Rozsudek ze dne 27. 5. 2024
Výrok byl opraven usnesením ze dne 30. 7. 2024 (§ 164 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.
Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 350 Kč jdoucím od 15. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 12 650 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 968,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč jdoucího od 2. 6. 2023 do 14. 10. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 650 Kč jdoucím od 15. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 722,13 Kč, smluvního úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 25 000 Kč jdoucího od 2. 6. 2023 do zaplacení a dále, co do částky 6 572,33 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 885,94 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 574,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 572,33 Kč jdoucího od 2. 6. 2023 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 6 572,33 Kč jdoucího od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 12. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 572,33 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] došlo dne 13. 5. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 4 250 Kč a dále zaplatit poskytovateli úvěru odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 14 250 Kč. Žalovaný si ve smlouvě zvolil doplňkové služby, za které se zavázal uhradil poplatek ve výši 640 Kč (poplatek za životní pojištění) a ve výši 720 Kč (poplatek za asistenční služby). Tyto platby měl žalovaný uhradit formou 80 týdenních splátek po 624 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 12 650 Kč.
2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo dále dne 18. 2. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č.[hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč. Žalovaný se za toto zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 300 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 10 950 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě svého dluhu předžalobní upomínkou, nicméně na tuto nereagoval.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. V daném případě soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 13. 5. 2021 má soud za zjištěné, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný vrátit v 80 týdenních splátkách, a to spolu s úrokem, administrativním poplatek a dodatkovými poplatky za služby. Celkem měl žalovaný zaplatit částku 49 860 Kč.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 18. 2. 2021bylo prokázáno, že žalovaný obdržel v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měl vrátit formou 60 týdenních splátek spolu s úrokem, administrativním poplatkem a dodatkovými poplatky za služby.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně její přílohy (seznam postoupených pohledávek) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 má soud za prokázané, že obě pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný řádně informován.
9. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s poskytnutou lhůtou do 14. 10. 2023.
10. Další důkazy předkládané žalobkyní (žádosti o spotřebitelské úvěry, zařazení do pojištění) pro nadbytečnost prováděny nebyly.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, obě smlouvy o úvěru, které měly být uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jsou neplatné, a to z níže uvedených důvodů.
15. Žalobkyně v obou smlouvách vedle jistiny a kapitalizovaného smluvního úroku požaduje platby označené jako administrativní poplatek a odměna za hotovostní inkaso splátek. Soud ohledně těchto nároků dospěl k závěru, že toto nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit i z výše RPSN, která byla v případě první smlouvy vyjádřena ve výši 175,99 % a v případě druhé smlouvy ve výši 206,15 %. Přepočet úroků činí u prvé smlouvy cca 61 % ročně, u druhé pak cca 69,33 % ročně. Soud je tedy toho názoru, že smlouvy byly sjednány nemravně ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku a jsou tedy z tohoto důvodu neplatné.
16. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil tím, že na základě neplatných smluv o úvěru přijal finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a 10 000 Kč, které mu nenáleží. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na prvou smlouvu uhradil toliko částku 12 650 Kč. Soud proto žalovanému uložil, aby zbytek bezdůvodného obohacení, tj. částku 12 350 Kč žalobkyni vrátil. V případě druhé smlouvy lze dokonce hovořit o bezdůvodném obohacení na straně žalobkyně, když žalovaný na tuto smlouvu uhradil částku 10 950 Kč a své bezdůvodné obohacení tak již zcela vydal.
17. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z předžalobní upomínky, ve které byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k úhradě svého dluhu, a to ve lhůtě do 14. 10. 2023. Den následující je dnem počátku jeho prodlení. Úrok z prodlení soud přiznal v zákonné výši dle § 1970 občanského zákoníku.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že tuto nepřiznal žádnému z účastníků, byť to byl žalovaný, kdo byl v řízení převážně úspěšný (vycházeje z jistiny a požadovaného příslušenství ke dni rozhodování soudu). Žalovaný však zůstal v řízení pasivní a v řízení mu tudíž žádné náklady nevznikly.
Usnesení ze dne 30. 7. 2024
Výrok
Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 5. 2024, č. j. 12 C 22/2024-40 se ve výrokové části pod bodem I. opravuje tak, že se chybně uvedený text ve znění: „jdoucím od 15. 10. 2024 do zaplacení “ nahrazuje takto: „jdoucím od 15. 10. 2023 do zaplacení “.
Odůvodnění
Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.