Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 8179,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 22 834,48 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1765,73 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25883,24 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně dne 18. 3. 2022 žalovanému poskytla částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 000 Kč spolu s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Splatnost poslední splátky padla na 18. 5. 2023. Žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti částku nevrátil, když uhradil pouze částku 8 000 Kč. Úhrady byly započítány původním věřitelem poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, na jistinu tak byla alokována částka ve výši 4 116,76 Kč a na smluvně sjednané příslušenství částka 3 883,24 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 47 776 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení z jistiny. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 22 834,48 Kč je pak tvořena součtem nesplaceného úroku 1 135,27 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 12 568 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 3 560,92 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 4 628,57 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 941,72 Kč. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 25 883,24 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1765,73 Kč za období od 19. 5. 2023 do 1. 11. 2023. Právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, s ohledem na výši příjmů a požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Schopnost žalovaného splácet byla ověřována poskytovatelem úvěru na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 3. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. se jí zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 1522 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4154 Kč, s poplatkem za inkaso splátek ve výši 4500 Kč, tedy celkem částku 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3984 Kč počínaje do měsíce po podpisu smlouvy. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze žádosti žalovaného o úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem představuje mzda ve výši 17 226 Kč, příjem měl doložit pracovní smlouvou a výplatními páskami. Jako výdaje uvedl výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, bydlí u rodičů, 3860 Kč jako doprava, celkové náklady uvedl ve výši 4860 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného příjmu žalovaného ve výši 12 366 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba]. a žalobkyní ze dne 6. 12. 2023 včetně přílohy je zřejmé, že pohledávka z úvěrové smlouvy za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 2. 1. 2024 je zřejmé, že postoupení pohledávek z úvěrové smlouvy bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů po obdržení dopisu. Na poštu byla zásilka dle podacího archu podána 3. 1. 2024.
5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Soud již z tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Z provedených důkazů vyplynulo, že poskytovatel úvěru se zabýval pouze příjmy žalovaného. Ničeho konkrétního nebylo tvrzeno, ani nebyly navrhovány důkazy k prokázání ověřování výdajů žalovaného. Právní předchůdkyně si ověřila pouze příjmy žalovaného, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami, ani toto není dostatečné, když nedoložila uvedené listiny. Neprokázala, že by ověřovala také výdaje žalovaného na bydlení, osobní výdaje, výdaje na dopravu. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla tyto skutečnosti ověřit aby bylo zřejmé, zda tvrzená výše pravidelných nákladů odpovídá skutečnosti či nikoli. V takovém případě je tedy smlouva absolutně neplatná.
12. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaný je proto povinen poskytnuté finanční prostředky po odečtení toho, co na základě úvěrové smlouvy uhradil dle tvrzení žalobkyně, vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 22 000 Kč (30 000 – 8000). Ohledně zbylých nároků, tedy částky 8179,86 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a ohledně kapitalizovaných úroků a úroků proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.
13. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem.“
14. Předmětná právní norma směřuje k ochraně spotřebitele, přičemž nikdo jiný než právě dotčený spotřebitel potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má proto právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 cit. zákona. Je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud by důkazní břemeno k výše uvedenému nesla žalobkyně, případně aby sám soud informace vyhledával. Za shora popsané situace, kdy nadto o (přiměřenou) dobu plnění nebylo a není mezi účastníky řízení sporu (žalovaným není nic v daném směru navrhováno, ani tvrzeno), nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoli podkladů a znalostí o možnostech žalovaného plnit. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalovaného dospěl soud k závěru, že splatnost nastává právní mocí rozsudku, respektive následným uplynutím obecné pariční doby dle § 160 o. s. ř., tedy 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. kdy při zohlednění výše příslušenství (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 I. ÚS 2717/08) shledal soud úspěch obou účastníků stejný.