Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40 535 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 24 111,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit státu náklady řízení, které v tomto řízení vynaložil, o jejichž konkrétní výši bude rozhodnuto až v samostatném rozhodnutí.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 591 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-město, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal nejprve po žalovaném zaplacení částky 35 898 Kč, představující předpokládané náklady na opravu poškození pracovní desky kuchyňské linky, které způsobil žalovaný při demontáži varné desky v žalobcově domě. Následně žalobu změnil a domáhal se zaplacení částky 40 535 Kč, kterou po podání žaloby vynaložil na výměnu pracovní desky kuchyňské linky. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel 6. 12. 2018 smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalovaného k dopravě, dodání a montáži indukční varné desky a její instalaci namísto stávajícího elektrospotřebiče. Při demontáži stávajícího elektrospotřebiče si však žalovaný počínal neodborně, nešetrně a nedbal preventivní povinnosti a poškodil pracovní kuchyňskou desku žalobce tak, že odštípl její vrchní část. V průběhu řízení nechal žalobce vyměnit poškozenou pracovní desku, za což zaplatil částku 40 535 Kč, jejíhož zaplacení se domáhá po žalovaném.
2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že předmětem smlouvy bylo dodání varné desky Elektrolux, a to spolu se zajištěním dopravy a zapojením elektrospotřebiče. Není však pravdou, že by součástí plnění byla i demontáž či odstranění původního spotřebiče, o čemž žalobce žalovaného ani při uzavírání smlouvy neinformoval. Žalovaný takovouto službu ani na svých webových stránkách nenabízí. Žalovaný se o nutnosti demontovat původní spotřebič dozvěděl, až když se dostavil na místo. Měl sdělit žalobci, že demontáž nebyla ujednána. Přestože žalovaný žalobci několikrát zopakoval, že nebude provádět demontáž, rozhodl se žalobce, že původní spotřebič odmontuje sám s tím, že žalovaný svolil k tomu, že bude přítomen a poskytne případně žalobci asistenci. Zároveň žalovaný sdělil žalobci, že při demontáži se kuchyňská deska s vysokou pravděpodobností na nějakém místě odštípne z důvodu jejího stáří a opotřebení v blízkosti spotřebiče. I přesto žalobce započal s demontáží, při níž pak došlo k předmětnému poškození, tedy k dvěma drobným odštěpkům u hran kuchyňské desky. To, že demontáž původního spotřebiče nebyla předmětem sjednaného plnění je patrné i z daňového dokladu, který žalovaný žalobci vystavil a žalobce požadovanou částku zaplatil. Žalovaný navíc považuje požadovanou částku za neadekvátní s ohledem na vlastnosti poškozené věci, povahou a charakter předmětného poškození. Kuchyňská deska byla již značnějšího stáří a obvyklá cena v době poškození dosahovala pouhého zlomku ceny zcela nové kuchyňské desky. Kompletní výměnu starší kuchyňské desky za novou nelze považovat za účelně vynaložený náklad na obnovení její funkce.
3. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce si objednal u žalovaného varnou desku Elektrolux za cenu 10 990 Kč, v níž byla zahrnuta doprava a instalace.
4. Z jednotlivých důkazů soud zjistil následující skutečnosti.Žalovaný na svých webových stránkách nabízí při koupi spotřebiče a vzdálenosti do 30 km zajistit dopravu, zapojení spotřebiče a likvidaci starého spotřebiče, přičemž podle mapy uvedené na webových stránkách je Stříbro, kde bydlí žalobce v okruhu do 30 km.V účastnické výpovědi žalobce vypověděl, že při příjezdu žalovaného mu bylo sděleno, že demontáž starých varných desek neprování, nicméně pak se na přání žalobce zavázal, že starý spotřebič vymění a demontuje. Žalobce byl totiž již předtím na prodejně žalovaného, varná deska mu byla ukázána a bez demontáže staré varné desky by pouhé přivezení nové desky a zapojení pro něj nemělo smysl, jelikož by si koupenou desku mohl již rovnou tehdy od žalovaného odvést. Žalovaný se tedy postil do práce, začal desku demontovat, až se začal odlepovat lak z pracovní desky. Na možný vznik škody žalovaný žalobce nijak neupozornil.Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že předpokládal, že u žalobce bude stará varná deska odpojena, což však nebyla. Sdělil žalobci, že ji nelze vyndat a že by to musel udělat nějaký truhlář a několikrát odmítl desku vyndat, nicméně se nechal žalobcem přemluvit. Po vytlačení staré desky došlo k odloupnutí laku na dvou místech. Až následně s odstupem jednoho nebo dvou dnů se zastavil žalobce na prodejně s tím, že mu poškození nelíbí. K odloupnutí laku došlo proto, že otvor pro varnou desku byl truhlářem vyříznut příliš malý. Poškození, které vzniklo, bylo pouze nepatrné. Ulomený lak zamáčkl zpátky s tím, že by se to mělo zalepit vteřinovým lepidlem.Z účtenky za hotové je zřejmé, že předmětem plnění ze strany žalobce bylo dodání varné desky v částce 10 990 Kč dne 9. 12. 2018. Žalobce dne 16. 9. 2021 zaplatil za výměnu pracovní desky 40 535 Kč, jak je zřejmé z výpisu z účtu ve spojení s daňovým dokladem. Z vyjádření [adresa], který provozuje truhlářskou výrobu, vyplynulo, že oprava poškozené části povrchu pracovní desky není možná, aniž by to bylo viditelné a do budoucna opravená část nenabobtnala. Z fotodokumentace je zřejmé, že odštípnutí laku na desce bylo trojúhelníkovitého tvaru, přičemž větší část poškození byla překryta varnou deskou. Viditelná část odchlípnutí pracovní desky tak mohla činit přibližně trojúhelníkovitý tvar o stranách 1 cm.Jelikož žalovaný namítal, že výměna celé pracovní desky nebyla hospodárná, protože bylo možné poškození zaretušovat, byl soudním znalcem ad hoc ustanoven pan [jméno FO], poněvadž se jedná o osobu, která se zabývá jak restaurátorstvím, tak zhotovováním kuchyní. Ten ve znaleckém posudku a následně při svém výslechu uvedl, že poškození nelze zaretušovat tak, aby nebylo patrné. Náklady na provedenou opravu by dosáhly částky 13 750 Kč. Pro vyřešení otázky, zda se žalobce výměnou desky teoreticky neobohatil na úkor žalovaného tím, že by vyměnil desku, kterou by bylo zapotřebí stejně časem vyměnit, uvedl, že pracovní deska obvykle slouží svému účelu po celou dobu životnosti celé kuchyňské linky a nebývá tedy průběžně měněna. Po předložení znalcem kusu desky, kde provedl vysprávku poškozeného místa, byla patrná vlasová trhlina, která podle se znalce zvýraznila s odstupem času, a to proto, že se jedná o nehomogenní materiál. Podstatná část odloupnutého laku byla překryta varnou deskou a přibližně již ze dvou metrů poškození po opravě provedené znalcem by již nemělo být okem viditelné.Z ostatních důkazů soud neučinil žádná zjištění.
5. Soud tedy učinil následující závěr o skutkovém stavu. Strany se dohodly na tom, že žalovaný prodá žalobci za sjednanou kupní cenu varnou desku, kterou do bydliště žalobce přiveze a zlikviduje desku starou. S ohledem na vyznění webových stránek žalovaného se žalobce důvodně domníval, že provádí-li žalovaný likvidaci starých elektrospotřebičů při instalaci nových, provede i demontáž staré desky. Na demontáži staré desky se nakonec strany dohodly s tím, že půjde o bezplatnou službu ze strany žalovaného, která bude zahrnuta v ceně prodané varné desky. Žalovaný při demontáži varné desky způsobil odlomení laku pracovní desky kuchyňské linky, které není opravitelné tak, aby ve vzdálenosti menší než 2 metry nebylo viditelné, byť se jedná o poškození nepatrné přibližně o velikosti 1x1 cm. Žalovaný, který nebyl spokojen s tím, že by měl užívat poškozenou pracovní desku, si nechal proto desku vyměnit, za což vynaložil částku 40 535 Kč.
6. Po právní zhodnocení dospěl soud k závěru, že strany platně uzavřely kupní smlouvu podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), jejímž předmětem byl prodej nové varné desky. V rámci kupní ceny byly poskytnuty žalovanému zdarma služby v podobě přivezení prodané desky a likvidace varné desky staré. Zároveň se po uzavření kupní smlouvy stany dohodly na tom, že žalovaný pro žalobce zdarma provede demontáž varné desky staré. Při demontáži žalovaný porušil obecnou prevenční povinnost nezpůsobit jiným škodu zakotvenou v § 2900 o. z., když si při svém konání nepočínal tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví žalobce. Tím, že si žalovaný porušil svou zákonnou obecnou prevenční povinnost, v důsledku čehož žalobci vznikla škoda, je žalovaný povinen ji podle § 2910 o. z. žalobci nahradit. Jelikož uvedení poškozené věci do původního stavu ve smyslu ustanovení § 2951 o. z. nebylo možné, protože zaretušování poškozeného místa nebylo možné provést tak, aby nebylo pouhým okem patrné z bližší vzdálenosti, provedl žalobce výměnu poškozené věci za novou, za což vynaložil žalovanou částku, což je i materializovaná škoda, která žalobci vznikla. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, jelikož způsobil žalobci škodu, kterou mu dobrovolně neuhradil. Lhůta byla stanovena ve standartní délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).
7. Soud nemohl přisvědčit argumentaci žalovaného, že forma výměny pracovní desky je nepřiměřená a že by s ohledem na stáří poškozené desky bylo efektivní desku opravit, byť by oprava byla vidět ze vzdálenosti menší než 2 metry. S ohledem k tomu, že se jedná o poškození zařízení domácnosti, nebylo možné nutit žalobce, aby strpěl vnímání vlasové trhliny opraveného místa, byť je viditelné jen z krátké vzdálenosti. Současné západní civilizaci je celkem vlastní potřeba být obklopen věcmi bezvadnými, až dokonalými a nelze tak žalobci tuto potřebu nijak vyčítat. Chtěl-li mít pracovní desku ve své kuchyni nepoškozenou stejně, jako byla před zásahem žalovaného, nejde o jeho rozmar, ale celkem legitimní potřebu.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož jeho neúspěch v té část řízení, v němž vzal žalobu o zaplacení zákonného úroku zpět nikoli pro chování žalovaného, je poměrně nepatrný k té části řízení, v níž byl úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za čtyři úkony právní služby po 2 540 Kč (1 úkon za přípravu a převzetí věci, výzva k plnění, 1 úkon za sepis žaloby, 2 x ½ úkonu za účast na přípravném jednání, s ohledem k tomu, že přípravné jednání přesáhlo délku 2 hodin - odměna počítána z původního hodnoty původního předmětu řízení 35 898 Kč) za jeden úkon právní služby v částce 1 000 Kč (za rozšíření žaloby, přičemž punktem, z něhož je třeba počítat odměnu je částka, o níž byla žaloba rozšířena a nikoli částka, která činila výsledný předmět řízení) a za dva úkony právní služby po 2 740 Kč (za účast na druhém a třetím jednání, kdy předmětem řízení byla již částka 40 535 Kč, z níž se tedy odměna počítá) v souladu s § 7 ve spojení s § 11 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za šest zmíněných úkony právní služby po 300,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% ze všech zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 436 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen celkové náklady ve výši 24 111,40 Kč zaplatit k rukám zástupce žalobce.
9. Požadoval - li zástupce žalobce odměnu a režijní paušály i za přípis s doložením listin a sepis dotazů na znalce, nešlo o písemná podání ve věci samé ani jiný obdobný úkon ve smyslu § 11 advokátního tarifu, za něž by odměna a režijní paušály náležely a nebyly mu tak proto přiznány.
10. Jelikož ustanovený znalec dosud řádně nevyčíslil svou odměnu a nebylo tak zatím o ní rozhodnuto, zaplatí žalovaný, který v řízení nebyl úspěšný v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. náklady státu poté, co bude pravomocně rozhodnuto a jejich konkrétní výše bude vyčíslena v samostatném usnesení. Výrokem III. tohoto rozsudku tak bylo rozhodnuto o pouze o tom, že žalovaný má povinnost k náhradě nákladů státu, aniž by byla známa jejich konkrétní výše.
11. Protože žalobce zaplatil soudní poplatek pouze z původně žalované částky 35 898 Kč ve výši 1 436 Kč, nicméně řízení pak bylo rozšířeno na částku 40 535 Kč, aniž by byl soudní poplatek vybrán, byla výrokem IV. žalovanému uložena v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 459/1991 Sb., o soudních poplatcích povinnost k zaplacení soudního poplatku s ohledem k jeho neúspěchu ve věci, a to v rozsahu rozdílu 591 Kč mezi již vybraným poplatkem ve výši 1 436 Kč a mezi poplatkem, který s ohledem na konečnou hodnotu předmětu řízení činí 2 027 Kč.