Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úroky z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-jih soudní poplatek ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalovanému nejprve dne [datum] částku [částka], poté, na základě žádosti o navýšení zápůjčky, dne [datum] částku [částka], a dne [datum], po další žádosti o navýšení zápůjčky, částku [částka]. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Úhradu žalovaného ve výši [částka] žalobkyně započetla na smluvní pokutu.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžení prostředky ve výši [částka], a to bezhotovostně na jeho bankovní účet č. [č. účtu], a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Dle smlouvy o zápůjčce je doba trvání zápůjčky 30 dnů s tím, že roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 3 353 %. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jím byla smlouva o zápůjčce změněna tak, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši [částka], a žalovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum] s tím, že RPSN činí 4 389 %. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] byla smlouva o zápůjčce změněna tak, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši [částka], a žalovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum] s tím, že RPSN činí 22 711 %. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jím byla prodloužena splatnost zápůjčky o 30 dní, a to za poplatek ve výši [částka]. Z údajů o provedených platbách bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Ve smlouvě o zápůjčce byla dále sjednána povinnost žalovaného pro případ prodlení s plněním závazků ze smlouvy uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně s tím, že za zaslanou písemnou (listinnou) upomínku je žalobkyně oprávněna požadovat [částka]. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky dopisy ze [datum], [datum], [datum] a [datum]). Dne [datum] pak adresovala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek ze dne [datum]).
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.
9. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků (poplatku), přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], ve kterém tento soud dospěl k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., neboť smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
10. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data/Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestavy 1144 a 1193, soud zjistil, že v říjnu a listopadu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce a jejích dodatků, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila 15,32 % ročně, resp. 15,21 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů („RPSN“) spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila 6,15 %, resp. 6,09 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které byl při splatnosti ve 30 dnech za poskytnutí částky [částka] sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], který je svou povahou skrytým úrokem v sazbě cca 341 % ročně, a ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů 22 711 %, tvoří takto sjednaný úrok a RPSN mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, přičemž takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních zápůjček. V intencích výše uvedené judikatury pak dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr (zápůjčku). Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek.
12. Pro úplnost soud podotýká, že by smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou také podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to z hlediska nesplnění povinnosti poskytovatele zápůjčky posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, ani že by porovnávala příjmy a výdaje žalovaného, či způsob plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně v žalobě pouze konstatovala, že k ověření úvěruschopnosti žalovaného došlo na základě vyžádaných informací o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, ověřených z dokumentů předložených žalovaným, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žádné důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti však nepředložila a nenavrhovala. Soud má proto za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní posouzena dostatečně tak, aby mohl být učiněn závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši [částka], má žalovaný povinnost tuto částku podle § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Žalovaný byl povinen poskytnuté finanční prostředky vrátit do [datum], a tudíž je od [datum] s jejich vrácením v prodlení, a proto mu soud uložil taktéž povinnost zaplatit zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
14. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.
15. Soud dále uložil žalobkyni povinnost k úhradě doplatku soudního poplatku. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však soud nevydal, a je tak povinen podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše dle položky 1. Soud tak žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka].
16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky [částka], přičemž úspěšnou byla pro částku [částka] (tj. [částka] = 100 %, [částka] = 55,52 %). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí na straně žalobkyně 55,52 % a na straně žalovaného 44,48 %, tedy 11,04 % úspěchu na straně žalobkyně. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem ve výši [částka]. Právní zástupkyni žalobkyně náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), za tři úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh na zahájení řízení) společně s paušální náhradou výdajů za každý z těchto úkonů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], tj. ve výši [částka]. Celkem tak náklady řízení činí [částka]. Jelikož byla žalobkyně úspěšná co do 11,04 %, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení v tomto poměru, tedy ve výši [částka].