Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO] a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byly pohledávky převedeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum].
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované téhož dne v hotovosti půjčku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši [částka]. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po [částka]. Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši [částka], výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 63,91 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně ke dni podání žaloby částku ve výši [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně.[právnická osoba] ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb., rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do [datum].6. Podle ust. § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 z.č. 40/1964 Sb.(dále jen o.z.). s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v říjnu 2012, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 13,64 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o půjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 63,91 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba pětinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o půjčce týkající se smluvních úroků a poplatku ve výši [částka] je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 39 o.z. absolutně neplatné.9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. Dle § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne15.12.2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.10. Žalovaná uhradila z původního dluhu (z částky [částka]) částku [částka]. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.11. Dle § 451 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši [částka], má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši [částka], má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši [částka], a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne [datum] označeným jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne [datum]. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalované k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. Soud tedy vycházel z toho, že předmětný dopis mohl být žalované doručen nejdříve dne [datum], od [datum] tak žalované běžela desetidenní lhůta k zaplacení dlužné částky. Tato uběhla dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 7,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zamítnutá částka ve výši [částka] je tvořena částí jistiny, poplatkem, smluvní úrokem a dále pak kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na poměrný neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na tomu odpovídající náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.