Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka] (součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] (úroková sazba 20,88 % ročně), [částka] za zpracování zápůjčky, [částka] za službu komfortního a flexibilního splácení a [částka] pojistné za „doplňkové pojištění“). Celkovou částku, která odpovídá součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno), se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po [částka], přičemž datum poslední splátky bylo stanoveno na den [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeně zaslaným dopisem. Od uzavření smlouvy o úvěru do podání žaloby uhradil žalovaný celkem částku ve výši [částka]. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství [částka], její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně žalobou požaduje uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím (dlužná jistina: [částka], kapitalizovaný úrok: [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení: [částka] a dále úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení).
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která byla uzavřena dne [datum], soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit prostřednictvím 65 týdenních splátek po [částka] (respektive 64 splátek po [částka] a 1 splátka po [částka]), a to včetně částky [částka]. Zápůjční úrokovou sazbu ve výši 70,40 % a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 113,49 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Dlužno dodat, že výše úrokové sazby se liší od tvrzené výše zápůjční úrokové sazby v žalobě (20,88 % ročně).
5. Soud má za prokázané, že pohledávka žalobkyně ze shora uvedené smlouvy byla její právní předchůdkyní postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.
8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků a spojených „poplatků“. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, respektive úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, či poplatky jako v tomto případě (když poplatky spolu s úroky stanovené pevnou částkou téměř dosahují úvěrové částky, a které svou konstrukcí de facto úrok nahrazují či doplňují, a byť jsou koncipovány jako „dobrovolné“, spotřebitel je v případě, že chce smlouvu uzavřít, musí akceptovat), je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. K tomu lze doplnit, že podle statistik České národní banky se v únoru roku 2021 (kdy byla uzavřena smlouva o úvěru, ze které je žalováno) úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů průměrně pohybovaly kolem 7 % ročně. Nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami dosahovaly zhruba 12 % ročně. Úroková sazba 70,40 % tedy průměrnou úrokovou sazbu přesahuje více jak 10x a nejvyšší zhruba 6x. Co se týká poplatku ve výši [částka] za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, tím se podle smluvních podmínek bodů 2.7 a 2.8 rozumí (v případě komfortního splácení) poskytnutí a splácení spotřebitelského úvěru v hotovostní formě s využitím služeb obchodního zástupce po dobu účinnosti smlouvy – tedy poskytnutí úvěru v hotovosti, výběry splátek úvěru v bydlišti zákazníka nebo na jiném místě podle vzájemné dohody, přepravu hotovosti k a od zákazníka, návštěvy zákazníka v jeho bydlišti nebo na jiném místě podle vzájemné dohody v termínech splatnosti a možnosti sjednání času návštěvy, a flexibilním splácením se rozumí garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí zákazníka. Vzhledem k současným trendům nejen v bankovnictví minimalizovat osobní kontakt, umožnit spotřebiteli téměř vše vyřídit online v kombinaci se zcela absentujícím tvrzením o osobním výběru splátek v hotovosti v místě bydliště žalovaného či na jiném vzájemně dohodnutém místě (v tomto směru zcela absentují i důkazy), se jeví sjednání takového poplatku absurdní a vykonstruované za účelem faktického navýšení ceny poskytnutých peněz bez adekvátní protihodnoty.
9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku ve výši [částka] (který dle smlouvy zahrnuje úrok stanovený pevnou částkou, částku za zpracování úvěru a částku za rozšířenou doplňkovou službu) způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na celkovou výši „poplatku“. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán daný úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je neplatná jako celek.
10. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční prostředky ve výši [částka], má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni dle jejích tvrzení (a důkazu Tabulka umoření) zaplatil již [částka], soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba byla zcela zamítnuta, byl v řízení plně úspěšný žalovaný. Tomu však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.