Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný prostřednictvím internetové domény věřitele registroval do systému věřitele za účelem využívání jeho služeb a současně souhlasil s obchodními podmínkami pro poskytování spotřebitelského úvěru u [právnická osoba]. V elektronické formě žalovaný požádal věřitele o poskytnutí úvěru ve výši [částka] a jeho zaslání na svůj běžný účet č. [č. účtu]. Potvrzením o schválení úvěru č. [hodnota] -3993 bylo žádosti žalovaného vyhověno a následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] -3993, jejíž nedílnou součástí byly i obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] úvěr ve výši [částka] bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši [částka], přičemž konečná splatnost úvěru nastala dne [datum]. Žalovaný však dosud ani přes výzvy žalobkyně celý úvěr nesplatil, když dle sdělení žalobkyně ze dne [datum] uhradil žalobkyni celkem částku [částka]. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dále ve smlouvě ujednána dohoda o smluvní pokutě, když se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případ prodlení s úhradou jistiny smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, s tím, že celková výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout [částka]. Ke dni podání žaloby činila smluvní pokuta právě uvedenou částku [částka].
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento vrátit společně s úroky ve výši [částka], když úvěr byl dle smlouvy poskytnut na 14 dní od čerpání úvěru. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Výše roční procentní sazby činila 62 290,30 % za celý úvěr.
5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na uvedený úvěr zaplatil částku 3 109,87. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. Soud však dále konstatuje, že žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím internetové domény žalobkyně, kde si vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil formulář, kam napsal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byla žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaný následně potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a souhlasí s jejím obsahem. Jako podpis žalovaného (klienta) byl použit verifikační SMS kód 4641, který byl zaslán na tel. číslo žalovaného. Žádost o úvěr tak byla schválena, kdy mu byla na sdělený bankovní účet poukázána požadovaná finanční částka.
8. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od [datum], který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od [datum] (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů.
9. Podle článku 3 bodu 9 až 12 eIDAS se „ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.
10. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.
11. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Proto dospěl soud k závěru, že v tomto případě nebyla smlouva řádně uzavřena Dále soud podotýká, že neplatnost úvěrové smlouvy by musela být i tak dovozena ještě ze skutečnosti, že i nepřiměřeně vysoký sjednaný úrok ve výši 730 % p.a. a až zcela zarážející RPSN ve výši 62 290,30% neodpovídají korektivu dobrých mravů z pohledu současné judikatury. Rovněž nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a i tohoto pohledu by byla smlouva neplatná.
12. Ze zprávy Raiffeisen Bank, a.s. ze dne [datum] vyplynulo, že majitelem účtu běžného účtu č. [č. účtu], na který byla poukázána žalobkyní částka [částka], byl žalovaný. Nyní dle sdělení Raiffeisen Bank, a.s. došlo ke změně kódu platebního styku a č. účtu žalovaného nyní zní [Anonymizováno] /[Anonymizováno].
13. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši [částka], má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Pokud žalovaný na předmětný úvěr zaplatil celkem částku 3 109,87, má povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne [datum] označeným jako „Výzva k zaplacení dluhu - předžalobní upomínka“, kde určila 7 denní lhůtu k úhradě dluhu. Dle podacího archu byla žalovanému zaslána daná upomínka dne [datum]. Soud tedy vycházel z toho, že předmětný dopis mohl být žalovanému doručen nejdříve dne [datum], od [datum] tak žalovanému běžela sedmidenní lhůta k zaplacení dlužné částky. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně za období od [datum] do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že v řízení byl z větší míry úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.