Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 19. 8. 2025 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení 8 775 Kč s úrokem z prodlení převyšující úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 699 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 775 Kč s níže specifikovaným příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webové stránky], tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný nejprve vyplnil požadované osobní údaje v registračním formuláři a poté učinil vůči žalobkyni návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru. Smlouva byla podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jeho telefonní číslo, a který žalovaný následně zadal do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výsledků lustrace v databázích CEE, ISIR, CRKI, BRKI a výpisů z bankovního účtu žalovaného. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, dluží proto žalobkyni částku ve výši 23 775 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaný úrok za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení, která za období od 3. 2. 2025 do 7. 8. 2025 činí 2 775 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 3. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani přes výzvy ze strany žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 29. 1. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že obsahuje text smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí revolvingového úvěru do výše úvěrového limitu až 15 000 Kč. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaný. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba 40 % měsíčně a v případě prodlení s plněním pak smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je dlužník v prodlení. Listina obsahuje pouze podpis jednatelky žalobkyně, podpis žalovaného zde chybí.
4. Z potvrzení o platbě ze dne 30. 9. 2024 soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla na bankovní účet [č. účtu] téhož dne odeslána částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol].
5. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 28. 12. 2025 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. [č. účtu] je žalovaný. Na tento účet byla dne 30. 9. 2024 připsána platba s variabilním symbolem [var. symbol] ve výši 15 000 Kč.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 8. 2025 ve spojení s potvrzením o podání zásilky ze dne 12. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů.
7. Předloženými důkazy nebylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť předložená listina neobsahovala podpis žalovaného a žalobkyně k prokázání svého tvrzení, že žalovaný podepsal smlouvu o úvěru prostřednictvím verifikačního SMS kódu zadaného do formulářového pole na webových stránkách [webové stránky] i přes výzvu soudu ze dne 17. 12. 2025, nepředložila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla uzavřena, nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek.
8. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 15 000 Kč. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Žalobě proto bylo vyhověno právě co do částky 15 000 Kč podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to včetně příslušenství požadovaného na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 15 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl vyzván dopisem odeslaným dne 12. 8. 2025 k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k úhradě v délce 3 dnů a žalovaný je tedy od 19. 8. 2025 v prodlení s úhradou dlužné částky. Proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., právě od tohoto data a ve zbývajícím rozsahu jej jako nedůvodný zamítnul.
9. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že žalobě by nemohl v plném rozsahu vyhovět, ani v případě prokázání platného uzavření smlouvy, neboť žalobkyně rovněž neprokázala, že posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., jelikož nepředložila žádné důkazy, ze kterých vyplývalo, že před uzavřením smlouvy zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Od podrobnějšího odůvodnění tohoto závěru soud upouští, neboť s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy je podrobné odůvodnění nadbytečné.
10. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 63 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 37 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 26 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) se sazbou po 400 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 189 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 689 Kč a 26 % z této částky po zaokrouhlení činí 699 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o. s. ř.