Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a c do zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka společnosti [právnická osoba]. za žalovanou postoupena na společnost De Vries [právnická osoba]., IČ: [IČO], která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Úvěruschopnost žalované byla ověřena na základě výpočtu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji, přičemž právní předchůdkyní žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovanou a lustrací z veřejně dostupných databází. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady částky [částka] jakožto jistiny spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] ve spojení s potvrzením o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba]., poskytla žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit. Žalovaná měla žalobkyni vrátit úvěr včetně úroku ve výši 457,50 % ročně. RPSN smlouvy činila 4 678,99 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná na základě výše uvedené smlouvy neuhradila ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaná toto tvrzení žádným způsobem nerozporovala, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne [datum] svoji pohledávku za žalovanou na společnost De Vries [právnická osoba]., která ji postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Tuto skutečnost žalobkyně prokázala předloženou smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum].
5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Soud má ve věci za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, avšak s ohledem na výši sjednaného úroku a poplatků (RPSN 4 678,99 %) považuje takto uzavřenou smlouvu za absolutně neplatné právní jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 o.z.
7. Soud zároveň nemá v řízení za prokázané, že by žalobkyně ověřila před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované, když tato přes výzvu soudu v řízení nedoložila, že by zjišťovala úvěruschopnost žalované alespoň minimálním způsobem, za které soud považuje vyžádání výpisu z účtu žalované, či lustraci žalované v rejsříku bankovních a nebankovních subjektů. Soud proto považuje úvěrovou smlouvu za neplatnou i z důvodů uvedených v § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru.
8. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně prokazatelně poskytl na základě neplatného právního jednání žalované částku [částka], má žalovaná povinnost tuto sumu žalobkyni vydat z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. a to bezprostředně poté, co byla o vydání tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyní nebo jejím právním předchůdcem požádána. O vydání plnění byla žalovaná poprvé prokazatelně požádána dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslaným dne [datum], ve kterém byla vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů od doručení tohoto dopisu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyni částku [částka] nevydala, soud podané žalobě vyhověl co do jistiny ve výši [částka] a úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti bezdůvodného obohacení, tedy ode dne [datum]. Ve zbytku pak byla podaná žaloba zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ve výši [částka] dle advokátního tarifu v aktuálním znění včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Uvedené činí celkem částku [částka].