Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by tím byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Podle žalobních tvrzení byla dne [datum] uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaná souhlasila. Úroky úvěru měly být žalovanou žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách ve výši [částka] vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku ze dne [datum], kde vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradila. Žalobkyně proto zaslala žalované druhou písemnou upomínku ze dne [datum], kde opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika písemných upomínek tak nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne [datum]. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyně přistoupila dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Do dne podání žaloby žalovaná pak neuhradila na jistinu pohledávky ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na na adresu místa skutečného pobytu prostřednictvím dožádaného soudu.
3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.[právnická osoba] případě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se soud z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěrů posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované coby spotřebitele. Z provedených listinných důkazů, a to výplatních pásek žalované za období tří měsíců předcházející uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, že žalovaná v té době dosahovala příjmů ve výši mezi [částka] a [částka] čistého. Náklady na bydlení žalované pak byl jí samou před uzavřením smlouvy o úvěru deklarovány na [částka] měsíčně. Při výši splátky úvěru ve výši [částka] včetně doplňkových služeb dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjistila majetkové poměry žalované a tyto byly dostatečné pro splnění závazku založeného smlouvou o úvěru. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo[Anonymizováno] 1819/2023 ze dne [datum], podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.5. Ze smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala zapůjčit žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto vrátit ve sjednané lhůtě. Podpisem této smlouvy žalovaná rovněž stvrdila převzetí částky úvěru v hotovosti. Úrok za poskytnutí úvěru byl sice ve smlouvě sjednán vyšší, než jaký byl v době jejího uzavření úrok obvyklý, ale výše sjednaného úroku není natolik excesivní, aby odůvodňovala postup podle § 488 občanského zákoníku a sama žalovaná pro svou pasivitu v řízení ničeho proti výši úroku nenamítala. Žalovaná pro svou pasivitu v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by uhradila na předmětný úvěr vyšší částku, než jakou tvrdila žalobkyně. Ze smlouvy vyplývají i nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalované se splácením úvěru, jejichž výše není sjednána v rozporu s § 122, z.č. 257/2016 Sb. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum], jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], čtyř úkonů právní služby po [částka] (tj. [částka]) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění a doplnění žaloby, čtyř režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka [částka]. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.