Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 62 448,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1471,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 772,96 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úroku 8,5 % ročně z částky 9000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4351,7 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 708,44 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 27 893,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úroku 11,75 % ročně z částky 27893,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 777,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1129,03 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 705,41 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 8,5 % ročně z částky 16 705,41 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 286,78 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne 22. 11. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 1“). Na základě uzavřené Smlouvy 1 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 10 059 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 6 375 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,02 % ročně, poplatek ve výši 2184 Kč a 1500 Kč za zpracování zápůjčky. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v 65 týdenních splátkách po 309 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 2. 2023. Dále uzavřeli dne 6. 9. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 2“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 42 895 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 31 815 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,39 % ročně, poplatek ve výši 6871 Kč a 1500 Kč za zpracování zápůjčky. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná ve Smlouvě 2 zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 3615 Kč. Dále uzavřeli dne 13. 8. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 3“). Na základě uzavřené Smlouvy 3 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 15 305 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 8800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně, poplatek ve výši 2296 Kč a 1500 Kč za zpracování zápůjčky. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 1682 Kč. Právní předchůdce posoudil schopnost žalované požadované zápůjčky splácet na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smluv. Na základě informací v zákaznické kartě ze dne 12. 8. 2021 a 6. 9. 2021, zejména že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činí 67 275 Kč resp. 67 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Ke stejnému závěru došel dle informací uvedených v zákaznické kartě ze dne 20. 11. 2021, zejména že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činí 25 118 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila stran prvé smlouvy 2 346,11 Kč, druhé 7 265,50 Kč a třetí smlouvy 15 288,39 Kč, celkem tedy 24 900 Kč. Ve výroku tohoto rozsudku uvedená částka se skládá jednak ze součtu dlužných jistin + poplatků (u prvé 17 012,27 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč a dlužné části poplatku ve výši 8 012,27 Kč, u druhé 57 044,30 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 27 893,07 Kč a dlužné části poplatku ve výši 29 151,23 Kč a u třetí 26 491,50 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16 705,41 Kč a dlužné části poplatku ve výši 9 786,09 Kč) a dále z úroku a zákonného úroku, zčásti kapitalizovaných.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud učinil následující skutková zjištění:
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 11. 2021 je zjištěno, že žalované byla poskytnuta ze strany právního předchůdce žalobkyně částka ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru náleží poskytovateli poplatek ve výši 10 059 Kč. Celková dlužná částka činí 20 059 Kč, a je splatná formou 65 týdenních splátek po 309 Kč, poslední splátka činí 283 Kč. Úroková míra činila 86 % ročně. RPSN činilo dle smlouvy 177,50 %. Smlouva je podepsaná žalovanou, čímž dle znění smlouvy potvrdila, že jí byla vyplacena hotovostně částka ve výši 10 000 Kč.
5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 20. 11. 2021 je zjištěno, že žalovaná tímto žádá poskytovatele o spotřebitelský úvěr. Žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, je vdaná, účel úvěru jsou neočekávané výdaje, jeho měsíční příjem činí 25 118 Kč, žije v nájmu, má 2 vyživovací povinnosti k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Příjem byl dle žádosti ověřen výpisem z bankovního účtu. Jako odhadované měsíční výdaje uvedla částku 4000 Kč na ostatní výdaje a interní splátky u Provident 5297 Kč.
6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 8. 2021 je zjištěno, že žalované byla poskytnuta ze strany právního předchůdce žalobkyně částka ve výši 20 000 Kč. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru náleží poskytovateli poplatek ve výši 35 305 Kč, když žalovaná si sjednala zároveň doplňkové pojištění ve výši 2709 Kč. Celková dlužná částka činí 35 305 Kč, a je splatná formou 21 měsíčních splátek po 1682 Kč. Úroková míra činila 43 % ročně. RPSN činilo dle smlouvy 62,58 %. Smlouva je podepsaná žalovanou, čímž dle znění smlouvy potvrdila, že jí byla vyplacena hotovostně částka ve výši 20 000 Kč.
7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 12. 8. 2021 je zjištěno, že žalovaná tímto žádá poskytovatele o spotřebitelský úvěr. Žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, je vdaná, účel úvěru jsou běžné výdaje, její měsíční příjem činí 9 275 Kč, další příjem domácnosti 60 000 Kč, žije ve vlastním, má vyživovací povinnost k jedné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Příjem byl dle žádosti ověřen výpisem z bankovního účtu. Jako odhadované měsíční výdaje uvedla částku 500 Kč.
8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 9. 2021 je zjištěno, že žalované byla poskytnuta ze strany právního předchůdce žalobkyně částka ve výši 33 000 Kč. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru náleží poskytovateli poplatek ve výši 40 186 Kč, když žalovaná si sjednala zároveň doplňkové pojištění ve výši 2709 Kč. Celková dlužná částka činí 75 895 Kč, a je splatná formou 21 měsíčních splátek po 1682 Kč. Úroková míra činila 86 % ročně. RPSN činilo dle smlouvy 137,05 %. Smlouva je podepsaná žalovanou, čímž dle znění smlouvy potvrdila, že jí byla vyplacena hotovostně částka ve výši 33 000 Kč.
9. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 6. 9. 2021 je zjištěno, že žalovaná tímto žádá poskytovatele o spotřebitelský úvěr. Žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, je vdaná, účel úvěru jsou běžné výdaje, její měsíční příjem činí 7 000 Kč, další příjem domácnosti 60 000 Kč, žije ve vlastním, má vyživovací povinnost k jedné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Příjem byl dle žádosti ověřen výpisem z bankovního účtu. Jako odhadované měsíční výdaje uvedla částku 500 Kč, interní splátky 1682 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy tvořené seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně jako postupitel postoupil soubor pohledávek, a mezi nimi i pohledávky za žalovanou, žalobkyni jako postupníkovi. O postoupení pohledávek byla žalovaná informován přípisem ze dne 29. 9. 2023, k přepravě byla zásilka dána 27. 10. 2023, jak vyplývá z podacího lístku.
11. Z přehledů plateb vyplývá, že bylo skutečně žalovanou zaplaceno 24 900 Kč.
12. Z dalších listinných důkazů nebyla zjištěna žádná ve věci rozhodná skutková zjištění, případně vyplývají z jiných důkazů.
13. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně nezkoumal. Jak žalobkyně sama v žalobě uvádí, údaje sdělené žalovanou (o příjmu a dalších nákladech) byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Avšak z dokazování (ze žádosti o úvěr) vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze příjem žalované, nikoli další příjem domácnosti a její výdaje. Stran prvních dvou smluv nijak neověřila, zda skutečně bydlí ve vlastním, náklady uváděné v žádosti nemohou být reálné. U třetí smlouvy pak neověřovala náklady stran nájmu, kdy nelze očekávat, že člověk bydlící ve třech v nájmu, bude mít životní výdaje pouze 4000 Kč, již fakt, že bylo vycházeno z takových výdajů, svědčí o nikoli řádném šetření úvěruschopnosti. Nijak nebylo bráno v úvahu ani to, že v krátké době bylo žalovanou žádáno opakovaně o úvěr. Jelikož právní předchůdce žalobkyně dostatečně neověřoval údaje tvrzené v žádosti žalovanou, již toto svědčí o tom, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonné povinnosti.
20. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí a že s odbornou péčí byla ověřena schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto jsou smlouvy pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.
21. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalované byla poskytnuta částka 63 000 Kč, žalovaná je proto povinna poskytnuté finanční prostředky po odečtení toho, co na základě úvěrové smlouvy uhradila, žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 38 100 Kč (63 000 – 24 900). Ohledně zbylých nároků, tedy částky 62 448,07 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a ohledně kapitalizovaných úroků a úroků proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.
22. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem.“
23. Předmětná právní norma směřuje k ochraně spotřebitele, přičemž nikdo jiný než právě dotčený spotřebitel potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má proto právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 cit. zákona. Je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud by důkazní břemeno k výše uvedenému nesla žalobkyně, případně aby sám soud informace vyhledával. Za shora popsané situace, kdy nadto o (přiměřenou) dobu plnění nebylo a není mezi účastníky řízení sporu (žalovanou není nic v daném směru navrhováno, ani tvrzeno), nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoli podkladů a znalostí o možnostech žalovaného plnit. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalované dospěl soud k závěru, že splatnost nastává právní mocí rozsudku, respektive následným uplynutím obecné pariční doby dle § 160 o. s. ř., tedy 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 286,78 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení co do jistiny činí rozsahu 71,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,92 %, avšak je nutno vzít v potaz rovněž příslušenství, které tvoří zásadní část žalované částky, tudíž soud došel k závěru o úspěchu v poměru 60:40, viz Nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 I. ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 022 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 598,48 Kč (tarifní hodnota je předmět bez příslušenství, kterým jsou poplatky úvěru) sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 53 598,48 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 390 Kč ve výši 3 021,90 Kč. Úkon doplnění žaloby soud neshledal účelným samostatným úkonem právní služby, jelikož tato tvrzení měla být uvedena již v perfektní žalobě.