Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 116 531,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 259,07 Kč, úrokem ve výši 7 099,52 Kč, úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 112 810,86 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 116 531,62 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci toho rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 34 270,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 116 531,62 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobou uplatnila dva jednotlivé nároky. Nárok 1 žaloby byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (Raiffeisenbank bank a.s., dále také jen jako „banka“) a žalovaným byla dne 8. 12. 2021 uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota]. Na základě této smlouvy banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky, které mu byly poskytnuty, splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 507 Kč, přičemž první splátka byla splatná ke dni 8. 1. 2022. Úrokové sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně jako neměnná. Žalovaný nesplácel zápůjčku řádně a včas, pročež banka mu poskytla dodatečnou lhůtu 30 dní ke splacení dlužné částky. Následně pro porušení povinností ze strany žalovaného přistoupila banka k zesplatnění s účinností ke dni 30. 9. 2022. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 18 700,37 Kč a dále poplatků ve výši 1 116,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 014,60 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 47,55 Kč splatného k témuž dni. Tato částka přitom nebyla ze strany žalované uhrazena. Ke dni 31. 3. 2023 banka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, leč neúspěšně. Jde-li o nárok 2 žaloby, žalobkyně jej odůvodnila tím, že dne 17. 9. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně (Raiffeisenbank bank a.s., dále také jen jako „banka“) smlouvu o půjčce č. [hodnota]. Na základě této smlouvy banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky, které mu byly poskytnuty, splácet v 83 pravidelných měsíčních splátkách po 2 320 Kč, přičemž první splátka byla splatná ke dni 17. 10. 2020. Úrokové sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně jako neměnná. Žalovaný nesplácel zápůjčku řádně a včas, pročež banka mu poskytla dodatečnou lhůtu 30 dní ke splacení dlužné částky. Následně pro porušení povinností ze strany žalovaného přistoupila banka k zesplatnění s účinností ke dni 30. 9. 2022. Ke dni 31. 3. 2023 banka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 postoupila pohledávku na žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným 103 011,58 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 94 110,49 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 604,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 084,92 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022 a kapitalizovaného úroku z prodlení splatného k témuž dni ve výši 211,52 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, leč neúspěšně. Žalobkyně uvedla též skutečnosti, které zkoumala před uzavřením obou předmětných smluv o spotřebitelském úvěru pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěrové prostředky (blíže doplnění žaloby na č.l. 50-53).
2. Vzhledem k tomu, že se soudu nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, ustanovil mu usnesením ze dne 5. 2. 2025 vydaným pod č.j. [spisová značka] opatrovníka, [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, postupem dle § 29 odst. 3 o.s.ř.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, [Anonymizováno], uzavřeli dne 8. 12. 2021 smlouvu o půjčce č. [hodnota] jako nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty úvěrové prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách po 507 Kč, RPSN činila 19,44 % a úroková sazba 17,9 % ročně. Žalovanému byl zaslán dopis o okamžité splatnosti půjčky dne 30. 9. 2022, jímž byl žalovaný vyrozuměn o tom, že pro dlouhodobé neplacení finančních závazků vůči bance byly veškeré jeho závazky zesplatněny ke dni 30. 9. 2022. Dále žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [Anonymizováno]., dne 17. 9. 2020 smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky vě výši 110 000 Kč, které se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 320 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně, RPSN činila 19,45 %. Žalovanému byl zaslán dopis o okamžité splatnosti půjčky dne 30. 9. 2022, jímž byl žalovaný vyrozuměn o tom, že pro dlouhodobé neplacení finančních závazků vůči bance byly veškeré jeho závazky zesplatněny ke dni 30. 9. 2022. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023. O této skutečnosti byl žalovaný v obou případech informován dopisem ze dne 14. 4. 2023. Bylo případně na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval úhradu dluhu vůči bance či vůči žalobkyni, to se však nestalo.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byly platně uzavřeny dvě jednotlivé smlouvy o úvěru, ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 257/2016 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku účinného v době sjednání obou smluv. Žalovaný se přitom zavázal řádně a včas vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak povinnosti vyplývající pro něj ze smluvních ujednání porušil, neboť řádně a včas čerpané prostředky nesplácel. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, má žalobkyně právo nejen na úhradu dosud neuhrazené jistiny úvěru, dlužných poplatků a smluvních úroků, ale taktéž na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v sazbě odpovídající § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb.
6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a náleží jí proto vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 662 Kč, 4 úkonů právní služby po 5 780 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění a vyjádření ze dne 23. 1. 2025, tomu odpovídajících čtyř režijních paušálů po 3x 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jednou ve výši 450 Kč za úkon učiněný v roce 2025 dle téže vyhlášky v účinném znění, a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. počítané z odměny zástupce žalobkyně a paušálních náhrad. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představují částku 34 270,70 Kč. I v tomto případě byla lhůtě k plnění určena dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.