Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

14 C 373/2024

Soud: Okresní soud Plzeň-městoDatum rozhodnutí: 9. 1. 2025Č. j.: 14 C 373/2024-27Samosoudkyně: JUDr. Hana JelínkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 14. 3. 2025Předmět řízení: O zaplacení 31 360 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPM:2025:14.C.373.2024.1
smlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 13 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 200 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši … Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 26 200 Kč spolu s částkou 2 000 Kč odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky, dále smluvní pokuty ve výši 5 160 Kč, a rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 28. 10. 2023 smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč na jeho účet č. ú. [č. účtu] ještě téhož dne. Dne 2. 11. 2023 žalovaný požádal o navýšení půjčky o 4 00 Kč, které mu byly ještě téhož dne odeslány na stejný účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 200 Kč s tím, že jistina a poplatek byly splatné ke dni 19. 11. 2023. Žalovaný na svůj dluh neuhradil nic. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč představující poskytnuté peněžní prostředky a poplatek za poskytnutí zápůjčky 6 200 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 5 160 Kč (vypočtenou jako 0,1 % denně z dlužné částky 20 000 Kč za období od 20. 11. 2023 do 4. 8. 2024) a dále částku 2 000 Kč představující účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalobkyně zároveň není schopna doložit, jak byla ověřena úvěruschopnost žalovaného před sjednáním půjčky2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 28. 10. 2023 s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 5 200 Kč do 19. 11. 2023. Dodatkem k této smlouvě ze dne 2. 11. 2023 byla poskytnutá půjčka navýšena o částku 4 000 Kč, za toto navýšení se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 1 000 Kč, přičemž splatnost půjčky v celkové výši 20 000 Kč byla stanovena na 19. 11. 2023. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 0 %, roční procentní sazba nákladů činila 10 558 % (v dodatku smlouvy o zápůjčce RPSN činila 11 942 %). Upomínkami ze dne 26. 11. 2023, 3. 12. 2023, 10. 12. 2023 a 19. 12. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Skutečnost, zda žalobkyně tyto výzvy skutečně odeslala, není zřejmá. Skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč je zřejmá jak z výpisu z běžného účtu na č.l. 7-8, tak i ze zprávy banky na č.l. 20, z níž je zřejmé, že účet je veden na jméno žalovaného. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 7. 2024 byl žalovaný zástupkyní žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.6. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Pokud jde o ujednání úroku z úvěru, který dle článku 1.3 smlouvy měl činit 0 %, hodnotí soud dle obsahu smlouvy, že úrok je ve skutečnosti skryt ve sjednaném poplatku v celkové výši 6 200 Kč, a to při době splatnosti půjčky do 19. 11. 2023 (tj. do 21 dnů od poskytnutí zápůjčky, resp. do 17 dnů od poskytnutí dodatečně navýšených prostředků), neboť žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 26 200 Kč s RPSN ve výši 11 942 %. Poplatek 6 200 Kč tak podle názoru soudu představuje skryté ujednání o úroku, přičemž označení poplatek je pouze formálním a žalobkyně dané ujednání formulovala takto zřejmě proto, aby smlouva vypadala pro žalovaného příznivěji, když výslovně ve smlouvě uvádí úrok v nulové výši. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů, a odměna označovaná jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Takto požadovaný poplatek ve skutečnosti zastírá úročení peněz a slouží ke generování zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úroku odporující dobrým mravům, jak bude dále popsáno.7. Při právním posouzení sporu soud přihlédl k rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni, zejména k rozsudkům sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a dospěl k závěru, že žalovaný nárok žalobkyně je důvodný toliko částečně. Úvěrovou smlouvou měl být sjednán roční úvěrový úrok ve výši cca 538 % (částka 6 200 Kč za 21 dní, tj. úrok 107 762 Kč za rok). Takový úrok soud posoudil jako úrok nemravný a lichvářský. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. ve spojení s ustanoveními § 6 a § 8 o. z. neplatné, neboť se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úrok více než dvacetinásobně překračuje průměrné úrokové sazby bank. Takovou sazbu úroku nelze akceptovat– i pokud by soud uvažoval o úroku, který je poskytován nebankovními společnostmi, popř. o úroku na kreditních kartách, který jak je soudu z úřední činnosti známo, je úrokem nejvyšším, nicméně ani tak nepřesahuje u žádné z institucí hranici 20 % ročně, přičemž tomu nebylo jinak ani v roce 2023. Úrok požadovaný žalobkyní, byť je označen jako poplatek, vnímá soud jako ujednání, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a vzhledem k tomu, že ujednání o úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy o zápůjčce, hodnotí soud smlouvu ze dne 28. 10. 2023 ve znění jejího dodatku neplatnou jako celek.8. Jde-li o právní hodnocení, vzhledem k výše uvedenému posoudil soud nárok žalobkyně pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť shledal smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost, než vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 20 000 Kč, odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům, které žalobkyně odeslala na jeho účet jednotlivými platbami. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud také povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li o počátek prodlení, soud vzal za prokázané, že žalovaný dle smlouvy, ač byla posouzena soudem jako neplatná, věděl, do kdy má zapůjčené peněžní prostředky vrátit (do 19. 11. 2023), pročež neučinil-li tak, dostal se ode dne následujícího do prodlení se splnění svého závazku. Požadovala-li tedy žalobkyně příslušenství v podobě úroku z prodlení od data 20. 11. 2023, soud tomuto požadavku vyhověl. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku odpovídající bezdůvodnému obohacení společně s úrokem z prodlení z této částky ode dne požadovaného žalobkyní tak uložil soud výrokem I. rozsudku, přičemž ve zbytku žalobu soud zamítl, tj. v částce 5 160 Kč odpovídající žalované smluvní pokutě, 6 200 Kč odpovídající žalovanému poplatku za poskytnutí prostředků a zbylé části příslušenství s ohledem na výše uvedené skutečnosti (výrok II. tohoto rozsudku). Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 2 000 Kč, pak soud v tomto rozsahu žalobu rovněž zamítl (výrok II. rozsudku), neboť nárok se opíral o neplatnou úvěrovou smlouvu, jak je vysvětleno výše.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 255 Kč. Celkem by tak náhrada nákladů řízení v případě plného procesního úspěchu činila částku 3 433 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 20 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 3 427,30 Kč (kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce 14 422,40 Kč, byla úspěšná v rozsahu 61,9 % a neúspěšná v rozsahu 38,1 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 23,8 %, tj. v částce 817 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací