Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku za žalobu částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o zápůjčce (dále jen „Smlouva“), na základě níž byly žalované téhož dne převedeny na účet žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaná však porušila smluvně sjednanou povinnost splatit zápůjčku spolu s úrokem a poplatkem řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh uhradila [částka]. Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně požaduje po žalované částku ve výši [částka] představující jistinu a poplatek se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], částku ve výši [částka] představující smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum], na kterou žalovaná nereagovala a svůj dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř., a to jak na adresu trvalého pobytu žalované, tak na adresu uvedenou v žalobě. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.
4. Z žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Na základě smlouvy č. [číslo smlouvy] ze dne [datum] (dále jen „Smlouva“) uzavřené distančním způsobem mezi účastníky poskytla žalobkyně žalované téhož dne na její bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši [částka]. Uvedené skutečnosti potvrdila k dotazu soudu i banka. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši [částka] do [datum]. V případě prodlení byly sjednány poplatky za prodloužení splatnosti. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, je ve smlouvě uvedena ve výši 6 918 %, celkem měla žalovaná zaplatit [částka]. Žalovaná uhradila toliko [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou poskytnutého úvěru. Podle čl. 2. 3. Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z dlužné částky, v daném případě [částka], když je smluvní pokuta počítána z částky [částka] ode dne [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne [datum] (den vyhotovení žalobního návrhu). Žalovanou uhrazená částka ve výši [částka] byla započtena na smluvní pokutu, tj. žalobkyně nadále požaduje smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobkyně požaduje po žalované částku ve výši [částka] představující jistinu a poplatek se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], částku ve výši [částka] představující smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, a to do 3 dnů.
5. Usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka], doručeném právní zástupkyni žalobkyně do datové schránky dne [datum], zdejší soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů týkající se úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně ničeho nedoplnila, pouze uvedla, nechť soud posoudí nárok žalobkyně jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení.
6. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, s názvem „Korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR – nové obchody“, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v prosinci 2025 činila 7,94 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 6 918 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 1193, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR činila na spotřebitelský úvěr v prosinci 2025 výši 8,30 %, tj. RPSN uvedená ve Smlouvě je více jak 833 x krát vyšší.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a žalobkyní hodnotí jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší stranu tak požívá zákonné ochrany. Před poskytnutím úvěru byla žalobkyně povinna v souladu s § 86 ZSÚ zkoumat úvěruschopnost žalované. Úvěr pak byla oprávněna poskytnout za splnění dvou podmínek současně, a sice, když s odbornou péčí posoudí schopnost žalované splácet, a z jejího zjištění je zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr splácet (viz např. rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně vůbec nezkoumala před poskytnutím úvěru (peněžité zápůjčky) úvěruschopnost žalované, resp. v tomto směru ničeho nedoplnila, přestože byla soudem vyzvána a poučena o nebezpečí neúspěchu ve věci. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ a uzavřená smlouva je tak podle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná, nikoliv pouze relativně. Absolutní neplatnost smlouvy byla zakotvena novelou ZSÚ provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. účinnou od [datum] a je eurokonformní (viz čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že smlouvu jako celek shledává soud absolutně neplatnou, považuje soud za absolutně neplatné i ujednání o smluvní pokutě a dalších poplatcích a nákladech.
19. Nad rámec soud uvádí, že s ohledem na výši plnění požadovaného po žalované by smlouva byla absolutně neplatná i pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům, a shledává tak smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou. Dle názoru soudu nelze ujednání o úroku a dalších poplatcích oddělit podle § 576 o. z. od ostatního obsahu smlouvy, neboť poskytování spotřebitelských úvěrů (zápůjček) je předmětem podnikání žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku, v souhrnu představujících zisk žalobkyně, k uzavření smlouvy nedošlo.
20. Smlouva o úvěru (zápůjčce) je proto podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z. jako celek absolutně neplatná.
21. Žalovaná je tak povinna z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z. zaplatit žalobkyni dlužnou částku představovanou poskytnutými a dosud nevrácenými finančními prostředky. Žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku v celkové výši [částka], neboť z částky, kterou žalobkyně poskytla žalované v celkové výši [částka], uhradila [částka]. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvána k úhradě dlužné částku do 3 dnů. Marným uplynutím lhůty k plnění se žalovaná s úhradou dluhu dostala do prodlení, a je tak povinna žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil žalované splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
22. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšná, a to v poměru cca 70,8 % ku 29,2 %, tj. celkem převaha úspěchu žalobkyně je 41,8 %. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokátky za tři úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve spojení s § 14b advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokátka prokázala, že je plátcem DPH, a dále soudním poplatkem ve výši [částka]. Tedy celkem náklady řízení jsou ve výši [částka], z toho 41,8 % představuje částku ve výši cca [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jednoznačně naplňuje. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Žalobkyně napříč krajem opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka], podmínky pro užití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. jsou tak kumulativně splněny.
25. Výrok IV. o doplacení soudního poplatku vychází ze zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“). Podle Položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu o SOP, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle Položky 1 bod 1. písm. a) v Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky [částka], částku [částka]. Poplatník (žalobkyně) na tomto poplatku dosud zaplatil pouze [částka] a zbývá tedy doplatit [částka], a na účet č. [č. účtu] vedený u České národní banky, variabilní symbol [var. symbol]. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.