8 C 72/2025

Odůvodnění

1. Žalobce domáhá vydání nemovitosti parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba čp. [adresa] v části obce [adresa] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], z a uložení výmazu vlastnického práva žalované. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a jeho rodina nemovitosti užívá a stará se o ně jako o vlastní. Nemovitosti byly darovány původním vlastníkem (bratrancem a strýcem žalobce), avšak jejich formální převod na katastru nemovitostí nebyl proveden. Po smrti původního vlastníka nebylo dědictví projednáno. Přesto žalobce o nemovitosti v rámci svých možností pečoval, hradil daně, financoval opravy a rekonstrukce. Žalovaný byl do katastru nemovitostí zapsán pouze na základě domněnky opuštění nemovitostí, přestože žalobce nemovitost nikdy neopustil a po celou dobu vykonával vlastnická práva a dle svých možností se jako o vlastní o nemovitosti staral. Žalobce se v dome narodil. Ve věci již bylo rozhodováno, avšak žaloba byla zamítnuta. Žalobce splňuje podmínky mimořádného vydržení, neboť držel nemovitosti 40 let, aniž byla jeho držba zpochybněna.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvádí, že se žalobce domáhal určení vlastnictví k předmětným nemovitostem žalobou projednávanou Okresním soudem v Písku pod sp. zn.

3 C 320/2023, a to pro sebe jakožto žalobce a svého bratra [jméno FO] narozeného [datum]. Žaloba byla zcela zamítnuta, neboť žalobcem nebyla dodržena zásada věcné legitimace, že účastníky řízení o určovací žalobě musí být všechny osoby, jejichž právní sféry se sporné právo dotýká, tedy nejen žalobce ale i jeho bratr [jméno FO]. Zdejší tvrzení jsou rozporná s tvrzeními uvedenými v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 3 C 320/2023. Uvádí, že jeho rodiče užívali tyto nemovitosti od roku 1948 na základě plné moci a následně on s bratrem od smrti otce od roku 1989 do současnosti“. Z plné moci ze dne 4. 8. 1948 se podává, že pan [jméno FO], zámečník v Cholet ve Francii, t.č. v [adresa] zmocňuje pana [jméno FO], železničního zaměstnance v [adresa] k úkonům v uvedeným v této plné moci a pokud se týče domu v [adresa] dává jej po dobu své nepřítomnosti do jeho správy. Žalobce, resp. jeho předchůdci od počátku věděli, že předmětné nemovitosti, nejsou v jejich vlastnictví, že byly pouze předány do správy panu [jméno FO] na základě plné moci a následně ani panem [jméno FO] starším ani panem [jméno FO] mladším nebyly nikdy na žalobce ani jeho právní předchůdce převedeny.3. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádná skutková zjištění rozhodná ve věci.

4. Soud učinil následující skutková zjištění:

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 3 C 320/2023 je zjištěno, že v tomto řízení se žalobce domáhal určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, a to pro sebe jakožto žalobce a svého bratra [jméno FO] narozeného [datum]. V žalobě uvedl, že je uživatelem předmětných nemovitostí, které získal do správy a užívání jeho otec na základě plné moci z 4. 8. 1948, rodina tyto nemovitrosti – nyní on s jeho bratrem – užívá nepřetržitě, až do současnosti. Do smrti [jméno FO] staršího i mladšího nedošlo k žádnému úkonu k převodu nemovitosti. Při jednání dne 16. 10. 2024 žalobce uvedl, že důvodem, proč podal tu žalobu, je, že [Jméno žalované] chtěl nemovitosti vzít. Nemovitosti užívala jejich rodina, on, bratr [jméno FO] a rodiče. Bylo to tak od roku 1949. Neužíval to nepřetržitě, ale jezdil do [adresa] na dovolenou. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem z téhož dne. Důvodem byl nedostatek aktivní věcné legitimace, když do řízení nebyl vtažen jako účastník bratr žalobce. Mezi účastníky je pak nesporné, že jako vlastník předmětných pozemků je v katastru nemovitostí evidována žalovaná.

6. Žalobu soud neshledal důvodnou, a to již na základě žalobních tvrzení.

7. Žalobce podal vlastnickou – reivindikační žalobu ve smyslu § 1040 o. z. Podstatou takové žaloby – žaloby na vydání věci – je ochrana vlastnického práva tím, že je požadováno vydání věci, kterou mu žalovaný neoprávněně zadržuje. V takovém řízení se nerozhoduje autoritativně o určení vlastnického práva, zde se vlastnické právo posuzuje toliko jako předběžná otázka. Aktivně legitimovanou osobou je typicky vlastník, pasivně legitimovanou osobou pak je osoba, která vlastníkovu věc neoprávněně zadržuje. U nemovitých věcí se vydáním věci rozumí typicky její vyklizení. V dané věci však žalobce sám tvrdí, že on a jeho rodina užívá a stará se o ně jako o vlastní. Žalovaná tedy nezadržuje vlastnictví žalobce. Tímto zadržováním nelze rozumět, že je zapsána jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí, tento – dle žalobce – nesoulad vlastnictví a stavu zapsaného v katastru nemovitostí, má být řešen v řízení o určení vlastnictví, vydáním nemovitosti nelze rozumět zapsání do katastru nemovitostí, kdy o tom, co bude zapsáno do katastru nemovitostí rozhoduje katastrální úřad. Již z důvodu, že není splněna podmínka neoprávněného zadržování, byla žaloba zamítnuta, aniž by byla podrobněji zkoumána podmínka další, kterou je, zda žalobce je vlastník. Soud k tomuto pouze konstatuje, že si protiřečí tvrzení, že nemovitosti byly darovány (avšak formálně k převodu vlastnického práva nedošlo) a současně, že došlo k mimořádnému vydržení, kdy žalobce (či jeho rodina) mohl nabýt vlastnictví buď darováním, anebo vydržením, nelze vydržet něco, čeho je daná osoba vlastníkem. S ohledem na tvrzení sdělená žalobcem v předchozím řízení se však jeví, že žalobce a jeho rodina věděli, že nejsou vlastníky, kdy nemovitosti užívali a spravovali na základě plné moci a chybí však zde vůle být vlastníkem (animus possidendi), kdy věc byla ze strany rodiny žalobce ovládána pro jiného, pana [jméno FO].

8. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud pak jde o druhý z nároků, tedy aby žalovaná zajistila výmaz svého vlastnického práva, tak takovou povinnost žalované uložit nelze, výkon takového rozhodnutí by nebyl možný, tedy i v tomto rozsahu došlo k zamítnutí.

9. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení žalované jako v řízení plně úspěšné straně. Náklady žalované jsou přitom tvořeny paušální náhradou za 3 úkony po 300 Kč (písemné vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání, účast na soudním jednání) podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a dále cestovným ve výši 167 Kč za cestu autobusem z [adresa] do Písku a zpět v souvislosti s ústním jednáním. Celkem tedy náklady řízení žalované činí 1067 Kč