Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 8.5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ: [IČO] a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byly pohledávky převedeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum].
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši [částka]. Žalovaný měl celkem žalobkyni uhradit částku [částka]. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen ve 14 měsíčních splátkách ve výši [částka]. RPSN smlouvy činilo dle výpočtu soudu 200,42 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně ke dni podání žaloby částku ve výši [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně.
5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru (poplatky v celkové výši [částka]) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
7. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši [částka], má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku [částka], má tento povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši [částka], a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. [adresa] 600 Kč pak soud považuje za bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat, a která byla žalobkyni soudem přiznána. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně za období od [právnická osoba].2025 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná částečně, žalovanému žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.