21 C 174/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím, s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně jakožto nájemce uzavřela s žalovaným jakožto podnájemcem dne [datum] smlouvu o podnájmu vozidla č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný užíval vozidlo Škoda Kamiq, RZ [SPZ]. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž VOP a Sazebník poplatků a smluvních pokut (dále též „Sazebník“). Žalobkyně předmět podnájmu žalovanému předala, jak vyplývá z protokolu o předání, a ten jej převzal. Žalovaný byl na základě uzavřené smlouvy povinen hradit měsíční podnájemné a další položky a náklady vzniklé v souvislosti s užíváním předmětu podnájmu. Žalobkyně vystavila žalovanému za shora uvedené položky dne [datum] fakturu typu „FA – OSTATNÍ SLUŽBY“ č. FV2-3649/25 na částku [částka], která byla splatná dne [datum]. Žalovaný neuhradil na předmětnou fakturu ničeho. Jelikož je žalovaný s úhradou shora uvedené faktury v prodlení, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. z částky [částka] za prodlení od [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně smluvní pokutu kapitalizuje ke dni podání žaloby, tj. kde dni [datum], na částku [částka]. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném v souladu s VOP a Sazebníkem zaplacení fixního poplatku ve výši [částka] z důvodu předání pohledávky k vymáhání externí agentuře. Žalovaný ani přes zaslanou předžalobní výzvu ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne [datum]. Jednání se zúčastnil pouze právní zástupce žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že lhůty k přípravě podle § 115 odst. 2 o. s. ř. byly u účastníků zachovány, proběhlo jednání bez přítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně doplnil, že žalovaný nárok je ve výši [částka], kdy jedná se o poplatek za nepřistavení vozidla. Dne [datum] došlo k odstoupení od smlouvy a žalovaný měl následně povinnost vozidlo vrátit, přičemž k vrácení došlo až [datum]. Je tedy účtován poplatek ve výši [částka], následně byl ještě účtován poplatek za vymáhání pohledávky externí agenturou ve výši [částka] včetně DPH. Vzhledem k ceně vozidla, které zcela jistě mělo statisícovou hodnotu, je dle právního zástupce uplatněný nárok přiměřený.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o podnájmu vozidla č. [hodnota], na jejímž základě přenechala žalobkyně žalovanému do užívání vozidlo tovární značky Škoda Kamiq, RZ [SPZ]. Žalovaný byl povinen hradit měsíční nájemné ve výši [částka] s DPH. Startovací poplatek byl stanoven ve výši [částka] s DPH. Povolený nájezd byl stanoven ve výši 1 250 km/měsíc, vratná kauce ve výši [částka]. Ve smlouvě byla stanovena sazba za přejetý kilometr, a to do 1 000 km ve výši [částka] s DPH, 1 001 – 3 000 km ve výši [částka] s DPH, 3 000 km a více ve výši [částka] s DPH. V závěrečných ustanoveních smlouvy, konkrétně pod bodem 4, bylo sjednáno, že v případě, že klient nevrátí v souladu s VOP společně s vrácením vozidla veškeré klíče a doklady k vozidlu, je poskytovatel oprávněn uplatnit vůči poskytovateli smluvní pokutu ve výši [částka] s DPH za každý chybějící klíč nebo doklad, přičemž nárok na náhradu škody v plné výši tím není dotčen. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dodatkem č. [hodnota] k výše uvedené smlouvě se od [datum] změnil měsíční nájezd vozidla na 2 500 km a cena měsíční splátky na [částka] bez DPH. Dodatkem rovněž došlo k úpravě trvání smlouvy z doby neurčité na dobu určitou, a to do [datum]. Dle protokolu o předání vozu bylo předmětné vozidlo žalovanému předáno dne [datum], přičemž nejzazší termín výměny/vrácení vozidla byl stanoven na den [datum]. Ze Sazebníku poplatků a smluvních pokut bylo zjištěno, že smluvní pokuta za neuhrazení peněžitého dluhu řádně a včas činí 0,1 % z dlužné částky včetně DPH za každý započatý den prodlení. Poplatek za předání pohledávek vyplývajících z jedné smlouvy klienta k vymáhání externí agenturou činí [částka] + DPH ([částka]), kdy k poplatku za vymáhání pohledávek a zabavení vozidla externí agenturou poskytovatel připočte dodatečné náklady za jednotlivé úkony, případně jiné vynaložené náklady spojené s vymáháním a zabavením vozidla, např. pohonné hmoty, doprava vozidla ze zahraničí, překlad dokumentu do jiného jazyka a další. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému upozornění č. [hodnota] na možné odstoupení od smlouvy o podnájmu č. [hodnota], a to z důvodu, že byl v prodlení s úhradou nájemného delším než 15 dnů. Žalovaný byl zároveň vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do [datum]. Dne [datum] žalobkyně v souladu s VOP od smlouvy o podnájmu odstoupila, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou nájemného delším než 15 dnů, a přes opakované výzvy svůj dluh neuhradil. Žalobkyně určila jako místo pro vrácení vozidla zákaznické centrum Driveto – Galerie [adresa] a jako čas [datum] ve 14:00 hod. Žalovaný byl upozorněn, že pokud nevrátí vozidlo na shora uvedené místo a v požadovaný čas, má žalobkyně právo zajistit a odebrat vozidlo bez předchozího oznámení a předat celou záležitost společnosti na vymáhání pohledávek na náklady klienta, a to i proti jeho vůli. K odebrání vozidla nakonec došlo dle protokolu o odebrání a převzetí vozidla dne [datum]. Dne [datum] vystavila žalobkyně žalovanému fakturu FV2-3649/25, a to na částku [částka], se splatností dne [datum]. Dne [datum] adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, jak vyplývá i z podacího lístku.

5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Podle § 2215 odst. 1 o. z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

7. Podle § 2217 odst. 1 o. z., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

8. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1800 odst. 1 o. z., obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

13. Podle § 1800 odst. 2 o. z., obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

14. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Podle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

17. Podle § 433 odst. 2 o. z., má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům. Soud hodnotí smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o nájmu v souladu s § 2201 a násl. o. z., resp. smlouvu o podnájmu v souladu s § 2215 a násl. o. z., kterou se žalovaným v postavení spotřebitele (viz výše ustanovení § 433 odst. 2 o. z.) uzavřela žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 a násl. o. z.), a spotřebitel jako slabší strana smluvního vztahu tak požívá zákonné ochrany. V souladu se zásadou autonomie vůle a dispozitivnosti právních norem, si účastníci mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona (§1 odst. 2 o. z.), ale jejich ujednání se nesmí příčit dobrým mravům, odporovat zákonu a zjevně narušovat veřejný pořádek. Soud se z úřední povinnosti proto zabýval tím, zda jednotlivá ujednání ve smlouvě, respektive v obchodních podmínkách či Sazebníku poplatků jakožto nedílné součásti smlouvy, nejsou v rozporu s dobrými mravy (atd.) dle ustanovení § 580 a násl. o. z. V daném případě je soud toho názoru, že ustanovení o poplatku žalobkyně za vymáhání pohledávky externí agenturou, kterou navíc je právní zástupce žalobkyně, je pro žalovaného jakožto spotřebitele a slabší stranu smluvního vztahu zvlášť nevýhodné (§1800 odst. 2 o. z.) a ve zjevném rozporu s dobrými mravy (§ 588 o. z.). Žalobkyně zneužívá v takovém případě svého silnějšího postavení podnikatele - profesionála a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana, neboť tyto poplatky spojené s předáním pohledávky k vymáhání externí agenturou – respektive aktuálnímu právnímu zástupci žalobkyně (!) nejenže několikanásobně převyšují vymáhanou částku, ale zejména dublují nárok advokáta na jeho odměnu za poskytnuté právní služby. Navíc k otázce tohoto fixního poplatku ve výši [částka] není ve spise doložen jediný doklad. Soudu tak není známo, jak žalobkyně dospěla právě k této částce, z čeho se skládá a zdali je v každém jednotlivém případě oprávněná požadovat poplatek ve fixní výši. Bez významu není ani skutečnost, že ve smlouvě ze dne [datum] je uvedeno, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky Driveto flexibilního pronájmu Poskytovatele (dále jen „VOP“), které stanoví další podmínky související se smlouvou a užíváním vozidla. V závěru smlouvy je odkazováno na webové stránky https://www.driveto.cz/flexibilní-pronajem/obchodni-podminky-27-8-2020, avšak obchodní podmínky z tohoto dne již zřejmě nejsou k dohledání, neboť na tomto odkazu jsou obchodní podmínky účinné od [datum] a žalobkyně jejich písemnou podobu do spisu nezaložila (založila Sazebník poplatků a smluvních pokut (který se ale s největší pravděpodobností nestal součástí smlouvy - viz znění smlouvy) ze dne [datum] a dále s účinností od [datum] do [datum]). K důkazu dále předložila Všeobecné obchodní podmínky pro nájem vozidel fyzickým osobám nepodnikajícím – verze platná ode dne [datum] do [datum] a verze platná ode dne [datum] do [datum] (dále jen „VOP“). Z uvedeného je evidentní, že sama žalobkyně neví, které VOP jsou platné a účinné ve vztahu k žalovanému.

19. Nicméně v bodě 5.12 VOP je uvedeno, že klient je povinen vozidlo včas přistavit ke kontrole, pokud z právního předpisu vyplývá povinnost podrobit vozidlo kontrole a pro případ nedodržení této povinnosti je klient povinen uhradit poplatek za nepřistavení vozidla dle Sazebníku. Při odebrání vozidla i proti vůli klienta (bod 13.6 VOP) je klient povinen uhradit náklady s tím spojené a poplatek za odebrání vozidla dle Sazebníku, není zde zmínka o poplatku za nepřistavení vozidla ke kontrole a tato povinnost nevyplývá ani z části 14 VOP zabývající se ukončením smlouvy. Ve věci bylo provedeným dokazováním prokázáno, že vozidlo, jež užíval žalovaný z titulu smlouvy o nájmu, mu z důvodu dluhu na nájemném (a následujícího Odstoupení od smlouvy o podnájmu 202100713 z [datum]; samotnému odstoupení předcházelo Upozornění č. [hodnota] na možnost odstoupení od Smlouvy o podnájmu č. [hodnota] ze dne [datum]) bylo odebráno dne [datum]. V žalobě sice nejsou pregnantně vymezeny skutkové okolnosti týkající se vystavené faktury na částku [částka], ale z její listinné podoby soud zjistil, že se jedná o nárok žalobkyně z titulu smluvní pokuty za nepřistavení vozidla k prohlídce před vrácením vozidla (byť ve VOP je výslovně uveden poplatek nikoli smluvní pokuta). V souvislosti s tím byla žalovanému dne [datum] vystavena faktura FV2-3649/25 se splatností [datum]. V bodě 15.3 (část 15 VOP týkající se závěrečného finančního vyúčtování) je uvedeno, že závěrečné finanční vyúčtování vyhotoví poskytovatel ihned poté, kdy jsou známy nebo je možné určit všechny položky zahrnované do vyúčtování dle těchto Podmínek. S ohledem na průběh „vrácení vozidla“ – jeho odebráním samotnou žalobkyní dle názoru soudu nevznikl žalobkyni nárok na tento poplatek či smluvní pokutu (viz výše) a mimoto soud uzavřel, že takto uplatněný poplatek je v rozporu s dobrými mravy. Smyslem ustanovení VOP o povinnosti klienta přistavit vozidlo ke kontrole (pokud z právního předpisu vyplývá povinnost podrobit vozidlo kontrole) je zajistit řádný provoz technicky způsobilého vozidla, případně zajištění kontinuální kontroly stavu vozu pro případné spory o poškození vozu a jeho rozsah. V souzeném případě uplatnění takového poplatku zcela postrádá smysl, když žalobkyně byla ta, kdo zajišťoval odebrání vozidla a měla tak možnost vozidlo řádně prohlédnout, zaevidovat případné škody na vozidle atd., k čemuž „smluvní pokuta“ spojená s touto povinností má primárně sloužit (jak vidno z předžalobní upomínky ze dne [datum] žalobkyně neoperuje ani s jedním pojmem – smluvní pokuta či poplatek, jen uvádí „dluh za neuhrazené faktury ve výši [částka] …“). Soud tuto sankci hodnotí jako uplatněnou v rozporu s dobrými mravy i s ohledem na uplynulou dobu od faktického odebrání vozu a vyúčtování „smluvní pokuty“. Když z dosavadního průběhu vztahu účastníků je evidentní, že žalobkyně rozhodně nepostupuje liknavě (viz upozornění na možnost odstoupení od smlouvy ze [datum] a za pouhých 11 dní následující samotné odstoupení od smlouvy o podnájmu (ze dne [datum]) a obratem došlo (již dne [datum]) k odebrání vozidla žalovanému. Lze tak mj. uzavřít, že žalovaný se po tak dlouhé době od odebrání vozu mohl právem domnívat, že všechny závazky plynoucí z této smlouvy jsou mezi účastníky vypořádány, a to i s ohledem na znění bodu 15.3 VOP (viz výše). Jelikož soud nevyhověl žalobě co do „smluvní pokuty“ ve výši [částka], nemohl vyhovět ani části kapitalizované smluvní pokuty jdoucí z této částky ve výši [částka]. Žalobu proto zamítl v celém jejím rozsahu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak v souvislosti s vedením sporu mu nevznikly žádné náklady. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.