Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalobce písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyně ve výši [částka] co do důvodu a výše s tím, že dluh uhradí jednak srážkou ze mzdy za měsíc září á [částka] a poté pravidelnými měsíčními splátkami á [částka]. Pro případ nezaplacení dluhu ve splatnosti byla sjednána jednorázová smluvní pokuta á [částka]. Žalovaný svůj dluh kromě jednorázově srážky ze mzdy ani po opakovaných výzvách žalobkyně neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o.s.ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v Centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Z listinných důkazů a žalobních tvrzení zjistil soud následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které byl žalovaný zaměstnán u žalobkyně jako obsluha keramické linky, řidič VZV, s místem výkonu práce v [adresa]. Pracovní poměr žalovaného byl ukončen ke dni [datum] na základě písemné dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené mezi žalobkyní, jakožto zaměstnavatelem, a žalovaným, jakožto zaměstnancem. Dne [datum] žalovaný písemně výslovně uznal svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši [částka], jak vyplývá z „Uznání dluhu a dohodu o jeho zaplacení“, a to jak co do právního důvodu (žalovaný úmyslným jednáním způsobil žalobkyni škodu tím, že úderem ruky rozbil displej zakladače vozíku), tak do výše. Současně se žalovaný zavázal tento dluh žalobkyni uhradit jednak srážkou ze mzdy za měsíc září 2025 ve výši [částka] a následně pravidelnými měsíčními splátkami po [částka], hrazenými bezhotovostním převodem na bankovní účet žalobkyně vždy nejpozději do 20. dne příslušného měsíce, počínaje listopadem 2025 až do úplného vyrovnání dluhu. Po provedení dohodnuté srážky ze mzdy za měsíc září ve výši [částka], jak vyplývá z výplatní pásky žalovaného za měsíc září 2025, žalovaný nesplnil svoji povinnost uhradit žalobkyni další splátku dluhu ve výši [částka], která byla splatná do [datum]. Tím se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dohodnuté splátky dluhu, v důsledku čehož se zbylá dlužná částka ve výši [částka] stala v souladu s uzavřenou dohodou automaticky splatnou najednou. Z „Uznání dluhu a dohody o jeho zaplacení“ ze dne [datum] rovněž vyplývá, že se žalovaný zavázal, že v případě nezaplacení splátky dluhu v dohodnuté lhůtě splatnosti uhradí žalobkyni (zaměstnavateli) na její výzvu jednorázovou smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě ze dne [datum], [datum], a to na všechny známé adresy, elektronicky i poštou. Na všechny známé adresy zaslala žalobkyně žalovanému také předžalobní výzvu. K dnešnímu dni žalovaný ničeho neuhradil.
5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
6. Podle § 2048 odst. 1 o. z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.
8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný ve smyslu § 2053 o. z. uznal dne [datum] svůj dluh vůči žalobkyni ve výši [částka], a to co do důvodu a výše, a zavázal se jej uhradit jednak srážkou ze mzdy za měsíc září 2025 ve výši [částka] a následně pravidelnými měsíčními splátkami po [částka], hrazenými bezhotovostním převodem na bankovní účet žalobkyně vždy nejpozději do 20. dne příslušného měsíce, počínaje listopadem 2025 až do úplného vyrovnání dluhu. Částku ve výši [částka] žalovaný uhradil, neboť mu byla stržena ze mzdy za měsíc září 2025, poté neuhradil ničeho. Ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z. se žalobce zavázal podpisem „Uznání dluhu a dohody o jeho zaplacení“ ze dne [datum], že v případě nezaplacení splátky dluhu v dohodnuté lhůtě splatnosti uhradí žalobkyni na její výzvu jednorázovou smluvní pokutu ve výši [částka]. Své závazky však žalovaný nesplnil, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně, a dostal se tak do prodlení podle § 1968 o. z. Žalobkyně má tak právo i na zákonný úrok z prodlení v souladu § 1970 o. z.
11. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku, kterou žalovaný výslovně písemně uznal co důvodu a výše, ale dosud žalobkyni nesplatil. Protože se žalovaný dostal do prodlení s vrácením peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění (vrácení zápůjčky) v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ode dne [datum] byl žalovaný v prodlení s úhradou dluhu ve výši [částka] představující uznaný dosud nezaplacený dluh žalovaného vůči žalobkyni, ode dne [datum] byl žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši [částka] představující smluvní pokutu. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
12. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce [částka] představující zaplacený soudní poplatek á [částka] a paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony (předžalobní výzva a žaloba) po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
13. Nad rámec soud uvádí, že postupoval podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., nikoliv podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jednoznačně naplňuje. Jedná se o spory, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka]. Podmínky pro užití § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jsou tak kumulativně splněny.