Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudní řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] a jejích dodatků mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady částky [částka] jakožto jistiny, částky [částka] jakožto smluvního úroku a částky [částka] jakožto smluvní pokuty.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že dluh v plné výši uznává. Soud však ve věci nerozhodl rozsudkem pro uznání, když takové rozhodnutí by bylo z níže uvedených důvodů v rozporu s hmotným právem.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] a jejích dodatků soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit. Žalovaný měl žalobkyni vrátit úvěr včetně úroku v celkové výši [částka] ve lhůtě do [datum]. RPSN smlouvy činila 736,20 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na základě výše uvedené smlouvy uhradil platby v celkové výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že žalovaný toto tvrzení žádným způsobem nerozporoval, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Tuto skutečnost žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].
5. Úvěruschopnost byla dle tvrzení žalobkyně vyhodnocena její právní předchůdkyní na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací v dostupných databázích a úvěrové historie. Žalobce však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrací v databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Uvedené dokumenty, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalovaného ověřena, z toho důvodu předloženy nebyly. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána. Bylo povinností právního předchůdce žalobkyně si od žalovaného vyžádat minimálně výpisy z účtu za několik měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy. Toto však žalobkyně dle svého vlastního tvrzení neučinila.
6. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. Soud má ve věci za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, avšak s ohledem na výši sjednaného úroku a poplatků (RPSN 736, 20 %) považuje takto uzavřenou smlouvu za absolutně neplatné právní jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 o.z. Neplatnost smlouvy je zároveň způsobena i nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného (§§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru).
8. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně prokazatelně poskytl na základě neplatného právního jednání žalovanému částku [částka] a žalovaný uhradil platby v celkové výši [částka], má žalovaný povinnost zbývající část této sumy ve výši [částka] žalobkyni vydat z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. a to bezprostředně poté, co byl o vydání tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyní nebo jejím právním předchůdcem požádán. O vydání plnění byl žalovaný poprvé prokazatelně požádán dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů od doručení tohoto dopisu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni částku [částka] nevydal, soud podané žalobě vyhověl co do jistiny ve výši [částka] a úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti bezdůvodného obohacení, tedy ode dne [datum]. Ve zbytku pak byla podaná žaloba zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Ve věci byla poměrně úspěšnější žalovaný, které však žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.