Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

1 C 158/2026

Soud: Okresní soud Plzeň-jihDatum rozhodnutí: 9. 10. 2026Č. j.: 1 C 158/2026-38Samosoudkyně: Mgr. Renata JiřičkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 20. 11. 2026Předmět řízení: o 49 816,30 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPJ:2026:1.C.158.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (53) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokátka částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní dne [datum] uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce [částka], který žalovaná čerpala v plné výši, a zavázala se tento žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,57 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Tuto svoji povinnost žalovaná však řádně nesplnila, žalobkyně proto ke dni [datum] prohlásila celý dluh žalované za okamžitě splatný. Žalovaná celkem načerpala částku [částka] a uhradila celkem částku [částka]. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované celkem [částka], kdy tato částka představuje jistinu ve výši [částka], náklady na vymáhání ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka].

2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

3. Ze smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši [částka] a závazek žalované splatit vyčerpanou jistinu společně s úrokem a poplatky v pravidelných splátkách ve výši 2,570 % měsíčně z úvěrového rámce, tj. [částka]. Nedílnou součást smlouvy tvoří úvěrové podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Z úvěrových podmínek dále vyplývá výše poplatků účtovaných žalované. Ze splátkového kalendáře žalované soud zjistil, jakým způsobem žalovaná peněžní prostředky čerpala a jakým způsobem je splácela. Z dopisu žalobkyně soud zjistil, že zbylá částka dluhu byla zesplatněna ke dni [datum] z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalované. Soud dále ze splátkového kalendáře a z tvrzení žalobkyně zjistil, že žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala celkovou částku [částka] a na svůj dluh uhradila částku [částka], přičemž jakým způsobem byla tato částka rozpočtena na úrok, poplatky a jistinu prokazuje právě splátkový kalendář. Žalovaná tak dluží na jistině částku [částka] (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu, jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), a na nákladech na vymáhání částku [částka] dle odst. 7.1. smlouvy (sankce úvěrových podmínek). Z tohoto odstavce úvěrových podmínek vyplývá i výše smluvní pokuty v částce [částka]. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad ani výši dlužných částek žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, ale ani poté ničeho na svůj dluh neuhradila.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

7. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, avšak z listin k tomuto předložených nelze učinit tento shodný závěr. Žalobkyně předložila soudu kartu klienta a ověření bonity MLS. Dále provedla mimo jiné lustraci NRKI, když z této vyplynulo, že žalovaná má v tomto registru evidovány 2 existující úvěry a má podanou další žádost o úvěr. Přesto žalobkyně tvrdí, že v době posouzení úvěruschopnosti neměla žalovaná existující závazky. Z výpisu NRKI je patrné, že u těchto existujících úvěrů již došlo dne [datum] k delikvencím, kdy již k tomuto datu nebyly řádně uhrazeny dvě splátky. K těmto delikvencím tedy došlo čtyři měsíce před schválením úvěru žalobkyní. Na jistinách již existujících úvěrů zbývaly k úhradě částky [částka] a [částka]. Žalobkyně dále sice předložila kartu klienta, ze které jsou zřejmé údaje, které žalobkyni sdělila žalovaná, avšak k ověření příjmů a výdajů žalované žalobkyně předložila výpis z účtu za období od [datum] do [datum], tedy zhruba desetidenní pohyby na účtu, které nemohou dokreslit celkovou finanční situaci žalované. Navíc jen z tohoto výpisu je patrné zaslání částky [částka] na účet vlastnící osobou [jméno FO], aniž by tento výdaj byl dále prověřen jako pravidelný či nikoliv, rozhodně tento výdaj nebyl pak do výpočtu snižující disponibilní prostředky ke splácení úvěru, žalobkyní zahrnut. Pokud se týká dalšího výpisu, který žalobkyně soudu zaslala, jedná se o účet osoby odlišné od žalované a to ve vlastnictví [jméno FO]. Chybí tvrzení, k jakému ověření údaje zde uvedené sloužily, pokud by však sloužily k ověření dalšího příjmu domácnosti, musí soud konstatovat, že z pohybů zde uvedených jasně vyplývá, že na konci nezbývá téměř žádná částka. Soud tedy dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní před poskytnutím finančních prostředků řádně zkoumána, a proto nemohl ani dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou.

10. Nutno také dodat, že úvěrovou smlouvu soud hodnotí jako absolutně neplatnou i z hlediska požadavku na její podpis v elektronické podobě, neboť smlouva, o níž žalobkyně tvrdí, že byla uzavřena písemně dle názoru soudu nesplnila podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, když podpis žalované v části „Podpisy smluvních stran“ byl nahrazen kódem č. [hodnota]. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od [datum], který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od [datum] (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Žalobkyně tedy dostatečně neosvědčila, že podpis žalované (v úvěrové smlouvě v části úplně dole u „Podpisů smluvních stran“ je jednoznačně spojen s podepisující osobou tedy s žalovanou, když v této části je pouze uveden SMS kód č. [hodnota]). Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. sice písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinném od [datum] nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovanou podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo. S ohledem na tuto skutečnost nelze z tohoto hlediska na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaná řádně dle stanovených norem nepodepsala a smlouva je tak i z tohoto hlediska neplatná.

11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni vrátit si vzájemně poskytnutá plnění, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) dle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, tak, že poskytovatel má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka;12. Soud uložil žalované zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši [částka], které se dostaly do majetkové sféry žalované a o které byla žalobkyně ochuzena.13. Jelikož nebyla tvrzena ani prokázána dohoda o nové lhůtě splatnosti mezi účastníky, soud určil splatnost v tomto rozhodnutí. Protože však žalovaná zůstala v řízení pasivní, nemohl soud učinit žádná zjištění o možnostech žalované, vrátit jistinu, proto vycházel z výše částky, jejíž návratnost ve lhůtě 30 dnů považoval za odpovídající nároku žalobkyně na úhradu nevrácené jistiny v přiměřené době. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit poplatky a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy. Protože se žalovaná nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s ust. § 87 odst. 1 větou třetí zákona o ochraně spotřebitele v soudním rozhodnutí, nemohl být žalobkyni přiznán ani nárok na zákonné úroky z prodlení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací