Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude právní moci tento rozsudek.
II. Žaloba se co do částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 68,35 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, smluvním úrokem a smluvní pokutou z titulu úvěrové smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne [datum], a to s následujícím odůvodněním:Mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně emailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Úvěruschopnost žalované byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované), dále registrem SOLUS a z nebankovního registru klientských informací, lustrací v insolvenčním rejstříku. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její účet peněžní prostředky ve výši [částka]. K vyplacení došlo dne [datum]. Celkovou částku včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % ročně se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červenec 2024. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, když uhradila do dne podání žaloby pouze částku [částka]. (dne 15.7 2024 částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne 8.8 2024 částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne 16.1 2025 částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]). Po podání žaloby žalovaná uhradila ještě částku [částka]. Neplněním splátkového kalendáře žalovaná porušila své smluvní závazky. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou šesté splátky dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná v prodlení, žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na nové dlužné jistině částku [částka], na smluvní pokutě dle bodu 6.1 smlouvy částku [částka], na nákladech v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka], na smluvní pokutě dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny částku [částka].
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Při tomto jednání žalobkyně setrvala na podané žalobě. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně dle jejího názoru nezkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečným způsobem úvěryschopnost žalované ve smyslu ustanovení §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V opačném případě by tato zjistila, že ke dni uzavření úvěrové smlouvy již žalovaná splácela šest dalších úvěrů, které jí byly poskytnuty ze strany společností [Anonymizováno], [právnická osoba] a [právnická osoba]. Žalobkyně je přitom poživatelkou pouze invalidního důchodu, který nemohl postačit k pokrytí splátek všech úvěrů. Za takové situace má žalovaná povinnost vrátit žalobkyni pouze jistinu úvěru a to ve lhůtě dle schopností žalované. Žalobkyně měla namísto podané žaloby podat k soudu návrh na určení splatnosti této jistiny.
4. Žalovaná zároveň učinila nesporným, že jí byl ze strany žalobkyně vyplacen úvěr ve výši [částka], na který ona splatila částku ve výši [částka].
5. Mezi stranami tak nebylo sporné, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] částku [částka] a žalovaná jí vrátila dosud částku [částka]. Spornou skutečností zůstalo, zda žalobkyně posoudila před uzavřením této smlouvy dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované nebo i z jiných zdrojů, tak, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Sporné dále bylo zda sjednaný úrok ve výši 68,35 % ročně je souladným s dobrými mravy.
6. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Před uzavřením úvěrové smlouvy podepsala žalovaná formou komunikace na dálku obecný formulář žalobkyně označený jako „Prohlášení klienta“, kde mj. potvrdila, že nemá vůči státu a třetím stranám splatné dluhy, vyjma dluhů konsolidovaných tímto úvěrem a na základě informací od klienta zprostředkovatel úvěru vyplnil údaje týkající se příjmů a závazků žalované do formuláře „Hodnocení Klienta“. Z tohoto formuláře soud zjistil, že celkový příjem žalované ve výši [částka] tvořily příjmy jak ze zaměstnání žalované, tak z jejího invalidního důchodu v částce [částka]. Na její výdaje byl žalobkyní použit výpočet se započítáním životního minima ve výši [částka]. Náklady na bydlení byly uvedeny žalovanou v částce [částka] a doklady k nim nebyly žalobkyní vyžadovány. Doloženy byly pouze tvrzené příjmy žalované výplatními páskami za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru a potvrzením banky z internetového bankovnictví o příchozích platbách invalidního důchodu na účet žalované za shodné období. Žalobkyně pak provedla lustraci v registru SOLUS, kde nebyla zjištěna částka po splatnosti, ověřila v nebankovním registru klientských informací (NRKI), že je k osobě žalované evidováno 5 žádostí o úvěr u jiných finančních institucí, přičemž se může jednat o žádosti živé, odvolané klientem i zamítnuté. Žalobkyně měla k dispozici dále výpis z účtu žalované za dobu jednoho měsíce před poskytnutím úvěru. Žalovaná v průběhu řízení doložila seznam poskytnutých úvěrů a zápůjček od jiných institucí za období od [datum] do [datum], z něhož soud zjistil, že dne [datum] jí byl poskytnut úvěr od [právnická osoba] ve výši [částka], k tomu jí byla dne [datum] poskytnuta i kreditní karta, dále byla touto bankou poskytnut dne [datum] úvěr ve výši [částka], dne [datum] a dne [datum] byly poskytnuty dva úvěry od společnosti [právnická osoba] v celkové výši [částka], dne [datum] od společnosti [právnická osoba]. revolvingový úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně pak dne [datum] poskytla žalované předmětný úvěr ve výši [částka], následně pak žalované byl poskytnut úvěr dne [datum] ve výši [částka] od společnosti Provident. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy dne [datum] činila měsíční částka splátek žalované [částka]. Žalovaná dále doložila, že v současné době má jediný příjem z invalidního důchodu ve výši [částka]. Žalovaná dále doložila, že již před podáním žaloby požádala dne [datum] žalobkyni o uzavření dohody o splatnosti jistiny z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to u obou souběžně uzavřených smluv mezi účastníky sporu. Žalovaná na tento návrh nereagovala a dne [datum] podala u zdejšího soudu tuto žalobu.
7. S ohledem na výše uvedené soud došel k závěru, že ke dni uzavření Smlouvy , tj. ke dni [datum] nebyla žalovaná úvěryschopná, když příjmy žalobkyně činily prokazatelně částku [částka] měsíčně, výdaje pak minimálně [částka], když [částka] je životní minimum žalované k úhradě nezbytných nákladů zejména na stravu, drogerii a léky, [částka] jsou náklady na bydlení a [částka] jsou splátky z již uzavřených úvěrových smluv. Žalovaná tedy ke dni uzavření Smlouvy neměla reálnou šanci poskytnutý úvěr splácet v ujednaných splátkách po [částka].
8. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
11. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka]. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
12. Ze shora učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala tak, aby měla k dispozici dostupné informace, z nichž by si mohla udělat reálný obraz ohledně finanční situace žalované v době, než poskytnutí úvěru schválila. Žalobkyně pochybila, když se spokojila s prohlášením žalované, přesto, že žalovaná měla v minulosti již v evidenci registru nebankovních institucí viditelných pět žádostí o úvěr. Z registru při bližším zkoumání totiž vyplynulo, že byly viditelné úvěry poskytnuté bankovními i nebankovními institucemi z dřívější doby, dosud řádně splácené, nicméně zcela jistě by pak musela žalobkyně přehodnotit pravidelné měsíční výdaje žalované. Pokud by tak skutečně učinila, nemohla by dospět k jinému závěru, než takovému, že žalovaná nebude schopna úvěr řádně splácet. Toto mohlo být seznatelné i z výpisů z bankovního účtu žalované za určité období předcházející žádosti o poskytnutí úvěru, na jejich základě by si mohla také žalobkyně ověřit, že žalovaná nesplácí jiné, než tvrzené úvěry, případně ji v nedávné době nebyly jiné poskytnuty. Ze žalobkyní předložených důkazů nelze než konstatovat, že žalobkyně nedostála své povinnosti, kterou ji ukládá zákon o ochraně spotřebitele, když prověření úvěruschopnosti žalované nebylo dostatečné a existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, rozhodl soud o její nové splatnosti tímto rozhodnutím a to ve splátkách nově po [částka] měsíčně. Při posouzení výše stanovené splátky vyšel z tvrzené možnosti a schopnosti žalované, přičemž zohlednil její současný příjem, celkovou dlužnou částku ke splacení i s ohledem na jiné úvěry, které rovněž musí splácet. Z tohoto důvodu také zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, tak jak žalobkyně požadovala, proto i v této části soud musel žalobu zamítnout.
14. Pro úplnost pak soud uvádí, že Smlouvu považuje za absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. dále i z důvodu nepřiměřeně vysoké úrokové sazby (68,35 % ročně), když tato sazba několikanásobně převyšuje obvyklé úroky, za které poskytují úvěry banky v místě bydliště žalovaného.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná zhruba z 50 % a z 50 % neúspěšná. Po odpočtu neúspěchu od úspěchu pak žalobkyni ani žalované nevznikl v řízení nárok na náhradu nákladů soudního řízení