Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky [Jméno advokátky] částku [částka], a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný s žalobkyní dne [datum] smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím webových stránek coolcredit.cz. Na základě této smlouvy byly žalovanému bezhotovostně na bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Následně požádal žalovaný o navýšení zápůjčky o [částka], které byly žalovanému rovněž poskytnuty bezhotovostně na bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka] s tím, že jistina i poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. Smluvní pokuta podle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] činí částku [částka]. Celková výše dluhu žalovaného tak činí [částka] a je tvořena jistinou a poplatek ve výši [částka] a smluvní pokutou ve výši [částka]. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 2 969 %. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků si smluvní strany v čl. 2.3 Smlouvy sjednaly právo žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a zároveň zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky a dále náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dle čl. 2.1 Smlouvy jsou nedílnou součástí Smlouvy všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Ze smlouvy a čl. 2.9 až 2.13 všeobecných obchodních podmínek, vyplývá, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem elektronickými prostředky na dálku. Žalobkyně a žalovaný následně dne [datum] uzavřeli dodatek ke shora uvedené smlouvě, na základě, kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně dodatečné peněžní prostředky ve výši [částka]. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl navýšen na částku [částka]. RSPN činila 10 558 %. Z výpisu z běžného účtu [právnická osoba]. a sdělení [právnická osoba]., bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala dne [datum] a dne [datum] žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] částku v celkové výši [částka] (2 x [částka]). Upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. Dne [datum] adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.
7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], ve znění jejího dodatku ze dne [datum], zejména jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni spolu s jistinou i poplatek ve výši [částka]. Lze tak konstatovat, že smluvní strany spolu sjednaly hotovostní úrok ve výši [částka]. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červenci 2023, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 10,04 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba 10 558 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního než-li jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., absolutně neplatné.
9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku (hotovostního úroku) způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoliv. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán úrok, případně jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným ve znění jejího dodatku ze dne [datum] je neplatná jako celek.
10. Ohledně nároku na zaplacení částky [částka] coby účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ze žalobkyní předložených upomínek je zřejmé, že se jedná o pět ve velmi krátké době po sobě zaslaných upomínek téměř shodného znění, když jediný rozdíl je vždy v datu vyhotovení upomínky a výši aktuální dlužné částky. Soud má za to, že požadované náklady ve výši [částka] za každou z pěti nijak nepersonalizovaných upomínek vyhotovených pouze v rozestupu jednoho či dvou týdnů, vždy pouze s uvedením vyšší dlužné částky, nelze považovat za účelně vynaložené náklady. Náklady ve výši [částka] na vyhotovení formulářové upomínky, navíc bez jakýchkoli specifických informací vážících se ke konkrétnímu závazku mezi žalovaným a žalobkyní zdaleka neodpovídá obvyklým nákladům spojeným s upomínáním dlužníka. Dále je třeba konstatovat, že upomínání žalovaného s tak krátkým časovým odstupem s největší pravděpodobností nepovede k úhradě dluhu žalovaným. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že naúčtované náklady na upomínání v celkové výši [částka] jsou nepřiměřeně vysoké i ve srovnání s celkovou výší vymáhané pohledávky a vzbuzují pochybnosti, zda danou částkou mají být pokrývány náklady reálně vynaložené nebo zda mají spíše sloužit k dalšímu navyšování dlužné částky a zvýšení zisku žalobkyně na úkor žalovaného, který se patrně nachází v nepříznivé finanční situaci.
11. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že shora požadované náklady na upomínání nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
12. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši [částka]. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, žalovaný na uvedenou částku neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku [částka] a má povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši [částka], přičemž úspěšnou byla pro částku [částka] (58,62 %), přičemž žalovaný byl úspěšný pro částku [částka] (41,38 %). Pokud odečteme od úspěchu neúspěch (58,62 % - 41,38 %), pak by měla žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 17,24 %. Při plném úspěchu ve věci by soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], která odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši [částka] a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto náklady sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši [částka] a z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a podání žalobního návrhu dle §14b odst. 1 písm. c), bodu 2, odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a, d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum]. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 17,24 % z částky [částka] činí po zaokrouhlení částku [částka]. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka].
15. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.).