Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta [tituly před jménem] Karla Goláně částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále je také „žalobkyně“) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka] v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku [částka] představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a částku [částka] za zpracování zápůjčky. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své smluvní závazky. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku s účinností od [datum] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka] na 18 měsíců a žalovaný se zavázal splatit poskytnutou půjčku spolu s úrokem a poplatky. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky do [datum].
5. Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] (s účinností od [datum]) postoupena společností [právnická osoba], na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému dopisem oznámena, kdy toto potvrzuje i doklad o odeslání.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál. Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.
8. Soud se tedy zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, s ohledem na výši sjednaných poplatků. Tyto jsou sjednány způsobem, který nápadně připomíná cenu půjčených peněz (úroku), a nic na tom nezmění, jakým způsobem jsou označeny. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (v tomto případě téměř dvacet krát, když RPSN smlouvy činila 143,94 % a výše obvyklé sazby v květnu 2021, tedy v době uzavření smlouvy činila 7,36 %), stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách a na relativně krátkou dobu, když z obojího je zřejmé, že osoby, které o úvěry žádají, jsou většinou v tíživé životní situaci. Žalobkyně si proto musí být minimálně vědoma toho, že takové osoby nebudou schopny půjčené peníze vrátit včas. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě různých poplatků) za prodlení v tak nehorázných sumách, zneužívá tím svého (silnějšího) postavení věřitele (a profesionála) a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana.
9. Jelikož nerovnováha v právech a povinnostech stran je v souzené věci tak významná, je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť je třeba mít neustále na paměti, a aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku (vyjádřená v hlavě I.), která mají přednost před ostatními ustanoveními zákona. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou, uložil žalovanému, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši [částka], které se dostaly do majetkové sféry žalovaného (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % jdoucí z této částky od [datum] do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne [datum], jelikož z předžalobní výzvy, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, ze dne [datum] vyplývá, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o půjčce nejpozději do [datum]. Následujícího dne, [datum], tedy došlo k prodlení žalovaného. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného v souvislosti s touto neplatnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.