Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Do částky [částka] se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci poměrnou část nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR na účet Okresního soudu Plzeň-jih státem zálohované náklady důkazů v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žalovaná je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu Plzeň-jih státem zálohované náklady důkazů v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou, postupně rozšiřovanou, domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení, které, po částečném zpětvzetí v průběhu řízení vyčíslil částkou [částka] za žalované období od [datum] do [datum], tj. za 27 měsíců s odůvodněním, že s ohledem na podílové spoluvlastnictví účastníků a to pozemků p. č. St. 1511 o výměře 118 m2 a p. č. St. 1742 o výměře 36 m2, jejichž součástí je budova č.p. [č.p.] v Blovicích, zapsaných na LV č. [hodnota] vedeného u [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – jih, pro obec a k. ú. [adresa], kdy od [datum] mezi účastníky nastaly rovnocenné majetkové vztahy a každý z účastníků má nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví v rozsahu ideální poloviny ve vztahu k celku, nicméně žalovaná užívá nemovité věci nad výší jejího podílu a získává tak bezdůvodné obohacení. V rozsahu, v jakém se tak děje, žádal o vydání toho, oč se žalovaná obohatila, neboť jeho požadavek nesplnila dobrovolně.
2. Žalovaná v průběhu řízení uznala nárok žalobce do částky [částka] odpovídající 27 měsícům za žalované období po [částka] měsíčně a ve zbytku žádala žalobu zamítnout. Mezi účastníky bylo nespornou skutečností, že pravidelný měsíční příjem žalované na základě smlouvy o pronájmu většího obchodního prostoru je částka [částka] a z tohoto příjmu ničeho žalobci dosud neuhradila.
3. Toto rozhodnutí soudu je již druhé v pořadí, když k odvolání žalované byl předchozí rozsudek usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] č.j. [spisová značka] zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. V rámci závazného právního názoru bylo prvoinstančnímu soudu uloženo zabývat se nezbytným posouzením rozsahu a kvality užívání společné věci, případně v jakém rozsahu užívá žalovaná společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, s tím, že se nelze s odkazem na závěry platné judikatury zabývat jen výměrou podlahové plochy, ale bude nutné doplnit dokazování ke zjištěním, jakým způsobem vyčíslit částku za užívání obchodu žalobce a zda žalobce nebrání žalované v užívání společné věci, neboť spoluvlastník je oprávněn užívat celou věc, byť v rámci svého podílu.
4. Za tímto účelem soud jmenoval znalce z oboru ekonomika, oceňování nemovitých věcí [právnická osoba] se sídlem [adresa]. Ze závěrů znaleckého posudku č. [č. účtu] ze dne [datum], který následně ještě znalci stvrdili při svém výslechu před soudem, bylo zjištěno, že znalci postupovali porovnávací metodou v předem nadefinovaných parametrech vybraných vzorků dle jimi stanovených kritérií (obchodní prostory v lokalitě [adresa] a okolí do 30 km od roku 2023). Subjektivně byly hodnoceny jednotlivé odlišnosti od oceňované nemovité věci (velikost, poloha, provedení, vybavení a příslušenství, jakož i celkový stav a vliv růstu cen v průběhu času) a to přirážkou či srážkou s ohledem na její silné či slabé stránky, a to za pomocí koeficientů. Jednalo se fakticky o ocenění dvou samostatných obchodních prostor, o rozdílné podlahové ploše, přičemž při ocenění bylo provedeno obvyklou cenou vypočtenou porovnáním jako aritmetický průměr jednotkových upravených cen srovnávaných nemovitých věcí. Při zjištění obvyklého nájemného kladli znalci důraz na srovnání nemovitých věcí ze sjednaných cen (realizovaných pronájmů) v daném místě a čase se skutečnostmi zjištěnými při místním šetření, přičemž při stanovení porovnávací hodnoty vycházeli z údajů v katastru nemovitostí a interní databáze realitní společnosti RE/MAX. K porovnání byly vybrány ty, které nejvíce odpovídaly oceňované nemovité věci zejména co do lokality, velikosti a celkového stavu. Na základě této analýzy pak stanovili po zaokrouhlení obvyklé nájemné ve výši [částka] měsíčně, z toho pro menší obchodní prostor o užitné ploše 33,41 m2 bylo stanoveno obvyklé nájemné v částce [částka], pro větší o užitné ploše 97,39 m2 pak [částka]. Znalci pak vysvětlili, že obchodní prostor o menší výměře je v lepším stavu, a obecně bývá větší poptávka po menších prostorech, což se odrazí i v ceně obvyklého nájemného přepočtené na 1 m2, kdy u menšího prostoru ji znalci vyčíslili na [částka] / m2 měsíčně, u většího pak na [částka] / m2 měsíčně. Zároveň k námitce žalobce vysvětlili, že pro stanovení obvyklého nájemného obchodních prostor se počítá nikoli plocha zastavěná, ale plocha užitná, proto plochy obou prostor sami zaměřili při prohlídce objektu.
5. Z příslušného LV č. [hodnota] nebyla zjištěna žádná věcná břemena, která by měla vliv na užívání nemovité věci, a tedy i na výši obvyklého nájemného. Pro posouzení případných odlišností, vedoucí k úpravě výše samotného bezdůvodného obohacení, tedy např. zda různorodost využití jednotlivých prostor, způsob odečtu energií, absence skladových prostor, denním osvětlením, zateplení, může mít vliv na stanovení této výše, soud konstatuje, že nikoliv, když znalci vysvětlili, že na výši obvyklého nájemného má vliv velikost, lokalita, vybavení a stav prostor, přičemž veškeré rozdíly mezi oběma obchodními prostory promítly právě do této obvyklé ceny ve znaleckém posudku. Obě strany sporu učinily nesporným, že ze zjištěné obvyklé ceny za jeden metr čtvereční k roku 2023, lze vycházet pro celé žalované období. Pokud žalovaná namítala nemožnost užívat i menší obchodní prostor z důvodu, že jí v tom žalobce bránil, což vedlo v důsledku k nižším příjmům pro oba z nich, a proto by to mělo být zohledněno k tíži žalobce v rámci nižší částky přiznané z titulu bezdůvodného obohacení, a to jako rozdílu mezi částkou, kterou žalovaná uznala a částkou, kterou žalobce požaduje soud konstatuje, že důsledkem je pouze absence výdělku z pronájmu, o kterou se ochudili oba vlastníci, přičemž pokud by prostor pronajat byl a to právě žalovanou, bylo by to bezdůvodné obohacení, které by měla žalovaná žalobci rovněž vrátit, neboť by i v tomto případě tak užívala společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu a na stanovení výše bezdůvodného obohacení, jehož se nyní žalobce domáhá, je tato okolnost bez vlivu. Žalovaná navrhla k důkazu doplnit nájemní smlouvu z roku 2015, týkající se právě předchozího pronájmu menšího obchodního prostoru, což soud považoval za nadbytečné, neboť se netýkala předmětného období a nemohla na zjištění zde učiněná ke stanovení výše obvyklého nájemného mít vliv, proto provedení tohoto důkazu zamítl.
6. Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Mezi stranami bylo v řízení nesporné, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemků p. č. St. 1511 o výměře 118 m2 a p. č. St. 1742 o výměře 36 m2, jejichž součástí je budova č.p. [č.p.] v Blovicích, zapsaných na LV č. [hodnota] vedeného u [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – jih, pro obec a k. ú. [adresa], kdy od [datum] mezi účastníky nastaly rovnocenné majetkové vztahy a každý z účastníků má nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví v rozsahu ideální poloviny ve vztahu k celku. Ze závěrů znaleckého posouzení vyplynulo, že obvyklé nájemné obou obchodních prostor je výši [částka] měsíčně, z toho pro menší obchodní prostor o užitné ploše 33,41 m2 bylo stanoveno obvyklé nájemné v částce [částka], pro větší o užitné ploše 97,39 m2 v částce [částka]. Znalci vysvětlili při svém výslechu, že obvyklé nájemné se počítá z plochy užitné, nikoli zastavěné a pokud se tedy žalobce domáhal doplnění znaleckého posouzení s určenou zastavěnou plochou, zamítl tento důkaz jako nadbytečný. Z nájemní smlouvy, která byla aktuálně pro větší obchodní prostor uzavřena mezi žalovanou a třetí osobou plynul žalované za období od [datum] do [datum], tj. za 27 měsíců pravidelný příjem v podobě nájemného ve výši [částka] měsíčně. Protože toto nájemné je hrazeno i za část prostor, jež žalovaná v daném období nadužívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu a míra nadužívání tvoří v podstatě jednu třetinu z celkové užitné plochy, hodnota 1/3 v přepočtu obvyklé ceny tak dosahuje částky [částka], nicméně tento obchodní prostor je pronajat za cenu [částka] z čehož rozdíl mezi skutečným příjmem a příjmem obvyklým v rámci celé nemovité věci tvoří [částka] měsíčně, o který se žalovaná obohatila na úkor žalobce, a proto jí soud tuto částku určil k zaplacení.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalované v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení ze dne [datum], účast na ústních jednáních ve dnech [datum] a [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Žalobce dále požadoval zaplacení nákladů spočívajících v 10 x jízdném na trase [adresa] a zpět v částce [částka]. K tomuto však žalobce absolutně nespecifikoval, o jaké jízdy se mělo jednat. Takto neučinil ani v závěrečném písemném návrhu a ani při ústním jednání dne [datum]. Od doby převzetí právního zastoupení jasně ze spisu vyplývají dvě cesty, a to ve dnech [datum] a [datum] za účelem účasti na ústních jednání. Není však na soudu polemizovat nad tím, jaké další cesty byly advokátem žalobce uskutečněny a které požaduje a jaká byla například i délka těchto tras. Soud proto přistoupil k přiznání jízdného dle § dle § 13 odst. 1 ve spojení s odst. 5 a. t. celkem v částce [částka], která představuje cestu tam a zpět dne [datum] na trase [adresa] v celkové délce 50 km. Soud se při výpočtu řídil spotřebou 6,6 litrů na 100 km při ceně benzinu 95 oktanů [částka]. Sazba za 1 kilometr činila [částka] a paušální náhrada za 1 kilometr [částka], kdy celkem částka za 1 kilometr činí [částka]. Celková částka za uvedenou cestu tak činí [částka]. Dále v jízdném je započtena cesta rovněž na trase [adresa] v celkové délce 50 km, kde soud rovněž řídil spotřebou 6,6 litrů na 100 km, avšak při ceně benzinu 95 oktanů [částka]. Sazba za 1 kilometr činila [částka] a paušální náhrada za 1 kilometr [částka], kdy celkem částka za 1 kilometr činí [částka]. Celková částka za uvedenou cestu tak činí [částka]. Dále bylo žalobcem požadováno, aby žalovaná uhradila plnou výši znaleckého posudku. Soud se tímto názorem žalobce neztotožnil, neboť není na místě, aby náklady na důkaz, který byl proveden v zájmu obou účastníků a bez něhož nemohl soud rozhodnout, hradila jen žalovaná. Ze spisové dokumentace vyplývá, že každý uhradil na důkaz znaleckého posudku včetně účasti znalců na ústním jednání částku [částka], přičemž celková cena znaleckého posudku (včetně znalců u ústního jednání) činila [částka]. Z rozpočtu soud vyplatil dále na tyto důkazy částku [částka], která nebyla dosud účastníky uhrazena, a proto ji soud oběma účastníkům uložil v rozsudku, tedy každému k úhradě ještě částku [částka] jako státem zálohované náklady důkazů. Každý tak má uhradit celkem na uvedených důkazech částku [částka]. Tato byla započtena do celkových nákladů a rovněž z této částky bylo přiznáno 24 % z jejich celkové výše, jakožto rozdíl úspěchu žalobce a úspěchu žalované.