15 C 4/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částek 82 944,21 Kč a 68 454,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 4. 1. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále také jen „první smlouva“) a dne 7. 6. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále také jen „ druhá smlouva“). Podpisem smluv se staly jejich nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Žalovaný byl v souladu se smlouvou a ÚP oprávněn čerpat revolvingové úvěry (dále jen „úvěr“), a to prostřednictvím Kreditní karty (dále jen „karta“), vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v ÚP poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V případě první smlouvy činil úvěrový rámec nejprve 50 000 Kč, přičemž následně byl na základě požadavků žalovaného navýšen na částku 65 000 Kč a nakonec na částku 82 000 Kč. V případě první smlouvy činil úvěrový rámec 25 000 Kč s tím, že byl následně navýšen na částku 30 000 Kč, 50 000 Kč a nakonec na částku 68 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté úvěry řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena u první smlouvy na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce a u druhé smlouvy na 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle smlouvy a ÚP dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu na základě první smlouvy čerpal žalovaný částku 178 467 Kč a uhradil částku 142 214 Kč. Na základě druhé smlouvy čerpal částku 164 688 Kč a uhradil částku 128 176,28 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1 ÚP resp. 7.1 v případě druhé smlouvy, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně úvěry zesplatnila pro prodlení žalovaného, a to ke dni 22. 7. 2024. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne, avšak ničeho neuhradil. Proto eviduje žalobkyně za žalovaným z titulu první smlouvy pohledávku ve výši 82 944,21 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 81 344,21 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a dále smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a z titulu druhé smlouvy pohledávku ve výši 68 454,45 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 66 698,45 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatků ve výši 156 Kč a dále smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Nárok na úhradu částky 600 Kč jako paušálních nákladů na vymáhání a smluvních pokut vyplývá z odst. 7.1. ÚP a 9.1 ÚP. Nárok na úhradu poplatků vyplývá z ustanovení 5.5 ÚP. Dále žalobkyně požaduje zaplacení příslušenství uvedeného ve výroku I.

2. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 10. 2024 se pak žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 159 192,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 20. 9. 2022 uzavřena úvěrová smlouva č. [hodnota] (dále tak jen ,,třetí smlouva“). Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 168 208 Kč, který se žalovaný zavázal splatil spolu se sjednaným pojištěním a úrokem ve výši 25,68 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 4 488 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 80 784 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 5. 2 ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně úvěry zesplatnila pro prodlení žalovaného, a to ke dni 10. 7. 2024. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne, avšak ničeho neuhradil. Proto eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 159 192,82 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 155 324,82 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 468 Kč a dále smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Nárok na úhradu částky 900 Kč jako paušálních nákladů na vymáhání a smluvních pokut vyplývá z odst. 6.

3 ÚP. Dále žalobkyně požaduje zaplacení příslušenství uvedeného ve výroku I.3. Před uzavřením smluv byla ověřována úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím metodiky posouzení úvěruschopnosti a karty klienta. Žalobkyně vycházela z credit scoringu žalovaného. Žalovaný byl lustrován v příslušných registrech (NRKI, CEE, ISIR, SOLUS). Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny výpisy z účtu. O řádném ověření schopnosti žalovaného úvěry splácet svědčí to, že úvěry po několik let řádně splácel.

4. Usnesením Okresního soudu Plzeň město ze dne 3. 2. 2025 č.j. 15 C 6/2025-22 bylo spojeno ke společnému projednání řízení o nárocích z titulu první a druhé smlouvy s nárokem z titulu z třetí smlouvy.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas, rozhodl soud věc podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen ,,o.s.ř) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

6. Na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrových smluv včetně úvěrových podmínek, dodatků k úvěrovým smlouvám, splátkového kalendáře, výzvy ke splacení úvěru a předžalobní výzvy, má soud za zjištěný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě a popsanými v prvním odstavci tohoto rozsudku.

7. Soud z dopisů ze dne 22. 7. 2024 a 10. 7. 2024 (včetně dokladu o jeho odeslání) zjistil, že došlo k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 73 924,22 Kč, 92 262,14 Kč a 171 913,11 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě těchto částek. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný úvěry dlouhodobě po dobu několika let řádně splácel. Dále z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že z titulu první smlouvy dluží na jistině částku 81 344, 21 Kč, na nákladech na vymáhání 600 Kč a na smluvní pokutě ve výši 1 000 Kč. Z titulu druhé smlouvy dluží na jistině částku 66 698,45 Kč, na nákladech na vymáhání 600 Kč, na smluvní pokutě 1 000 Kč a na poplatcích 156 Kč. Z titulu třetí smlouvy dluží na jistině částku 155 324,82Kč, na nákladech na vymáhání 900 Kč, na poplatcích za pojištění 1 468 Kč a na smluvní pokutě částku 1 500 Kč.

8. Z úvěrových smluv, úvěrových zpráv, potvrzení o provedení ověření bonity klienta a předložených výpisů z účtu vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěrů zjišťovala a ověřovala výši příjmu a výdajů žalovaného a lustrovala žalovaného stran jeho závazků.

9. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Mezi účastníky byla platně uzavřeny celkem 3 úvěrové smlouvy, na základě kterých byly žalovanému poskytnuty dva revolvingové úvěry a jeden úvěr, to vše ve shora uvedené výši, když předtím žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. O tom, že byl žalovaný úvěruschopný v době uzavření předmětných smluv vypovídá zejména i to, že své závazky po delší dobu řádně splácel. Žalovaný se úvěry zavázal řádně a včas hradit formou pravidelných měsíčních splátek a to včetně všech sjednaných poplatků. Smlouvy o úvěru byla sjednána platně, když splňuje veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník. Soud nezjistil ani žádné skutečnosti, svědčící pro neplatnost smlouvy vnímané optikou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba, roční procentuální sazba nákladů, a doba splatnosti. Požadavek žalobkyně na poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuty a také co do smluveného úroku i zákonného úroku z prodlení, je taktéž v souladu se zákonem, a to s ustanovením § 1970 o. z. i § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 143,2 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 424 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 308 491,48 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 2. 2. 2022, z částky 9 540 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 2. 2022 a z částky 9 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 2. 2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 520 Kč ve výši 6 199,20 Kč. Při stanovení výše tarifní hodnoty vycházel soud z ustanovení § 8 odst. 1 a.t., který stanoví, že při stanovení tarifní hodnoty se k příslušenství pohledávky nepřihlíží, ledaže by bylo samostatným nárokem. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel soud z toho, že účastník má právo na náhradu nákladů, které byly vynaloženy účelně. V daném případě mohly být všechny nároky učiněny v rámci jedné žaloby, neboť tomuto nic nebránilo, když k zesplatnění všech úvěrů došlo v řádu několika málo dní a skutkově se jedná o velmi podobné věci. Proto soud při výpočtu odměny advokáta vycházel z tarifní hodnoty tvořené součtem tarifních hodnot z obou spojených řízení s tím, že přiznal odměnu vždy pouze za jeden konkrétní úkon právní služby, když při výpočtu bylo vycházeno z celkové tarifní hodnoty.