Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 859,09 Kč, s úrokem z prodlení 11,5 % p.a. z této částky jdoucím od 21. 3. 2026 do zaplacení, to vše ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.
II. Pokud bylo požadováno zaplacení dalších částek, žaloba se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaná se vyjádřila s tím, že dluh nezpochybňuje, vzala na vědomí, že ve vztahu ze spotřebitelského úvěru soud nemůže přihlédnout k případnému uznání dluhu (projev žalované ani jako uznání závazku posoudit možné nebylo), navrhla tedy splátky 4 000 Kč měsíčně, což je na hranici jejích možností, více skutečně splácet nemůže. Uvedla, že pracuje jako dělnice s platem asi 24 000 Kč čistého, bydlí s přítelem, celkové náklady bydlení činí asi 15 000 Kč. Do konce roku 2026 splácí ještě 4 500 Kč měsíčně dluh u [právnická osoba].Soud zjistil tento skutkový stav:Účastníci uzavřeli 25. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] ve výši 30 100 Kč, částka byla převedena týž den na účet žalované. Později žalovaná postupně vrátila částku 7 240,91 Kč. Ohledně současných majetkových poměrů žalované soud odkazuje na její skutkový přednes uvedený výše.Soud dále přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání a shledal, že věřitel prověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, tj. žalované, přičemž vycházel jednak z údajů sdělených žalovanou a jednak z podkladů, které mu žalovaná předložila. - Výše uvedený přezkum již nebude moci být zpochybněn, nebude-li podáno odvolání proti tomuto rozsudku (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco). Důvodem pro výše uvedený závěr soudu je, že žalobce ověřil měsíční příjem žalované 24 776 Kč, byl mu předložen výpis z běžného účtu, jímž byla tato částka doložena, a to společně s pravidelnými měsíčními výdaji. Dále prověřil, že žalovaná se nenachází v registrech dlužníků. S ohledem na to, že následně bylo po určitou dobu spláceno, považuje soud uvedené prověření úvěruschopnosti za přiměřené.Pokud jde o právní posouzení věci:Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Z ustálené soudní praxe (rozs. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007) vyplývá limitace úroků ze spotřebitelských nebankovních úvěrů, které jsou z povahy věci rizikovější než bankovní úvěry, do výše 2 až 3násobku úrokové sazby úvěrů bankovních.Jelikož hodnota RPSN činila 1 490 % (č.l. 9 p.v.), považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku přijatou částku 30 100 Kč, která je snížena o již vrácenou částku 7 240,91 Kč, tedy je povinna vrátit částku 22 859,09 Kč.Pokud jde o splatnost, výzvu k zaplacení dal žalobce žalované dne 19. 3. 2026 (doručení žaloby, č.l. 23 p.v.). Splatnost nastala podle názoru soudu dne následujícího a dalšího dne (tj. 21. 3. 2026) začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku musel soud žalobu zamítnout.Splátky byly stanoveny dle návrhu žalované s ohledem na to, že žalovaná uvedla svůj příjem, své aktuální výdaje a dle názoru soudu je částka 4 000 Kč měsíčně na hranici reálných možností žalované tento závazek splácet. Zároveň byla vyslovena ztráta výhody splátek.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil méně než 50 %. Žalobce byl převážně neúspěšný. Žalovaná by měla právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaná žádné náklady nepožadovala. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.