toto svědčí o tom, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonné povinnosti.
15. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí a že s odbornou péčí byla ověřena schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
16. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný je proto povinen poskytnuté finanční prostředky po odečtení toho, co na základě úvěrové smlouvy uhradil, žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 19 000 Kč (25 000 – 6000). Ohledně zbylých nároků, tedy částky 19 147,48 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a ohledně kapitalizovaných úroků a úroků proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.
17. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem.“
18. Předmětná právní norma směřuje k ochraně spotřebitele, přičemž nikdo jiný než právě dotčený spotřebitel potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má proto právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 cit. zákona. Je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud by důkazní břemeno k výše uvedenému nesla žalobkyně, případně aby sám soud informace vyhledával. Za shora popsané situace, kdy nadto o (přiměřenou) dobu plnění nebylo a není mezi účastníky řízení sporu (žalovaným není nic v daném směru navrhováno, ani tvrzeno), nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoli podkladů a znalostí o možnostech žalovaného plnit. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalovaného dospěl soud k závěru, že splatnost nastává právní mocí rozsudku, respektive následným uplynutím obecné pariční doby dle § 160 o. s. ř., tedy 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 983,35 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %, kdy základem pro výpočet úspěchu je považována částka požadované jistiny 22 138,05 Kč, kdy zbytek částky je poplatek, tedy příslušenství, avšak je nutno vzít v potaz rovněž příslušenství, které tvoří zásadní část žalované částky, tudíž soud došel k závěru o úspěchu v poměru 75:25, viz Nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 I. ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 526 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 138,05 Kč (tarifní hodnota je předmět bez příslušenství, kterým jsou poplatky úvěru – pokud by soud za předmět řízení bral celou částku, žalobkyni by právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 22 138,05 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 670 Kč ve výši 770,70 Kč. Úkony částečného zpětvzetí (bez chování žalovaného) a doplnění žaloby soud neshledal účelnými úkony právní služby, kdy se jednalo pouze o perfekci, resp. opravu žaloby.