Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka společnosti [právnická osoba], za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tuto skutečnost žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady částky [částka] jakožto jistiny a částky [částka] jakožto smluvního úroku se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 24 451 od [datum] do zaplacení2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] ve spojení s potvrzením o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit. Žalovaný měl žalobkyni vrátit úvěr včetně úroku ve výši 279,83 % ročně ve lhůtě do 30 dnů. RPSN smlouvy činila 1 141,2 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na základě výše uvedené smlouvy neuhradil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný toto tvrzení žádným způsobem nerozporoval, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum].4. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.5. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně pouze tvrdila, že úvěruschopnost byla vyhodnocena n základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Uvedené dokumenty, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalovaného ověřena, však předloženy nebyly a výdaje žalovaného tak nebyly ověřovány. Nebyly předloženy dokumenty ani o případném prověřování žalovaného prostřednictvím dostupných databází. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána.7. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu poskytovaná domácnostem v lednu 2025 činila 8,63 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), tj. v daném případě 25,89 % průměrné úrokové sazby úvěrů na spotřebu poskytovaným domácnostem. Úvěrová úroková sazba uvedená ve smlouvě 279,83 % ročně, tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v lednu 2025 více než 32krát. RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 1 141,2 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 1193, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR činila na spotřebitelský úvěr v lednu 2025 výši 8,95 %, tj. RPSN uvedená ve smlouvě je více než 127krát vyšší. Soud má ve věci za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, avšak s ohledem na výši sjednaného úroku a poplatků (RPSN 1 141,2 %) považuje takto uzavřenou smlouvu za absolutně neplatné právní jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 o.z.8. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla na základě neplatného právního jednání žalovanému částku [částka], má žalovaný povinnost tuto sumu žalobkyni vydat z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. a to bezprostředně poté, co byl o vydání tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyní nebo jejím právním předchůdcem požádán. O vydání plnění byl žalovaný poprvé prokazatelně požádán dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů od doručení tohoto dopisu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni částku [částka] nevydal, soud podané žalobě vyhověl co do jistiny ve výši [částka] a úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti bezdůvodného obohacení, tedy ode dne [datum]. Ve zbytku pak byla podaná žaloba zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 82 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], představující 64 % z celkově vynaložených nákladů ve výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t.