Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 204 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 6 204 Kč od 25. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 224 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , [adresa], 140 000 [adresa] (dále jen jako „právní předchůdce“) uzavřela dne 15. 11. 2024 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdce poskytl žalované úvěr v celkové výši 12 400 Kč, a to ve dvou platbách – dne 13. 12. 2024 bylo poskytnuto žalované 4 400 Kč a dne 15. 11. 2024 částka 8 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s placením pravidelných měsíčních splátek, a proto byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradám dlužné částky, a následně došlo k zesplatnění úvěru. Dlužná částka se skládá z celkové nesplacené jistiny ve výši 9 612 Kč a smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 2 612 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uhradila celkem 6 196 Kč (a to částku 926 Kč dne 10. 12. 2024, částku 1 486 Kč dne 4. 2. 2025, částku 1 340 Kč dne 21. 3. 2025, částku 1 254 Kč dne 21. 3 2025 a dne 10. 4. 2025 uhradila 1 190 Kč). Smlouvou ze dne 12. 12. 2024 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Předmětnou dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes písemnou výzvu žalobkyně.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila svůj nesouhlas s tímto postupem, pročež se její souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal.
3. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 15. 11. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr až do výše 8 000 Kč, úrok činil 80 % za den, RPSN činila 117 %, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Dodatkem č. [hodnota] k této smlouvě ze dne 13. 12. 2024 byla mezi stranami navýšena výše úvěru na částku 11 912 Kč. Skutečnost, že peněžní prostředky v celkové výši 12 400 Kč byly vyplaceny na účet žalované, je zřejmá ze zprávy banky na č. l. 27, z níž je rovněž patrné, že účet č. ú. [č. účtu] je veden na jméno žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve spojení přílohou představující seznam postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou identifikovaná pod číslem [hodnota] byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem žalobkyně datovaným ke dni 14. 9. 2025. Předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2025 odeslanou dle podacího lístku dne 18. 9. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení této výzvy. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz činily v listopadu 2024 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let sazbu do 9 % ročně.
4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost této smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 15. 11. 2024 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Úroková sazba dle smlouvy činila 80 % ročně. Takovou výši úroku soud shledává jako nemravnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2013) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrové prostředky v celkové výši 12 400 Kč, z čehož žalovaná dle tvrzení žalobkyně již 6 196 Kč vrátila. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, tak žalobkyni vzniklo právo pouze na vrácení půjčené jistiny po zohlednění platby učiněné ze strany žalované. Žalobkyně tak má nárok vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z. ve výši 6 204 Kč. Pokud jde o příslušenství v podobě úroku z prodlení, soud jej přiznal až od data 25. 9. 2025, neboť podle § 573 občanského zákoníku platí domněnka dojití oznámení do sféry žalované ke dni 21. 9. 2025 (upomínka byla odeslána dle podacího lístku dne 18. 9. 2025), přičemž v oznámení byla určena lhůta tří dnů k zaplacení dlužné částky. Žalovaná tak měla prostředky vrátit nejpozději do 24. 9. 2025 a jelikož tak neučinila, ocitla se ke dni 25. 9. 2025 v prodlení s plněním svého závazku ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení přitom neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 6. 6. 2025 (výrok I. rozsudku). Výrokem II. rozsudku byla žaloba zamítnuta ve zbytku žalobou uplatněného nároku, tj. ohledně částky 6 020 Kč a též ohledně zbývající příslušenství v podobě úroku z prodlení za předchozí období, neboť nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dříve.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť procesní úspěch žalobkyně i žalované v tomto řízení byl přibližně stejný, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.