Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Podle žalobních tvrzení byla dne [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně anebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku [částka]. Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši [částka]. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, skrze aplikaci plnící funkci služby vytvářející důvěru. Uzavření smlouvy dále plyne z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy o úvěru). Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši [částka]. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne [datum] Žalobkyně zaslala žalovanému první upomínku ze dne [datum], ve které vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaný svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnil, zaslala žalobkyně žalovanému druhou upomínku ze dne [datum], kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne [datum]. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru dne [datum]. Nárok uplatněný žalobou sestává z částky [částka] představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši [částka] vypočtený jako [Anonymizováno].[Anonymizováno] %, tj. sjednaný smluvní úrok, z částky [částka], tj. zbývající výše jistiny, od [datum], tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do [datum], tj. časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalovaného podle § 122 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb., náklady na upomínkování v celkové výši [částka] za upomínku č. [hodnota] a upomínku č. [hodnota] v souladu čl. 5.4. smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení.
2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.
3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.
4. Soud se z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěrů posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Z provedených listinných důkazů, a to výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] bylo prokázáno, že žalovaný v té době dosahoval příjmů ve výši mezi [částka] čistého. Náklady na bydlení žalovaného pak byly zjištěny ve výši [částka] měsíčně a další náklady vbe výši [částka] měsíčně. Při výši splátky úvěru ve výši [částka] dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjistila majetkové poměry žalovaného a tyto byly dostatečné pro splnění závazku založeného smlouvou o úvěru. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum], podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr. Úrok za poskytnutí úvěru byl sice ve smlouvě sjednán vyšší, než jaký byl v době jejího uzavření úrok obvyklý, což bylo 25 % ročně u revolvingových úvěrů či kreditních karet, jak soud zjistil z údajů [Anonymizováno] v databázi [Anonymizováno], ale výše sjednaného úroku není natolik excesivní, aby odůvodňovala postup podle § 488 občanského zákoníku a sám žalovaný pro svou pasivitu v řízení ničeho proti výši úroku nenamítal. Žalovaný pro svou pasivitu v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by uhradil na předmětný úvěr vyšší částku, než jakou tvrdila žalobkyně. Ze smlouvy vyplývají i nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru, jejichž výše není sjednána v rozporu s § 122, z.č. 257/2016 Sb. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum], jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], čtyř úkonů právní služby po [částka] (tj. [částka]) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění a doplnění žaloby, čtyř režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka [částka]. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.