14 C 159/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 996,35 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela se žalovaným dne 16. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s pevným úrokem 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatkem za možnost splácet úvěr v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, tj. poplatkem v celkové výši 12 888 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, celkem zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku 16 300 Kč v jednotlivých platbách specifikovaných v doplnění žaloby ze dne 19. 6. 2025. Žalovaná dle žalobkyně tak dluží na jistině 6 599,78 Kč, dále částku 154,85 Kč na úroku, částku 2 786 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, částku 890,23 kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru, částku 1 157,14 Kč na poplatku za možnost hradit dluh ve splátkách v hotovosti a částku 7 408,35 Kč na smluvní pokutě. Dále žalobkyně požadovala vyčíslený úrok v částce 552,20 Kč za období od 17. 11. 2023 do 1. 9. 2024 a úrok z prodlení kapitalizovaný do 1. 9. 2024 ve výši 1 062,88 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 s účinností od 8. 10. 2024. Žalovaná dluh neuhradila ani poté, co byla k zaplacení vyzvána předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřely dne 16. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalované částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v jednotlivých měsíčních splátkách po 1 992 Kč (celkem [hodnota] splátek) spolu s úrokem ve výši 761 Kč v sazbě 15 % ročně, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Z přehledu plateb předložených žalobkyní na č.l. 21 je zřejmé, že ode následujícího po uzavření úvěrové smlouvy do 25. 9. 2023 žalovaná uhradila částku 16 300 Kč. Celkem tak žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila částku 16 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v září 2022 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 9,35 % ročně.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Po zhodnocení výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatné právní jednání. Tuto neplatnost soud shledává ve výši sjednaného poplatku za poskytnuté peněžní prostředky, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny 15 000 Kč zaplatit další poplatky v celkové výši 12 888 Kč. Lhostejno, že poplatek byl ve smlouvě dále členěn na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za inkaso plateb v hotovosti, neboť soud posuzuje celé toto ujednání o dalších platbách jako ujednání o úroku. Právní předchůdkyně žalobkyně je osobou [Anonymizováno] se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je evidentní, že bez odpovídajícího úroku by se žalovanou velmi pravděpodobně danou smlouvu nikdy neuzavřela. Soud se domnívá, že toto rozčlenění poplatku 12 888 Kč na více částí má ve skutečnosti za cíl působit na spotřebitele příznivěji, aniž by však toto členění poplatku reflektovalo skutečné rozdělení služeb poskytovaných ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Z pohledu soudu se tak jedná o sofistikované, avšak ryze formální členění, které soud v souhrnu hodnotí jako ujednání o úplatě za poskytnutí peněžních prostředků, tj. ujednání o úroku. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku u smlouvy ze dne 16. 9. 2022 jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,64 % a jedná se tak dle § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], z nichž lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, jež by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná (tj. obvyklá) úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v září 2022 činila 9,35 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úroku od zbylého obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně by zcela jistě tuto zápůjčku bez ujednání o úroku neposkytla. Jednalo se tak o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno nahlížet na celou smlouvu jako na nemravnou. Soud pro úplnost odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka].¨8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčené jistiny. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy jistina úvěru činila 15 000 Kč, přičemž žalovaná již celkově zaplatil částku 16 300 Kč (po sečtení všech plateb dle výpisu předloženého žalobkyní). Žaloba je tedy v celém rozsahu nedůvodná, neboť žalobkyně by měla nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení, pakliže by jí nějaké vzniklo (jednalo se o absolutně neplatnou smlouvu z důvodů výše uvedených). V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná uhradil žalobkyni více, než činily poskytnuté peněžní prostředky, pročež soud dospěl k závěru, že je namístě žalobu v celém rozsahu zamítnout. Pro úplnost soud uvádí, že za těchto okolností, kdy soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, již bylo nadbytečné zkoumat, zda žalobkyně řádným způsobem před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalované tyto závazky splácet.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesní neúspěch žalobkyně v tomto řízení převyšoval její úspěch a současně žalované v řízení žádné náklady nevznikly.