Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 8 672 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % p.a. od 22. 7. 2025 do zaplacení.
II. Pokud se žalobce domáhal dalších částek, žaloba se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Původní žalobní návrh zněl na částku 22 264 Kč s příslušenstvím, přičemž následně došlo ze strany žalobce 12. 3. 2026 k částečnému zpětvzetí žaloby (č.l. 23 p.v.), a to po přehodnocení dosavadního právního názoru žalobce (ne tedy pro chování žalované), na což soud reagoval usnesením ze dne 16. 3. 2026 o částečném zastavení řízení.Žalovaná se nevyjádřila.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba].) a žalovaná uzavřeli 26. 11. 2023 smlouvu o úvěru číslo [hodnota] a na tomto základě obdržela žalovaná částku 10 000 Kč. Bylo sjednáno splácení celkové částky 18 592 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná zaplatila žalobci celkově částku 1 328 Kč.Věřitel následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 12. 3. 2025. Postupníkem byl žalobce.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco) a shledal, že věřitel prověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) spotřebitele (tj. žalované) jakožto svého potenciálního dlužníka. Hlediska pro přezkum úvěruschopnosti jsou popsána v § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Důvodem pro výše uvedený závěr soudu je, že věřitel se nespokojil s nedoloženým tvrzením žalované ohledně výše příjmů a výdajů, nýbrž nechal si předložit oznámení ČSZ o výměru důchodu (tvrzení žalobce č.l. 21 p.v., žádost o úvěr č.l. 24), k výdajům pak žalovaná předložila výpisy z bankovního účtu, smlouvu nájemní k bytu a čestné prohlášení o typu bydlení. Splátka sjednaná ve smlouvě, viz shora, ve srovnání s celkovými doloženými příjmy 31 584 Kč byla přiměřená.Smlouva však byla neplatná pro excesivní úrok.Reprezentativní vyhodnocení smluvního úroku je dáno výší RPSN, která zde činila 287 % (č.l. 7 p.v.), přitom spotřebitelské bankovní úvěry v té době byly úročeny sazbou cca 10 % p.a. Proto soud považuje sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba).O současných majetkových poměrech žalované, resp. majetkových poměrech v době dání výzvy věřitele, nebylo možno zjistit žádné konkrétní okolnosti.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku 10 000 Kč, která je snížena o částku 1 328 Kč, tedy částku 8 672 Kč. - Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované dne 20. 7. 2025 (třetího dne po výzvě ze 17. 7. 2025). Splatnost nastala v daném případě dne 21. 7. 2025. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. V nedůvodné části byla žaloba zamítnuta.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 8 672 Kč a úspěch žalované činil rozdíl do částky 22 264 Kč (tj. původně žalovaná částka). Žalobce byl převážně neúspěšný. Žalovaný by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaný žádné náklady nepožadoval. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.