1 C 64/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, ročního úroku ve výši 83,55 % z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], ročního úroku ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka] s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Úvěruschopnost žalované byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, dále registrem SOLUS a z nebankovního registru klientských informací. Smlouva byla žalované zaslána e-mailem. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její účet peněžní prostředky ve výši [částka]. K vyplacení došlo dne [datum]. Celkovou částku včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 83,55 % ročně se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květnem 2023. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala o bezúplatný odklad splátek, přičemž této žádosti bylo vyhověno. Po dobu odkladu splátek, tedy od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná však následně nehradila sjednané splátky řádně a včas, když uhradila pouze celkem [hodnota] splátek v jejich plné výši ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Tím porušila své smluvní závazky. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 65 dnů u splátky č. [hodnota] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná v prodlení, žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na nové dlužné jistině částku [částka] (zbývající dlužná původní jistina úvěru ve výši [částka] a dlužný úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka]), na smluvní pokutě dle bodu 6.1 smlouvy částku [částka], na nákladech v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka], na smluvní pokutě dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši [částka] za každý den prodlení žalované, počínaje dnem [datum] do zaplacení (tato je však požadována pouze k datu vyhotovení žaloby) ve výši [částka], dále na úroku ve výši 83,55 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a na úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].

2. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, a proto soud nařídil ústní jednání, kde žalobkyně na své podané žalobě setrvala, tak jak byla podána bez doplnění jakýchkoliv dalších tvrzení a s odkazem na důkazy již k žalobě přiložené, byť byla soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, že neunáší tvrzení o tom, že bylo oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k úhradě žalované skutečně doručeno, resp. že bylo žalované vůbec zasláno. K tomu advokátka žalobkyně pouze vyjádřila, že oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalované zasláno prostřednictvím hybridní pošty a k tomu nejsou žádné doklady. Soudem bylo konstatováno, že za výzvu tak bude považována výzva předžalobní. Zároveň byla žalobkyně poučena, ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř., že věc by mohla být posouzena soudem jako bezdůvodné obohacení, tedy po právní stránce jinak. K tomu žalobkyně vyjádřila s tímto nesouhlas, neboť měla za to, že smlouva byla uzavřena platně a pokud soud shledává neplatnost zejména ve výši sjednaného úroku, měl by soud přiznat dva až čtyřnásobek běžné úrokové sazby. Bylo tak žádáno, aby bylo žalobě vyhověno.

3. Žalovaná se v řízení nevyjádřila, k ústnímu jednání se nedostavila, i přesto že měla doručení vykázáno do vlastních rukou dne [datum].

4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky a dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy (obojí ze dne [datum]) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční částku ve výši [částka] na 48 měsíců a žalovaná se zavázala splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s ročním úrokem ve výši 83,55 % a poplatky ve formě splátek po [částka] měsíčně dle splátkového kalendáře. RPSN smlouvy činila bez pojištění 124,27 %, a dle dodatku č. [hodnota] ke smlouvě 126,13 %. Z občanského průkazu žalované, záznamu SOLUS, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, dokladů o příjmu žalované, hodnocení klienta a ze základních informací o klientovi je patrné, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Z předsmluvního formuláře, klientské karty, z oznámení o schválení úvěru a z informací pro klienta je zřejmý postup uzavření smlouvy, který je plně totožný s popsaným shora. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když smlouva byla na straně žalované podepsána jedinečným kódem č. [hodnota]. Rovněž dodatek č. [hodnota] ke smlouvě byl podepsán týmž jedinečným kódem. Dle dokladu o vyplacení úvěru, ověřeným soudem dotazem na [právnická osoba]., byla částka ve výši [částka] žalobkyní dne [datum] vyplacena na účet č. [Anonymizováno], kdy se skutečně jedná o účet žalované. Z žádosti dlužníka o sjednání splátkového kalendáře spolu s žádostí o posečkání, upraveného splátkového kalendáře a upraveného splátkového kalendáře po odkladu vzal soud za prokázané, že žalovaná žádala o bezúplatný odklad splátek, přičemž této žádosti bylo vyhověno. Po dobu odkladu splátek, tedy od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná však po tomto období ničeho neuhradila. Ze samotné žaloby vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku [částka], a to v celkem [hodnota] splátkách ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy ve výši [částka]. Výzvami k zaplacení byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla pak žalovaná téhož dne vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky včetně neuhrazených smluvních pokut a náhrady vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka]. Oznámení o zesplatnění úvěru nebylo prokázáno, že bylo žalované odesláno či doručeno, a proto soud pojal předžalobní výzvu současně jako dopis oznamující tuto skutečnost.

5. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od [datum], který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od [datum] (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů.

6. Podle článku 3 bodu 9 až 12 eIDAS se „ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

7. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

8. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaná připojila svůj podpis. [právnická osoba], jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

9. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Proto dospěl soud k závěru, že v tomto případě nebyla smlouva uzavřena v písemné podobě tak, jak bylo žalobkyní tvrzeno. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od [datum] nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovanou podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo.

10. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v dubnu 2023, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru se pohybovaly kolem 9,43 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 83,55 %, tvoří takto sjednaný úrok devíti násobek v této době obvyklé úrokové sazby. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se úroku ve výši 83,55 % je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

13. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši [částka], má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši [částka], má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši [částka] a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne [datum] označeným jako „Předžalobní výzva“. V tomto dopise byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu. Soud vycházel z toho, že předžalobní výzva mohla být žalované doručena nejdříve dne [datum], a ode dne následujícího jen žalovaná v prodlení. S ohledem na tuto skutečnost, že žalovaná v takto stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně za období od [datum] do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru z výše dvou uvedených důvodů, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit „poplatky“ spojené s poskytnutím peněz. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy o úvěru. Z těchto důvodů nepřiznal soud žalobkyni ani smluvní úroky v nižší výši, když zákon u absolutně neplatných právních jednání jejich moderaci neumožňuje.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalované, která měla ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly.

15. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.