Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 28. 5. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 9 924,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 607,21 Kč jdoucím od 28. 5. 2024 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 774,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 25. 1. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 33 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím portálu [Anonymizováno]. Žalobkyně provedla ověření úvěruschopnosti žalované. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 25. 1. 2024 ve výši 8 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Žalovaný si při sjednání smlouvy zvolil volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek 109,80 Kč, dále službu „Presto“ za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 28,80 Kč. Úvěr byl splatný dne 18. 7. 2025, přičemž první splátka byla splatná ke dni 24. 2. 2024. Žalovaný uhradil dne 2. 7. 2024 částku 150 Kč, která byla započtena ve výši 149,62 Kč na smluvní úroky a ve výši 0,38 Kč na dlužnou jistinu. Nesplacená pohledávka se skládá z jistiny ve výši 7 999,62 Kč, dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 158,91 Kč, smluvního úroku ve výši 9 120,11 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 106,14 Kč, poplatku za službu Presto 164,70 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 27,84 Kč. Žalobkyně dále požadovala s poukazem na čl. 6.4 Všeobecných podmínek a čl. 3 Sazebníku poplatků smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení, přičemž žalobkyně smluvní pokutu počítala pouze za prvních 90 dnů prodlení. Za období od 26. 2. 2024 do 26. 5. 2024 tak smluvní pokuta činila 197,09 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, pročež soud jeho souhlas předpokládal.
4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 33 000 Kč včetně doplňkových služeb tak, jak bylo specifikováno v žalobě (poplatek za službu [Anonymizováno] 165 Kč, poplatek za informační SMS servis 28,80 Kč a poplatek za službu Klidné spaní 109,80 Kč). Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, RPSN byla uvedena ve výši 2 072,10 %, úroková sazba byla sjednána jako pevná denní v sazbě 1,016 % denně z nesplacené části jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila doložila listiny k prokázání svých tvrzení ohledně procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před sjednáním úvěrové smlouvy. Ze zprávy banky AirBank a.s. ze dne 14. 3. 2025 má soud za prokázané, že částka 8 000 Kč byla poukázána žalobkyní na účet žalovaného č. [č. účtu], který byl uveden v předmětné úvěrové smlouvě. Ze sdělení banky přitom vyplývá, že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného. Zprávou ze dne 27. 5. 2024 odeslanou na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou v úvěrové smlouvě byla úvěrová smlouva ze strany žalobkyně vypovězena z důvodu neuhrazených splátek a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 18 659,41 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2024.
5. Na základě provedených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 25. 1. 2024 s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do 18. 7. 2025. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 1,016 % denně z nesplacené jistiny, roční procentní sazba nákladů činila 2 072,10 %. Skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč, je zřejmá ze zprávy banky na č.l. 39, z níž je patrné, že účet je veden na jméno žalovaného. Z důvodu trvajícího prodlení žalovaného se splácením přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 27. 5. 2024. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2024 byl žalovaný zástupkyní žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Pokud jde o ujednání úroku z úvěru, který dle smlouvy měl činit 1,016 % denně (tj. více než 365 % ročně), hodnotí soud takový úrok jako úrok nemravný a lichvářský. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. ve spojení s ustanoveními § 6 a § 8 o. z. neplatné, neboť se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úrok mnohonásobně překračuje průměrné úrokové sazby bank. Takovou sazbu úroku nelze akceptovat– i pokud by soud uvažoval o úroku, který je poskytován nebankovními společnostmi, popř. o úroku na kreditních kartách, který jak je soudu z úřední činnosti známo, je úrokem nejvyšším, nicméně ani tak nepřesahuje u žádné z institucí hranici 20 % ročně, přičemž tomu nebylo jinak ani v roce 2024. Úrok požadovaný žalobkyní ve výši 1,016 % denně, vnímá soud jako ujednání, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a vzhledem k tomu, že ujednání o úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy o úvěru, hodnotí soud smlouvu ze dne 25. 1. 2024 neplatnou jako celek.
9. Jde-li o právní hodnocení, vzhledem k výše uvedenému posoudil soud nárok žalobkyně pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost, než vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 7 850 Kč, odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům ve výši 8 000 Kč, které žalobkyně odeslala na jeho účet, po zohlednění platby 150 Kč ze strany žalovaného. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud také povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li o počátek prodlení, soud vzal za prokázané, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 27. 5. 2024, pročež neuhradil-li dlužnou částku nejpozději v tento den, dostal se ode dne následujícího do prodlení se splnění svého závazku. Požadovala-li tedy žalobkyně příslušenství v podobě úroku z prodlení od data 28. 5. 2024, soud tomuto požadavku vyhověl. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku odpovídající bezdůvodnému obohacení společně s úrokem z prodlení z této částky ode dne požadovaného žalobkyní tak uložil soud výrokem I. rozsudku, přičemž ve zbytku žalobu soud zamítl, tj. v částce 9 924,41 Kč a zbylé části příslušenství s ohledem na výše uvedené skutečnosti (výrok II. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění byla v případě výroku I. určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalovanému. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovanému v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.