Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úroky z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka] České republice – Okresnímu soudu [adresa] -jih, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi původním věřitelem - společností [právnická osoba]., IČ [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka] s variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované. Žalovaná se naopak zavázala poskytnutý úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí (do [datum]). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím komunikace na dálku na webových stránkách původního věřitele www.[Anonymizováno].cz, kde se žalovaná nejdříve zaregistrovala a uvedla požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a mobilního telefonu. Po úspěšné registraci byly žalované sděleny přístupové údaje do systému původního věřitele. Žalovaná následně prostřednictvím své klientské sekce požádala o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru a současně tuto žádost a znění smlouvy odsouhlasila pomocí zaslaného SMS kódu. Po prověření úvěruschopnosti žalované byla zjištěna dostatečná výše jejích příjmů ke splacení úvěru a původní věřitel tedy žádost žalované o poskytnutí úvěru schválil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka od společnosti [právnická osoba]. postoupena nejdříve na společnost [právnická osoba], IČ [IČO] a následně nabyla pohledávku za žalovanou žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.
4. Provedenými listinnými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to bezhotovostně na její bankovní účet a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit, a to do 30 dnů od jeho poskytnutí. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba 36,5 %, datum splatnosti úvěru bylo stanoveno dne [datum], úroky byly stanoveny ve výši [částka] a poplatek za úvěr ve výši [částka]. Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) byla ve smlouvě uvedena ve výši 5 395,58 %. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že úvěr byl žalované poskytnut dne [datum] na její účet č. [č. účtu], který se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně požaduje po žalované poskytnuté finanční prostředky spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty ke splacení, tj. od [datum], dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka] ve výši 0,1 % denně z částky jistiny úvěru od [datum] do [datum]. Celkem se jedná o částku [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dne [datum] adresovala právní zástupkyně žalobkyně žalované předžalobní výzvu.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.
7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v dubnu 2025, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,06 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 5 395,58 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.
10. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši [částka], má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne [datum], odeslaným žalované dne [datum], ve kterém jí stanovila k úhradě dluhu lhůtu 7 dnů od doručení výzvy. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně za období od [datum] do zaplacení.
11. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
12. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], neboť žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán. Podle Položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek do výše dle Položky 1, tedy do výše [částka] (žalobkyně však dosud uhradila pouze [částka]). Poplatek bude zaplacen na účet soudu č. [č. účtu], VS [var. symbol].
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalované v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v celkové výši [částka] a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.” nebo „advokátní tarif“) sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka], čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu.