Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 304/2024

Soud: Okresní soud Plzeň-městoDatum rozhodnutí: 18. 12. 2024Č. j.: 13 C 304/2024-41Samosoudce: Mgr. Vladimír KolářAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 2. 2025Předmět řízení: O zaplacení 21 021 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPM:2024:13.C.304.2024.41
insolvenceelektronický podpissmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (10) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 36,71 Kč vypočteným od 9. 8. 2024 do 13. 8. 2024, a to v měsíční splátkách ve výši 500 Kč splatných do 25. dne každého měsíce, počínaje měsíce následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabyde právní moci.

II. Žaloba se co do částky 6 021 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 021 Kč od 14. 8. 2024 ho zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, ve výši 982 Kč, a to do tří měsíců ode dne právního tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 8. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 21 021 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobní návrh je odůvodněn tak, že mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Jednotlivé splátky byly uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je součástí smlouvy. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalované, a to dne 14.3.2024 na číslo účtu uvedené ve smlouvě: [č. účtu]. Účet, který žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy, je v ní uveden a to konkrétně v části "Smluvní strany". Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: Poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, který umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit; Poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, za který se žalobkyně zavázala zasílat žalované informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. Poplatek ve výši 199 Kč za schválení výše úvěru do 60 minut. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč, který byl sjednán ve smlouvě v části „Náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Výše úroků plyne ze splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy a to konkrétně části "Úvěrová smlouva". Povinnost je hradit poté plyne z části smlouvy „Náklady úvěru“ – „Úroky“. Úvěr společně s poplatky a úroky je v souladu s ustanovením části smlouvy „Úvěrová smlouva“ splatný ve 24 měsíčních splátkách. Pokud splatnost jednotlivé splátky vychází na víkend nebo státní svátek, automaticky se dle části Smlouvy „Jak budete splácet“ posouvá na následující pracovní den. Splatnosti jednotlivých splátek potom plynou ze splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy, konkrétně části "Úvěrová smlouva". Žalovaná neuhradila z dluhu ničeho a dostala se tak do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadala při uzavírání smlouvy, k jeho úhradě. V souladu s částí smlouvy "Náklady úvěru" konkrétně odstavcem "Sankce", byla žalované účtována smluvní pokuta dne 30.4.2024 ve výši 500 Kč, dne 17.5.2024 ve výši 500 Kč a dne 17.6.2024 ve výši 500 Kč. Smluvní pokutu žalobkyně účtuje v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Výše pokuty je stanovena pevnou částkou na 500 Kč. V případě, že by dlužná splátka byla nižší než 500 Kč, je účtována smluvní pokuta ve výši nesplacené splátky. Žalované byly účtovány účelně vynaložené náklady, a to dne 22.4.2024 ve výši 300 Kč, dne 20.5.2024 ve výši 300 Kč, dne 17.6.2024 ve výši 300 Kč a dne 8.7.2024 ve výši 130 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů byla žalobkyní stanovena rozdělením nákladů do čtyř kategorií, kdy u každé byly stanoveny náklady zvlášť. V prvé řadě se jedná o segmentaci a reporting, zde byly započteny náklady na upozorňování klientů na blížící se splatnost splátky, a to vždy 10, 5, 3 dní před splatností a v den splatnosti. K upozornění dochází prostřednictvím emailů a SMS zpráv. Na základě těchto aktivit pak dochází k reportingu a analýzám, na základě kterých je vyhodnoceno a paušalizováno chování dlužníků. Pro tuto oblast byly vypočteny účelně vynaložené náklady na výši 40 Kč měsíčně. Druhou kategorií jsou operátoři, jejichž práce je při správě a vymáhání pohledávek nepostradatelná, kdy 120 Kč bylo stanoveno jako náklad na mzdy a dalších 33 Kč poté na úkony, které vykonávají, konkrétně na zasílané emaily, dopisy a SMS zprávy s informacemi o dlužných částkách adresované přímo dlužníkům. V této souvislosti je zde i další kategorie vypočtených účelně vynaložených nákladů, které se týká rozvoje a kontroly kvality operátorů. Jde o činnost, kdy jsou zaškolováni noví zaměstnanci, stávajícím je zvyšována kvalifikace a jsou kontrolování při výkonu pracovní činnosti, tyto náklady byly vypočteny ve výši 67 Kč. V neposlední řadě je zásadní systémová podpora. Jedná se o účelné náklady vynaložené na systém, jeho správu, údržbu a vývoj. Systém je potřebný pro práci operátorů při vymáhání dlužných pohledávek. Účelně vynaložené náklady byly v tomto případě stanoveny na 40 Kč měsíčně. V souladu se zněním smlouvy, konkrétně ustanovení části „Ukončení smlouvy z naší strany“ byla žalované dne 20.5.2024 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve které byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru a v té souvislosti se vznikem nákladů na vymožení dlužné částky. V souladu se zněním smlouvy, konkrétně ustanovení části „Ukončení smlouvy z naší strany“ byl úvěr ke dni 5.7.2024 zesplatněn a žalovaná byl vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Tato výzva byla zaslána dlužníkovi doporučeně formou doporučeného dopisu. Žalované byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, a to dne 21. 8. 2024 pod sp. zn.EPR [RČ] -5. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná dne 4. 9. 2024 odpor, ve kterém učinila nesporným, že mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva číslo [hodnota], na základě které byla žalované vyplacena částka 15 000 Kč. Žalovaná si dle svých tvrzení vzala úvěr u žalobkyně z důvodu snahy překlenout období tíživé finanční situace, kdy přišla o zaměstnání a v téže době se snažila finančně podporovat svého syna, který se rovněž dostal do finanční tísně. Dále uvedla, že splácení úvěru podle podmínek sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je pro ni likvidační. Podle jejiíh tvrzení v době uzavření smlouvy o úvěru nedokázala správně vyhodnotit své možnosti ani podmínky složitě konstruované úvěrové smlouvy, přičemž na rizika spojená s plněním smluvních závazků nebyla při podpisu smlouvy upozorněna. Namítá proto, že ze strany žalobkyně nebyla náležitým způsobem posouzena úvěryschopnost žalované, a proto je podle jejího názoru smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaná dále namítá, že je sporné, zda vůbec byla úvěrová smlouva uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, když s ohledem na způsob kontraktačního procesu nelze jednoznačně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu žalovaná uzavřela a v jakém znění. Dále žalovaná namítá, že oproti částce jí vyplacené ve výši 15 000 Kč měla zaplatit žalobkyni celkem částku 24 391 Kč, což představuje navýšení o 9 391 Kč, přičemž ve smlouvě je uvedeno RPSN ve výši 49,1 %. S ohledem na obvyklou sazbu RPSN v době uzavření smlouvy, která činila 9,3 % ročně namítá žalovaná, že smluvní úrok byl ujednán v rozporu s dobrými mravy a z toho důvodu je smlouva o úvěru jako celek neplatná. K dalším sankcím uvedeným v podané žalobě uvádí žalovaná, že tyto sankce při svém kumulativním uplatnění uhrazení dlužné částky spíše významně komplikují, než by vedly k nápravě a dále namítá, že náklady spojené s vymáháním pohledávky žalobkyně převyšují rozumně očekávatelné vynaložené náklady a účelově tak obchází omezení výše smluvních pokut upravených podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. V závěru odporu uvádí žalovaná, že se nevyhýbá uhrazení svého závazku a navrhuje řešení dluhu cestou individuální dohody, když považuje smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou a navrhuje, aby částka, kterou již na dluh uhradila byla započtena na jistinu dluhu a zbývající část jistiny dluhu jí bylo umožněno splácet v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, přičemž vyšší splátky s ohledem na svou ekonomickou situaci není schopna hradit.

3. Žalobkyně se k odporu žalované vyjádřila svým podáním ze dne 30.9.2024. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že vycházela z příjmu žalované v době uzavření smlouvy ve výši 30 000 Kč. Náklady žalované pak byly představovány splátkami jiných dluhů ve výši 5 381,62 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 8 800 Kč měsíčně a jako další náklady zahrnula žalobkyně do výpočtu částku 4 860 Kč jako životní minimum žalované. Z těchto částek dospěla žalobkyně k závěru, že při výši měsíční splátky úvěru ve výši 1 508 Kč zůstane žalované měsíčně k dispozici částka výši 9 450,38 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen a dotaz do registru CRIBIS s výsledkem – bez exekuce. Z těchto údajů má žalobkyně prověření míry uvěruschopnosti žalované za dostatečnou.

4. Ke způsobu uzavření smlouvy o úvěru uvedla žalobkyně, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím, webového rozhraní s názvem Klientská sekce žalobkyně, jenž je obdobou internetového bankovnictví, využívaného bankovními ústavy a jako taková je ve smyslu ust. § 561 odst. 1, ust. § 562 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a ve smyslu ust. § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZET“), opatřena elektronickým podpisem. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje též na Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 875/2015-129 ze dne 29.03.2016, dle kterého „Písemnost jako jednu z podmínek písemné formy právního úkonu je nutno chápat tak, že projev vůle je zachycen v písemném textu, přičemž forma nosiče (média) tohoto textu není rozhodná. Text může být napsán vlastní rukou jednajícího, rukou jiné osoby, strojem, tiskem, avšak s ohledem na využití moderních metod také telegraficky, dálnopisem či elektronickými prostředky (SMS, email, apod.), a to za splnění podmínky, že umožní zachytit obsah právního úkonu, jakož i určit osobu, která právní úkon učinila. Aby byl písemný projev platný, stanoví § 40 odst. 3 obč. zák., v podmínkách právní úpravy platné od 1. 1. 2014, shodně s § 561 odst. 1 o. z. požadavek podpisu jednající osobou, přičemž vlastnoruční podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé, či prostředky elektronickými.“ Uzavírání smluv elektronickou formou obecně je ze strany žalobkyně podmíněno registrací a přístupem do klientské sekce, který umožňuje jednoduchou správu smluv a přehled závazků. S registrací do klientské sekce je spojeno ověření totožnosti klienta, což je podmíněno poskytnutím rodného čísla, čísla mobilního telefonu, e-mailu a též souhlasu se zpracováním osobních údajů. Na základě těchto údajů je klientovi automaticky odeslána SMS zpráva s kódem na uvedené tel. číslo, přičemž následně probíhá kontrola čísla občanského průkazu a jeho platnosti. Tyto údaje jsou porovnávány oproti číselnému intervalu a jemu odpovídající platnosti. Následně klient odpovídá na kontrolní otázky potvrzující jeho totožnost a zvolí si své přihlašovací jméno a heslo. Na základě řádné registrace je klientovi nabídnuta možnost elektronicky uzavírat smlouvy, přičemž v případě, kdy by klient v tomto způsobu podpisu spatřoval jakékoliv riziko, je mu umožněno dokumenty podepsat jiným způsobem, např. na pobočce obchodního partnera žalobkyně. V případě, že se klient rozhodne využít možnosti elektronicky uzavřít smlouvu dle nabídky žalobkyně, proběhne opětovná verifikace jeho osoby a následně je klientovi předložena smlouva s vyplněnými údaji, přičemž je mu dána i omezená možnost změnit parametry smlouvy. Předmětnou smlouvu může klient do samotného podpisu smlouvy kdykoliv zrušit nebo částečně změnit údaje a jakékoliv nejasnosti může konzultovat s pracovníky žalobkyně. Pro potvrzení osoby klienta je dále žalobkyní požadováno předložení dokladu totožnosti. V projednávané věci bylo vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. Jedná se o službu, kterou lze využít u vybraných bank, u kterých má klient zřízený účet. Podmínkou je, že musí mít zřízené internetové bankovnictví a službu bank ID má aktivovanou. Jedná se o bezpečný a zaručený způsob ověření údajů vlastníka daného účtu, který je využíván mimo jiné i státní správou. Žalobkyně v případě žalované využila tzv. bank ID zároveň k ověření její totožnosti. V případě, že jsou klientem splněny všechny požadované podmínky, je mu umožněno svým podpisem uzavřít předmětnou smlouvu. Klient je v této fázi upozorněn, že následujícím krokem potvrzuje svou vůli být právně vázán obsahem smlouvy. I v této fázi má klient možnost ukončit proces sjednávání smluvního vztahu. Pro finální potvrzení uzavření smlouvy je potřeba potvrzujícího kódu, který je klientovi zaslán na jeho telefonní číslo. Projev vůle, stvrzen SMS kódem, zaslaným na verifikované telefonní číslo, považuje žalobkyně za dostatečně určitý, přičemž je z něj zřejmá vůle klienta uzavřít smlouvu. Smlouva je vyhotovena[Anonymizováno] písemně v elektronické podobě a všechny zákonné požadavky na uzavření úvěrové smlouvy jsou tak splněny. Žalobkyně, v této souvislosti dále odkazuje na usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 875/2015-129 ze dne 29.03.2016: „Podpis elektronického úkonu prostřednictvím SMS kódu předpokládá, že správnost a úplnost elektronicky vyhotoveného dokumentu potvrdí jednající tím, že odešle adresátovi právního úkonu či právního jednání z telefonního čísla spojeného s jeho osobou a známého druhému z účastníků právního jednání jako jeho identifikační znak, SMS ve tvaru známém příjemci, jehož doručením projeví vůli – souhlas být právním úkonem či jednáním vázán. Uvedený způsob potvrzení správnosti a úplnosti projevu vůle jednajícím, označeným v elektronickém právním úkonu dalšími identifikačními údaji, zpravidla jménem, příjmením, datem narození či rodným číslem a adresou bydliště, považuje odvolací soud za jednu z možných forem elektronického podpisu dokumentu, navíc běžně používány bankovními institucemi v rámci internetového bankovnictví, jakož i v rámci nabídky jiných služeb po internetu a odpovídá současným trendům vývoje elektronické komunikace osob. Touto formou podpisu lze učinit i akceptaci elektronického návrhu smlouvy, pokud k němu dojde v navrhovatelem určené, jinak přiměřené době (43b odst. 1 písm. a) a b) obč. zák. a §1735 o.z.).“ Registrace do klientské sekce (webové rozhraní věřitele) byla ze strany žalované uskutečněna dne 28. 4. 2023, kdy po vyplnění základních osobních údajů, byla žalovanému zaslána potvrzovací SMS s kódem 041135 na telefonní číslo [tel. číslo], uvedené žalovanou přímo ve smlouvě, a to dne 28. 4. 2023 v 15:02 hod. Na základě registrace byla žalovaná pro ověření její totožnosti vyzvána k vyplnění kontrolních otázek a příslušných údajů z dokladu totožnosti. V dalším kroku si žalovaná zvolila své přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky pro případ budoucího ověření při přihlášení. Žalované se po přihlášení zobrazil návrh smlouvy dle jejích požadavků. Smlouvu mohla žalovaná do jejího samotného podpisu kdykoliv zrušit nebo jakékoliv nejasnosti konzultovat s pracovníky žalobkyně. Žalovaná s návrhem smlouvy souhlasila, na základě čeho jí byla zaslána potvrzovací SMS s kódem 985292 na telefonní číslo [tel. číslo], a to dne 14. 3. 2024 v 12:46 hod. Tímto kódem byla smlouva podepsána, kdy tento kód je uveden v kolonce Podpis klienta na samotné smlouvě. Podpis smlouvy byl žalovanou proveden z IP adresy [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].

5. K žalovanou namítané nemravnosti úroku se žalobkyně vyjádřila tak, že tento byl dohodnut pouze v 2. až 8. splátce (případě odložení splátky posunut o jeden měsíc) ve výši 49,- Kč za každých půjčených 1 000 Kč, v ostatních měsících byla úroková sazba 0%. Námitka ohledně výše RPSN není relevantní, jelikož ve svém vyjádření žalovaná účelně zaměňuje RPSN (roční procentuální sazbu nákladů) s úrokovou sazbou.

6. Žalobkyně k možnosti žalované hradit dluh ve splátkách uvedla, že může souhlasit pouze s úhradou celé požadované dlužné částky, jak je uvedena v žalobním návrhu, a to formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 500,- Kč, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozhodnutí soudu právní moci.

7. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jako lex specialis pak zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platným v době uzavření smlouvy o úvěru. Vůle stran vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2024 jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně v tomto právním vztahu vystupovala v pozici podnikatele, žalovaná v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalované úvěr za finanční odměnu pro žalobkyni.

8. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že smlouva o úvěru mezi účastníky řízení uzavřena byla, a to s ohledem na postup uzavření smlouvy prostředky elektronické komunikace, jak byl popsán žalobkyní v jejím vyjádření ze dne 30.9.2024, který dostatečným způsobem zaručuje, že žadatel o úvěr svým jménem smlouvu uzavře na dálku a jednak s ohledem na to, že žalovaná nečinila sporným, že by smlouvu s žalobkyní uzavřela. Žalovaná ve svém odporu sice zpochybňovala postup uzavírání smlouvy s žalobkyní na dálku s tím, že není vyloučeno, aby smlouvu jejím jménem uzavřela jiná osoba, ale zároveň netvrdila, že by tuto smlouvu neuzavřela. Soud tak dospěl na základě tvrzení žalované k závěru, že žalovaná projevila vůli smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřít.

9. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V podané žalobě uvedla žalobkyně, že žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila na základě tvrzení žalované o jeho příjmech a výdajích a na základě výpisů z příslušných databází dlužníků. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

12. Soud dospěl k závěru, že metodika použitá žalobkyni pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nenaplňuje podmínky řádného posouzení úvěruschopnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předně je třeba zmínit, že žalobkyně vycházela toliko z tvrzení žalované, které si žádným způsobem neověřila. Kalkulace, podle níž je jako nákladová položka pro zajištění životních potřeb žadatele o úvěr počítáno s částkou 4 860 Kč měsíčně je podle názoru soudu neadekvátní aktuálním cenám potravin a služeb v ČR a reálně za tuto částku fyzická osoba své základní životní potřeby uspokojí podle názoru soudu nemůže. Zde soud nepřehlédl skutečnost, že podle výpočtu žalobkyně by měla žalované zbývat měsíčně k uspokojování životních potřeb částka 9 450,38 Kč, avšak do tohoto výpočtu nebyly zahrnuty další výdaje na straně žalované, typicky náklady na dopravu, platby za mobilní telefon, internet, případná pojištění, tedy obecně mandatorní výdaje, které u většiny obyvatel pravidelně měsíčně vznikají. Tyto výdaje žalobkyně u žalované ani nezjišťovala, takže její postup při zjišťování úvěruschopnosti žalované nelze posuzovat jako dostatečný. Zároveň dle žalobních tvrzení žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila, takže ani z jejího chování v době po uzavření smlouvy o úvěru nelze dovodit, že ji její finanční situace v době uzavření smlouvy umožňovala úvěr řádně splácet. Veden výše uvedenou úvahou dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky řízení je podle § 87 z.č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná.

13. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat, což žalovaná ve svém odporu učinila. Ve smlouvě o úvěru je uvedeno, že RPSN úvěru činí 49,1 %. Lze dát žalobkyni za pravdu, že údaj o RPSN, tedy roční procentní sazba nákladů není totéž co úrok, nicméně z přehledu všech splátek, který je součástí smlouvy o úvěru jednoznačně vyplývá, že žalobkyně měla podle smlouvy uhradit žalobkyni při řádném splácení částku 24 391 Kč, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za doplňkovou službu SMS ve výši 49 Kč měsíčně, poplatek ze doplňkovou službu „bezpečná splátka“. Tyto poplatky nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalované žalobkyní v rámci její podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru je tak ve skutečnosti výši 31,3 %. K této částce dospěl soud výpočtem, podle něhož měla být nad rámec jistiny uhrazena žalovaným podle smlouvy částka 9 391 Kč za 24 měsíců, tedy částka 4 695,50 Kč za jeden kalendářní rok. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící, když v době poskytnutí úvěru, tj. v březnu 2024 činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 8,83 % ročně, jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková 3,5 krát vyšší než úroková sazba obvyklá v době uzavření smlouvy o úvěru, což je úroková sazba, která nemůže být i s ohledem na závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně akceptovatelná jako přiměřená výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. 25 Co 270/2019-83, podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud proto vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy i podle § 580 občanského zákoníku.

14. Soud posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru a nikoli jen její část v rozsahu sjednaného úroku. Pro rozhodnutí v dané věci je klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalované nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu. Proto soud shledal jako nedůvodný uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut a poplatků za prodlení žalované, které vyplývají z neplatné smlouvy o úvěru.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Protože soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky řízení je absolutně neplatná podle § 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a zároveň relativně neplatná ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku včetně veškerých ujednáních o úrocích, smluvních pokutách a dalších akcesorických nárocích žalobkyně v žalobě uplatněných, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná sice během ústního jednání dne 18.12.2024 uvedla, že žalobkyni uhradila přibližně částku 3 000 Kč, po poučení ze strany soudu prohlásila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání tohoto tvrzení a nemá ani zájem tyto listiny dohledávat. Proto soud žalobě vyhověl co do částky 15 000 Kč představující jistinu úvěru a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

17. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Plnění dluhu bylo žalované umožněno ve splátkách, a to s ohledem na tvrzené finanční možnosti žalované, vyjádření žalobkyně ze dne 30.9.2024, v jehož závěru žalobkyně připustila možnost plnění ve splátkách 500 Kč měsíčně, byť v případě přiznání uplatněného nároku v celé jeho výši a konečně s ohledem na § 87 odst. 1 a 2 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná podle tohoto zákonného ustanovení, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem a tuto dobu určí soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, takže soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 28,6 %, žalovaná naopak v rozsahu 28,6 %, takže náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu 42,8 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 842 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně přiznané v rozsahu 42,8 % z částek výše uvedených představuje částka 982 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. jako tříměsíční, a to s ohledem na finanční možnosti žalované.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací