Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 23 995 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % p.a. od 18. 1. 2026 do zaplacení.
II. Pokud bylo požadováno zaplacení dalších částek, žaloba se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 3. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] a na tomto základě obdržel žalovaný částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit 78 splátek po 851 Kč. Toto ujednání odpovídá výši RPSN 150 % (zaokr. Údaj ze smlouvy č.l. 9 p.v.). Žalovaný měl celkem zaplatit vč. vrácení jistiny částku 66 303 Kč.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání a shledal, že věřitel prověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, tj. žalovaného, přičemž vycházel jednak z údajů sdělených dlužníkem a jednak z podkladů, které mu žalovaný předložil. - Výše uvedený přezkum již nebude moci být zpochybněn, nebude-li podáno odvolání proti tomuto rozsudku (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco). Soud odkazuje na podobný formulář – zákaznická karta (číslo [hodnota]), dle něhož byla předložena pracovní smlouva, potvrzení o příjmu (šlo o jediný zdroj příjmu), poskytovatel úvěru měl k dispozici pracovní smlouvu (č.l. 13) a další doklady.Věřitel následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 21. 10. 2025. Postupníkem byl žalobce.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Jelikož k jistině mělo být za dobu 78 týdnů vráceno navíc ještě 36 303 Kč, což je 121 % z jistiny, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba).Přibližný výpočet na dobu jednoho roku (vynásobení částky 66 303 Kč zlomkem o velikosti 52/78, což by vedlo k povinnost zaplatit vedle jistiny 14 202 Kč, tedy 47 % jistiny), který navíc vychází ve prospěch žalobce z předpokladu, že všechny splátky by žalovaný měl zaplatit jednorázově až na konci roku, by vedl k úrokové sazbě 47 % ročně. Přitom v době uzavření smlouvy byla obvyklá bankovní sazba asi 9 %. Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 16. 1. 2026 (č.l. 16). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 17. 1. 2026. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaný je tedy povinen, vrátit žalobci přijatou částku 30 000 Kč, která je snížena o částku 6 005 Kč, tedy částku 23 995 Kč.Částečné plnění ve výši 6 005 Kč vyplývá z nerozporovaného tvrzení v žalobě.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 43 % (23 995 Kč z petitu 56 336 Kč) a úspěch žalovaného činil 57 %. Žalobce byl převážně neúspěšný. Žalovaný by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaný žádné náklady nepožadoval. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení..