Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 181 108,29 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 048,55 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 953,14 Kč, s úrokem ve výši 8,90 % ročně z částky 179 568,29 Kč za dobu od 26. 2. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 179 568,29 Kč za dobu od 26. 2. 2020 do zaplacení; vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [titul] [jméno] [příjmení] částku 38 753,40 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 181 108,29 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 7.10.2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Žalované byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalované doručeny, i když se o nich nedozvěděla.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 7.10.2016 soud zjistil, že původní věřitel, poskytl žalované revolvingový s možností čerpání až do výše limitu 200 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 8,9 % ročně. Úvěr včetně smluvního úroku měl být původnímu věřiteli splacen ve splátkách po 3 520 Kč měsíčně. Žalovaná neplnila splátky řádně a včas, žalobkyně proto zesplatnila úvěr ke dni 21.3.2019. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 179 568,29 Kč na jistině s příslušenstvím. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce.
6. Z tvrzení žalobce dále vyplynulo, že žalovaná po zesplatnění úvěru dluží žalobci částku 179 568,29 Kč na jistině a částku 1 540 Kč na smluvních poplatcích. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.
7. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků.
9. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. obč. zák., jejíž součástí jsou Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaná uzavřela dne 7.10.2016 smlouvu o úvěru do výše úvěrového limitu 200 000 Kč, vznikla jí podle smlouvy o úvěru povinnost čerpaný úvěr dle sjednaných podmínek splatit, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru ve výši 8,9 % ročně. Protože žalovaná úvěr včas nezaplatila, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat předčasné splacení celého úvěru včetně příslušenství, což právní předchůdce žalobkyně učinil ke dni 21.3.2019. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 753,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 245 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 181 108,29 Kč sestávající z částky 8 380 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 5 468,40 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.