Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % a částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %. Dle tvrzení žalobkyně nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím vznikl z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou a nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím vznikl z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.
4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Z žádostí o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná dne 19. 12. 202 požádala o poskytnutí úvěru na částku [částka] a dne [datum] na částku [částka], kdy v žádostech uvedla informace o svém zaměstnání, příjmy a výdaje domácnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vyplynuly následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] s tím, že v částce [částka] byly použity na refinancování dříve uzavřené smlouvy o úvěru č. [hodnota] a žalované bylo vyplaceno [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem [částka] složeným z úroku ve výši [částka], z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], z částky [částka] za komfortní poskytnutí a splácení a z částky [částka] za flexibilní splácení. Celkem se tak žalovaná zavázala k vrácení částky [částka] v 78 splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka činí [částka]. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] byla zjištěna úroková sazba ve výši 86 % a roční procentní sazba nákladů („RPSN“) ve výši 142,98 %. Z tabulky umoření k této smlouvě soud zjistil, že žalovaná na ni ve splátkách celkem uhradila [částka].
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vyplynuly následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] s tím, že v částce [částka] byly použity na refinancování dříve uzavřené smlouvy o úvěru č. [hodnota] a žalované bylo vyplaceno [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem [částka] složeným z úroku ve výši [částka], z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], z částky [částka] za komfortní poskytnutí a splácení a z částky [částka] za flexibilní splácení. Celkem se tak žalovaná zavázala k vrácení částky [částka] v 52 splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka činí [částka]. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] byla zjištěna úroková sazba ve výši 86 % a roční procentní sazba nákladů („RPSN“) ve výši 162,08 %. Z tabulky umoření k této smlouvě soud zjistil, že žalovaná na ni ve splátkách celkem uhradila [částka].
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum], ve kterém ji právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu, když dle podacího lístku byla zásilka předána k poštovní přepravě dne [datum]. Dne [datum] pak adresoval zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu, ve které ji taktéž vyzval k úhradě dlužné částky do [datum] (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek ze dne [datum]).
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.
11. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků, přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
12. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data/Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestav 1144 a 1193, soud zjistil, že v prosinci 2022, tedy v době uzavření první smlouvy o úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila v průměru 15,42 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila 10,11 %, dále že v lednu 2023, tedy v době uzavření druhé smlouvy o úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila v průměru 15,50 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila 10,15 %. Jestliže pak byly mezi účastníky uzavřeny smlouvy o úvěru, ve kterých byly sjednány zápůjční úroková sazba 86 % a roční procentní sazba nákladů 142,98 % (v případě první smlouvy) a 162,08 % (v případě druhé smlouvy), tvoří takto sjednané sazby mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, když takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních úvěrů. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
13. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatcích a úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).
14. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatných právních jednání peněžní prostředky v celkové výši [částka] ([částka] + [částka]), má žalovaná povinnost tuto částku podle ustanovení § 2991 a následující o. z. jako bezdůvodné obohacení vydat, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že ta byla k plnění vyzván poprvé dopisem ze dne [datum] odeslaným poštou dne [datum], tedy dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne [datum], do 10 dní od tohoto data měla žalovaná vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku [částka]. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši [částka] vrátila žalobkyni, a to s ohledem na skutečnost, že na ni pohledávky za žalovanou platně v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. přešly smlouvou o postoupení pohledávek. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od [datum]. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
15. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu, tzn. v části příslušenství, žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, resp. neúspěšná byla žalobkyně pouze co do části příslušenství pohledávky, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] za tři úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci, a to dva úkony po [částka] (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, tj. úkony do [datum]) a jeden úkon po [částka] (sepis žaloby, tj. úkony od [datum]), spolu s paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve znění účinném do [datum], resp. § 14b odst. 6 písm. a) a.t. ve znění účinném od [datum] a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částech ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b a. t., neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka], čímž byly podmínky pro užití § 14b a. t. kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.