Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

9 C 158/2026

Soud: Okresní soud v PískuDatum rozhodnutí: 27. 8. 2026Č. j.: 9 C 158/2026-35Soudkyně: JUDr. Ivana PrůšováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 22. 10. 2026Předmět řízení: zaplacení částky 23 745,06 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPI:2026:9.C.158.2026.1
náklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 2. 5. 2026 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 13 745,06 Kč s úrokem z prodlení přesahujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 745,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 502,60 Kč od 7. 1. 2026 do zaplacení. Podání návrhu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 7. 9. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně [webové stránky], kde žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ním byla smlouva elektronicky uzavřena. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z účtu žalovaného, výplatních pásek, informací poskytnutých žalovaným a lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí, registru neplatných dokladů a v databázích CNCB, NRKI a BRKI. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr až do výše 37 600 Kč s možností postupného čerpání, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 7. 10. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 12. 8. 2030. Žalobkyně vyplatila žalovanému v dílčích platbách převodem na jeho bankovní účet celkem částku 10 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 199 Kč, smluvního úroku ve výši 12 792 Kč a poplatků za služby „[název] “ ve výši 109,80 Kč, „[název] “ ve výši 165 Kč a „Informační SMS servis“: 28,80 Kč. Před podáním návrhu vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 27. 8. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z listiny označené Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[název] “ č. [hodnota] (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že obsahuje text smlouvy o úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru s postupným čerpáním až do výše 37 600 Kč. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaný. Ve smlouvě je uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úroková sazba 1,066 % denně. V závěru listiny je uvedeno „Já, [Jméno žalovaného], rodné číslo [RČ] potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím.“ a dále následuje text „Datum uzavření smlouvy: 2025-09-07“.

4. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 14. 7. 2026 soud zjistil, že dne 7. 9. 2025 byla na bankovní účet č. [č. účtu], jehož jediným majitelem a disponentem byl žalovaný, provedena pod variabilním symbolem [var. symbol] platba ve výši 10 000 Kč od společnosti [Jméno žalobkyně].

5. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Podle potvrzení o podání byla výzva odeslána žalovanému dne 23. 4. 2026.

6. Další důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl.

7. Na základě provedených důkazů soud shledal, že žalobkyní předložená smlouva sice obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný a jejím předmětem je poskytnutí úvěru až do výše 37 600 Kč, nicméně tato listina neobsahuje podpis žalovaného. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. V něm uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně (v klientském profilu žalovaného), kde měl žalovaný odsouhlasit znění smlouvy a elektronicky ji podepsat (kliknutím na [název] volbu „Podepisuji“). Uzavření smlouvy neprokazuje ani poznámka „Datum uzavření smlouvy: 2025-09-07“ uvedená pod textem smlouvy, neboť touto poznámkou nelze mít za prokázané, že by žalovaný skutečně, v rámci svého klientského profilu, kliknul na [název] volbu „Podepisuji“. Z této poznámky nelze dovodit ani to, že žalovanému byl vůbec nějaký klientský profil zřízen a že v rámci tohoto profilu žalovaný skutečně takový úkon, kterým by projevil vůli být vázán smlouvou v právě takovém znění, které předložila žalobkyně, učinil. Jiné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně kontraktačního procesu žalobkyně nepředložila, a to ani přes výzvu soudu. Na základě uvedeného nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neprokázala, že smlouva se žalovaným byla platně uzavřena. Žalovanému proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.

8. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Soud proto žalobě vyhověl podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) co do uvedené částky a ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 10 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 19. 4. 2026, odeslanou dne 23. 4. 2026, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s § 573 o. z. se považuje výzva za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 28. 4. 2026. Ve výzvě žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě v délce 3 dnů, žalovaný je tedy od 2. 5. 2026 v prodlení s úhradou dlužné částky. Soud proto žalobkyni přiznal od uvedeného data zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývajícím rozsahu požadovaný úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnul. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Soud doplňuje, že žalobkyni neposkytnul poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o platné uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání a jen z tohoto důvodu není povinen odročovat jednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci převážně procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu svých nákladů řízení. Žalovanému však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, proto mu soud právo na jejich náhradu nepřiznal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací