Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 11,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 11 % a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále je také „žalobkyně“) a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka] v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku [částka] představující souhrnný poplatek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 40 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své smluvní závazky. Žalovaná na pohledávku uhradila celkem částku [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku s účinností od [datum] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.
2. Žalovaná k věci uvedla, že věc je již 18 let stará, a tedy nemůže potvrdit ani vyvrátit její skutečnost. Žalovaná dále uvedla, že je v současné době na rodičovské dovolené a její jediný příjem je nyní [částka] měsíčně.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] úvěr ve výši [částka] na 40 týdnů a žalovaná se zavázala splatit poskytnutou půjčku spolu s poplatky. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky do [datum].
5. Pohledávka za žalovanou byla dne [datum] (s účinností od [datum]) postoupena společností [právnická osoba], na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované dopisem oznámena, kdy toto potvrzuje i doklad o odeslání, který doložila právní předchůdkyně žalobkyně.
6. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do [datum].
7. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.
9. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.
10. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.
11. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
12. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál. Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.
13. Soud se tedy zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, s ohledem na výši sjednaných poplatků. Tyto jsou sjednány způsobem, který nápadně připomíná cenu půjčených peněz (úroku), a nic na tom nezmění, jakým způsobem jsou označeny. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (v tomto případě téměř dvacet pět krát, když RPSN smlouvy činila 294,1 % a výše obvyklé sazby v dubnu 2007, tedy v době uzavření smlouvy činila 11,63 %), stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách a na relativně krátkou dobu, když z obojího je zřejmé, že osoby, které o úvěry žádají, jsou většinou v tíživé životní situaci. Žalobkyně si proto musí být minimálně vědoma toho, že takové osoby nebudou schopny půjčené peníze vrátit včas. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě různých poplatků) za prodlení v tak nehorázných sumách, zneužívá tím svého (silnějšího) postavení věřitele (a profesionála) a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana.
14. Jelikož nerovnováha v právech a povinnostech stran je v souzené věci tak významná, je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť je třeba mít neustále na paměti, a aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku (vyjádřená v hlavě I.), která mají přednost před ostatními ustanoveními zákona. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou, uložil žalované, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši [částka], které se dostaly do majetkové sféry žalované (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % jdoucí z této částky od [datum] do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne [datum], jelikož z předžalobní výzvy, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, ze dne [datum] vyplývá, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o půjčce nejpozději do [datum]. Následujícího dne, [datum], tedy došlo k prodlení žalované. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v souvislosti s touto neplatnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když bylo přihlédnuto k aktuální finanční situaci žalované.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož žalobkyně byla ve věci neúspěšnější než žalovaná, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.