Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 280 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 280 Kč od 14. 5. 2024 do 28. 11. 2024 a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 16 280 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 690 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 3. 2. 2026 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutím, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 280 Kč z příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. Nárok uplatněný žalobou žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 28.3.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 168 054 Kč, jehož splatnost byla sjednána na 28.3.2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 13.5.2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 14.5.2023. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni 151 774 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 280 Kč nejpozději splatné dne 13.5.2024 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.
3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.
4. Soudem byly v řízení provedeny listinné důkazy předložené žalobkyní, přičemž z potvrzení o provedených platbách od společnosti [právnická osoba] a ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 24.3.2026 vyplývá, že žalovanému byly na jeho účet poskytnuty právním předchůdcem žalobkyně opakovaně platby, a to dne 28.3.2023 částka 5 000 Kč, dne 2.4.2023 částka 2 000 Kč, dne 3.4.2023 částka 3 000 Kč, dne 5.4.2023 částka 6 280 Kč, dne 24.4.2023 částka 16 280 Kč, dne 14.5.2023 částka 16 280 Kč, dne 13.6.2023 částka 16 280 Kč, dne 25.7.2023 částka 11 280 Kč, dne 25.7.2023 částka 5 000 Kč, dne 14.8.2023 částka 16 280 Kč, dne 22.9.2023 částka 16 280 Kč, dne 13.10.2023 částka 16 280 Kč, dne 24.11.2023 částka 1 628 Kč, dne 29.12.2023 částka 1 628 Kč, dne 29.1.2024 částka 16 280 Kč a dne 12.2.2024 částka 16 280 Kč, to vše ve prospěch účtu č.ú. [č. účtu], který byl podle sdělení [právnická osoba]. ze dne 24. 3. 2026 účtem žalovaného. Bylo tak prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta uvedená částka, a to ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce.
5. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 4.11.2025 mezi společností [právnická osoba]., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Oznámení o postoupení pohledávky bylo zasláno žalovanému dne 21.11.2025. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalovanému doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky částečně plnil žalobkyni, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.
6. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. V posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost prověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., a žalobkyně tyto skutečnosti ani netvrdila ani neprokazovala. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná pro rozpor s § 86, z.č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1958 odst. 2, občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu11. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.12. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení na úrok právního předchůdce žalobkyně, který zaslal na účet žalovaného částku celkem 168 054 Kč, avšak žalovaný vrátil jen částku celkem 151 774 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na svůj dluh uhradil částku vyšší, než tvrdí žalobkyně. Žalovaný byl žalobkyní, které byla pohledávka za žalovaným postoupena, vyzván k vydání bezdůvodného obohacení, ale svůj dluh nesplnil. Proto soud podané žalobě vyhověl co do výše žalované jistiny dluhu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 29.11.2025, což byl prvý den následující po dni, kdy je považována za doručenou předžalobní výzva zaslaná žalovanému žalobkyní s ohledem na datum jejího odeslání dne 25.11.2025 a § 573, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zakládající fikci doručení zásilky. Proto od tohoto dne, t.j. od 29.11.2025 soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení z neuhrazené části bezdůvodného obohacení a žalobu v rozsahu zbývající části úroku z prodlení zamítl. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v podstatné části, respektive byla neúspěšná jen v poměrně zanedbatelné části uplatněného nároku. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, tří úkonů právní služby po 1 780 Kč (tj. 5 340 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 7 690 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.