20 C 54/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] poskytla žalobkyně žalované částku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky ve výši [částka] splatnou dne [datum]. Žalobkyně po marném uplynutí lhůty stanovené v upomínce adresované žalované úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalované částku ve výši [částka] představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši [částka] vypočtený jako 24,74 %, tj. sjednaný smluvní úrok ve smlouvě o úvěru, z částky [částka], tj. zbývající výše jistiny ke dni zesplatnění, od [datum], tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do [datum], tj. den odeslání zesplatnění a výzvy k úhradě, náklady na upomínkování v celkové výši [částka] za upomínku č. [hodnota] a upomínku č. [hodnota] v souladu čl. V. odst. 5.4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena do vlastních rukou dne [datum] v souladu s § 45 a násl. o.s.ř. na adresu trvalého bydliště žalované uvedenou v centrální evidenci obyvatel, jakož i na adresu žalované uvedenou v žalobním návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] (dále jen „Smlouva“ nebo „Smlouva o úvěru“) mezi účastníky poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to tak, že na bankovní účet žalované zaslala dne [datum] částku ve výši [částka], částku ve výši [částka] započetla na předchozí závazek žalované vůči žalobkyni vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne [datum] a částku ve výši [částka] započetla na náklady spojené v souvislosti s poskytnutím úvěru. Banka k dotazu soudu potvrdila, že na účet žalované byla dne [datum] připsána částka ve výši [částka]. Úvěr byl sjednán na dobou určitou v délce 72 měsíců, celková částka spotřebitelského úvěru tak byla splatná k [datum]. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách á [částka] splatných k 15. dni každého kalendářního měsíce. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen „RPSN“) činí dle Smlouvy 39,98 %. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 24,74 %. Úrok byl tak sjednán v celkové výši [částka]. Dle bodu 4. 11. Smlouvy bylo zřízeno z účtu žalované inkaso á [částka] měsíčně zahrnující rovněž doplňkovou službu PODPORA. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první upomínku ze dne [datum], kde vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradila. Žalobkyně proto zaslala žalované druhou upomínku ze dne [datum], kde opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne [datum]. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyně dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne [datum].

5. Z vyjádření žalobkyně bylo dále zjištěno, že žalovaná uhradila od [datum] do [datum] celkem [hodnota] splátek á [částka], tj. celkem [částka]. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi účastníky bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši [částka], z toho [částka] převedla na účet žalované, [částka] započetla na náklady v souvislosti s poskytnutím úvěru. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,86 %, RPSN ve výši 39,99 %. Žalobkyně zaslal žalované dne [datum] předžalobní výzvu, ve které ji vyzvala k úhradě dlužné částky do [datum]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z osobních údajů spotřebitele, lustrace SOLUS, REPI – registr platebních informací (CRIF), AML a AML / CFT, Insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů, interní databáze poskytovatele (žalobkyně), výpisu z bankovního účtu žalované.

6. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, s názvem „Korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR – nové obchody“, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v březnu 2023 činila 9,45 %, konkrétně 9,40 % pro spotřebitelské úvěry s fixací nad 5 let. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]), tj. v daném případě 28,35 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr (28,20 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr s fixací nad 5 let). Předpokládaná výše RPSN činí dle Smlouvy výši 39,98 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 1193, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR činila na spotřebitelský úvěr v březnu 2023 výši 9,93 %, tj. RPSN uvedená ve smlouvě je více jak 4 krát vyšší.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odstavec 2)

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a žalobkyní soud hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z. Spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud se dále zabýval hlediskem souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky a poplatky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům.

19. Soud se poté zabýval tím, zda neplatnost nákladů spojených s poskytnutím úvěru způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů a jednou z podmínek uzavření samotné smlouvy o úvěru tak byla skutečnost, že žalovaná bude akceptovat i výši úroku včetně poplatků a nákladů za prodlení, popřípadě doplňkových služeb (PODPORA), v opačném případě by totiž k uzavření smlouvy o úvěru vůbec nedošlo, tj. žalobkyně by neměla zájem poskytnout žalované úvěr bezúročný. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši nákladů spojených s poskytnutím úvěru a nákladů spojených s prodlením žalované při splácení jednotlivých splátek úvěru. Pokud by v rámci smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok a ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti a náklady v případě prodlení, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná jako celek. Soud odkazuje i na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že dlužníci by měli splácet jen takové dluhy, které je třeba považovat za dluhy řádné, „aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou“ (viz např. bod 44. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3308/16). Dále lze zmínit nálezy Ústavní soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní, přičemž samotný smluvní úrok je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], sjednaný neplatně v rozporu s dobrými mravy.

20. S ohledem na vše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] uzavřená dne [datum] mezi účastníky je jako celek absolutně neplatné právní jednání podle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z., a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

21. Vzhledem k tomu, že smlouvu jako celek shledává soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy absolutně neplatnou, považuje soud za absolutně neplatné i ujednání o poplatcích za náklady úvěru a za služby s poskytnutým úvěrem související.

22. Žalované tak byla bez právního důvodu poskytnuta částka ve výši [částka]. Žalovaná však uhradila žalobkyni částku v celkové výši [částka], tedy žalovaná uhradila žalobkyni dokonce částku vyšší, než která jí byla poskytnuta, tj. bezdůvodně se obohatila žalobkyně na úkor žalované v souladu s § 2991 a násl. o. z. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba není ani z části důvodná, a proto ji zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když s ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, resp. to z obsahu spisu nevyplývá, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Výrok o doplacení soudního poplatku vychází ze zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“). Podle Položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu o SOP, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše Položky 1. Podle Položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než [částka] do [částka], 5 % z této částky, tj. v daném případě [částka]. Poplatník – žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila [částka]. Zbývá tak doplatit České republice – Okresnímu soudu [adresa] -jih částku ve výši [částka], a to na účet č. [č. účtu] vedený u České národní banky, variabilní symbol [var. symbol]. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.