Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 12. 2024 do zaplacení a nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 21. 7. 2023 smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Úroky úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách po 7 500 Kč, přičemž žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná ke dni 15. 6. 2024. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky v rámci upomínek, avšak nijak na to nereagoval. Žalobkyně následně v souladu se smluvním ujednání zesplatnila úvěr, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně tak požadovala uhrazení částky 50 000 Kč představující zesplatněnou jistinu, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. [hodnota] a upomínku č. [hodnota] v souladu se smluvním ujednáním a dále zákonný úrok z prodlení.[právnická osoba] dotazu soudu žalobkyně uvedla, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků uhradil žalobkyni částku 7 500 Kč v 9 splátkách, přičemž tyto splátky žalobkyně započetla dle smluvních ujednání na úroky, na jistinu žalovaný nezaplatil nic.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] včetně předsmluvních informací soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, a to na dobu určitou v délce 12 měsíců, přičemž celková částka spotřebitelského úvěru byla splatná do 15. 7. 2024. Ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 15 % měsíčně s tím, že žalovaný se zavázal splatit takto poskytnutý úvěr včetně úroku v celkové výši 90 000 Kč, tj. celkem částku 146 000 Kč formou pravidelných měsíčních splátek. RPSN činila dle smlouvy 435,03 % ročně. V rámci právního hodnocení shledal soud tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), pročež blíže nezkoumal další ustanovení této smlouvy ani nezkoumal to, zda žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z potvrzení o provedení bezhotovostní platby na č.l. 11 je zřejmé, že žalobkyně poskytla dne 24. 7. 2023 na bankovní účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě částku 50 000 Kč. Příchozí platba 50 000 Kč byla zjištěna také ze sdělení banky na č.l. 30, z níž je patrná také skutečnost, že bankovní účet č.ú. [č. účtu] byl v době měsíce července 2021 veden na jméno žalovaného. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky jednotlivými upomínkami ze dne 20. 6. 2024 a 5. 7. 2024, dále byl písemně informován o zesplatnění úvěru předžalobní upomínkou ze dne 21. 11. 2024.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Předně soud uvádí, že na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlíží jako na neplatné právní jednání s ohledem na obsah této smlouvy. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že se zavázal během 12 měsíců zaplatit nejen 50 000 Kč coby úvěrovou jistinu, ale dále také uhradit žalobkyni částku 90 000 Kč, představující úrok, neboť měsíční úrok byl sjednán ve výši 15 % měsíčně. S ohledem na tuto skutečnost nelze dospět k jinému závěru, než že se v daném případě jedná o úrok nepřiměřený, který je v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Za nepřiměřený úrok je potom zpravidla považován úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle řady ARAD 25,89 %, přičemž se jednalo o úvěr z kreditních karet, tedy o úvěr s vyšší možnou sazbou, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 15 % měsíčně byl sjednán v nepřiměřené výši a rozporu s dobrými mravy a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatné právní jednání. V dané věci tak dospěl soud k závěru, že úvěrující zneužil tísně žalovaného a požadoval po něm nepřiměřené částky, a takovému právnímu jednání nelze přiznat soudní ochranu. Soud proto vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, neboť z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta bezhotovostně částka 50 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaný v souvislosti s poskytnutým úvěrem zaplatil 9 splátek po 7 500 Kč. S ohledem na tuto skutečnost je zřejmé, že požadavek žalobkyně je nedůvodným, když na straně žalovaného nevzniklo ve vztahu k žalobkyni žádné bezdůvodné obohacení. Soud z uvedených důvodů žalobu v plném rozsahu zamítl.9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého by nárok na náhradu nákladů řízení měl žalovaný jako procesně úspěšná strana. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému v souvislosti se soudním řízením žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.