Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 6. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci toho rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 38 370,56 Kč s příslušenstvím, a to z titulu tří uzavřených spotřebitelských smluv. Žalobkyně uvedla (nárok 1 žaloby), že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která byla sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 30. 1. 2023 právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 21 828 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 220 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 324 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 7. 2024. Žalovaná uhradila do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek toliko 6 160 Kč. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 18 122,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 067,95 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 745,82 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 18 122,73 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 18 122,73 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Nárok 2 žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která byla sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 10. 1. 2023 právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 9 274 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 244 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 865 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 21. 11. 2023. Žalovaná uhradila do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek toliko 8 480 Kč. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 426,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 481,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 403,08 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 426,31 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 6 426,31 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Konečně nárok 3 žaloby zdůvodnila žalobkyně tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která byla sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 21. 12. 2022 právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 13 287 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 237 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 626 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 641 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 12. 2023. Žalovaná uhradila do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek pouze 12 460 Kč. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 821,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 970,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 850,69 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 821,52 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 13 821,52 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, leč neúspěšně. Pohledávky za žalovanou byly následně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025. Žalobkyně uvedla též skutečnosti, které zkoumala před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro účely posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěrové prostředky (blíže doplnění žaloby na č.l. 34-35).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádným způsobem doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 30. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v celkem [hodnota] měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 16 220 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 108 Kč, přičemž úroková sazba činila dle smlouvy 86 % ročně po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 144,65 %. Dále má soud za zjištěné, že žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 10. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v celkem [hodnota] týdenních splátkách spolu s úrokem ve výši 4 244 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 865 Kč, přičemž úroková sazba činila dle smlouvy 86 % ročně po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 204,41 %. Ze smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ze dne 21. 12. 2022 soud zjistil, že žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v celkem [hodnota] týdenních splátkách po 641 Kč spolu s úrokem ve výši 7 237 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 626 Kč, přičemž úroková sazba činila dle smlouvy 86 % ročně po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 113,50 %. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v prosinci 2022 a lednu 2023 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně cca 10 % ročně.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu jednotlivých smluv. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost všech smluv a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 21. 12. 2022, ze dne 10. 1. 2023, jakož i smlouva ze dne 30. 1. 2023 jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částky označené ve smlouvě jako poplatek za spotřebitelský úvěr, které byly dále specifikovány na jednotlivé položky: úrok, částku za zpracování úvěru a částku za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení, které měla žalovaná společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohly představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u výše uvedených smluv posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za spotřebitelský úvěr“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 12,75 % ročně, resp. 15 %, jak žalobkyně uváděla v žalobě, ale úrok ve výši 56,8 % ročně (u smlouvy ze dne 21. 12. 2022), ve výši 88 % ročně (u smlouvy ze dne 10. 1. 2023) a ve výši 72,76 % ročně (u smlouvy ze dne 30. 1. 2023). Ostatně úrok byl ve smlouvě na rozdíl od tvrzení žalobkyně proklamován dokonce ve výši 86 %. Takovou výši úroku (ať již ve výši zjištěné soudem či úrok proklamovaný ve výši 86 % přímo ve smlouvě) soud shledává úrokem nemravným ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2013) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrové prostředky v celkové výši 50 000 Kč (20 00 Kč + 10 000 Kč + 20 000 Kč). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřené smlouvy smlouvu jako absolutně neplatné, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčené jistiny po zohlednění celkové výše plateb ze strany žalované (zaplatila celkem 6 160 Kč + 8 480 Kč + 12 460 Kč), tj. částky 27 100 Kč, kterou žalovaná dle tvrzení žalobkyně již uhradila.
9. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 22 900 Kč, a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě nesplnila, dostala se do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bylo případně na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala, že žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci uhradila i tuto zbylou část bezdůvodného obohacení, což se však nestalo, neboť žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, váže jej soud k okamžiku marného uplynutí lhůty stanovené v písemném oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025. Tato výzva byla dle podacího lístku předloženého žalobkyní předána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2025. Podle § 573 občanského zákoníku tak platí domněnka dojití oznámení do sféry žalované ke dni 26. 5. 2025, přičemž v oznámení byla určena lhůta 10 dní k zaplacení dlužné částky. Žalovaná tak měla prostředky vrátit nejpozději do 5. 6. 2025 a jelikož tak neučinila, ocitla se ke dni 6. 6. 2025 v prodlení s plněním svého závazku ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení přitom neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 6. 6. 2025 (výrok I. rozsudku). Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť z neplatných úvěrový smluv nemohly žalované vzniknout žádné jiné povinnosti, než povinnost určená výrokem I. rozsudku. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že vzhledem k absolutní neplatnosti uvedených smluv pro nemravnou výši ujednaného úroku bylo již nadbytečné zkoumat, zda žalobkyně před sjednáním každé smlouvy řádným způsobem vyhodnotila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalované. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalované v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.