17 C 311/2024

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 13. 8. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 35 314 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným dne 4. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně dne 11. 3. 2024 převedla částku 27 500 Kč v souladu s článkem II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet žalovaného, a téhož dne dále částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal jistinu v celkové výši 30 000 Kč a úroky za poskytnuté prostředky ve výši 16 000 Kč (tedy celkem částku 46 000 Kč) uhradit žalobkyni v pravidelných 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci se splatností první splátky dne 20. 4. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru došlo mezi účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to na základě tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč v souladu s článkem XII bodu 1. smlouvy o úvěru, kdy za okamžik podpisu smlouvy se považuje doba připsání verifikační platby na účet žalobkyně č. [č. účtu] pod variabilním symbolem úvěrové smlouvy, k čemuž došlo dne 7. 3. 2024. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když úvěr řádně a včas nehradil. Žalobkyně žalovaného o zaplacení úvěru opakovaně upomínala, přičemž následně využila svého práva a celý úvěr ke dni 26. 6. 2024 zesplatnila, a to přípisem z téhož dne, kdy zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Součástí oznámení o zesplatnění úvěru je i předžalobní výzva. Žalobkyně se v rámci předmětného návrhu domáhala úhrady celkem částky 35 314 Kč, kdy tato sestává ze zesplatněné jistiny ve výši 28 564 Kč a dlužných splátek ve výši 3 449 Kč, kdy tyto ještě dále sestávají z dlužného úroku ve výši 2 013 Kč a dluhu na jistině (úmoru) ve výši 1 436 Kč. Žalobkyně se dále žalobou domáhala úhrady 300 Kč jako poplatku (úhradu účelně vynaložených nákladů) za zaslání 3 upomínek, dále částky 1 497 Kč jako smluvní pokuty za prodlení s úhradou 3 splátek a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění v celkové výši 1 504 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu žalobkyně ničeho neuhradil.

2. Žalovaný proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal odpor, v němž uvedl, že neobdržel částku 30 000 Kč, ale toliko 27 500 Kč, když částku 2 500 Kč si žalobkyně ihned strhla jako provizi zprostředkovatele. Dále uvedl, že nerozumí tomu, proč žalobkyně požaduje úroky za budoucí dobu. Současně požádal, aby mu byla povinnost uhradit případnou dlužnou částku stanovena ve splátkách, když v jeho možnostech je splácet 1 000 Kč měsíčně.

3. Po výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, žalovaný sdělil, že s tímto nesouhlasí a současně sdělil, že došlo z jeho strany k platbám, které žalobkyně nezohlednila. K tomuto přiložil potvrzení o provedené platbě 1 000 Kč ze dne 16. 9. 2024 a 1 000 Kč ze dne 10. 12. 2024. Na toto reagovala žalovaná částečným zpětvzetím žaloby o 2 000 Kč a omluvou z nařízeného jednání. Soud s ohledem na žádost žalovaného o splátky dluhu zaslal k jeho rukám spolu s předvoláním k jednání formulář o majetkových poměrech spolu s výzvou, nechť tento při jednání předloží, aby mohl soud o případných splátkách rozhodnout.

4. K nařízenému jednání dne 4. 2. 2025 se žalobkyně nedostavila a svoji neúčast omluvila (čl. 51). Žalovaný, ač řádně předvolán (čl. 49), se k jednání soudu bez omluvy nedostavil.

5. Soud výrokem I. rozsudku nejprve zastavil částečně řízení pro částku 2 000 Kč, když žalobkyně vzala žalobu v této části s ohledem na úhrady provedené po podání žaloby podáním ze dne 3. 2. 2025 zpět.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 3. 2024, č. [hodnota] a dále z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek, potvrzení o schválení úvěru, přehledu splátek a potvrzení o provedení transakce ze dne 7. 3. 2024 o převodu 1 Kč, soud zjistil, že úvěrová smlouvy byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy tato byla uzavřena na základě úhrady verifikační platby ve výši 1 Kč dle článku XII. bodu 1 smlouvy. Na základě předmětné smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč, tedy celkem částku 46 000 Kč, zavázal uhradit v pravidelných 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč počínaje dnem 20. 4. 2024, když poslední splátka měla být žalovaným uhrazena dne 20. 7. 2027. Úroková sazba měla činit 27,28 % ročně a RPSN 39,2 %. Peněžní prostředky měly být žalobkyní vyplaceny na běžný účet žalovaného č. [č. účtu]. Úvěr měl být čerpán jako neúčelový. Provize zprostředkovatele společnosti [právnická osoba] byla sjednána ve výši 2 500 Kč, přičemž měla být odečtena z jistiny úvěru a uhrazena přímo žalobkyní na účet uvedeného zprostředkovatele. V článku II. odst. 2 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Pro případ zesplatnění úvěru byla sjednána smluvní pokuta v téže výši z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení. Žalovaný se dále zavázal za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to do doby, než se stane úvěr splatným. Smluvní pokuty byly splatné bez výzvy okamžikem prodlení žalovaného. V bodě 4. byl sjednán poplatek 100 Kč za každou odeslanou upomínku v souvislosti s prodlením (nesplácením) jednotlivých splátek. V bodě 5. bylo ujednáno pořadí zápočtu plateb na pohledávky žalobkyně bez ohledu na to, na jaké závazky byla platba žalovanou uhrazena (určena), a to v pořadí: 1) na upomínací náklady, 2) na úhradu smluvní pokuty, 3) na nejstarší neuhrazenou splatnou splátku, 4) na úrok, 5) na úrok z prodlení a 6) na jistinu.

8. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru částku 27 500 Kč a téhož dne žalobkyně zaslala na účet zprostředkovatele, taktéž uvedený v úvěrové smlouvě, částku 2 500 Kč.

9. Z listiny označené jako „bonita smlouvy“ a z potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 9. 2024 a ze dne 10. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 2 000 Kč.

10. Z listiny označené jako „posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 4. 3. 2024 vztahující se k úvěrové smlouvě č. [hodnota] vyplynulo, že u žalovaného bylo pro čerpání úvěru uvedeno číslo běžného účtu [č. účtu]. U žalovaného byl dále uveden průměrný měsíční čistý příjem 24 684 Kč. Výdaje na bydlení u rodičů byly vyčísleny na 3 000 Kč, přičemž zbývající disponibilní měsíční zdroje žalovaného byly vyčísleny na částku 21 684 Kč. Počet vyživovaných osob byl uveden jako 0, místo dalších běžných výdajů dosadila žalobkyně u žalovaného částku životního minima ve výši 4 860 Kč a nezabavitelnou částku ve výši 12 705 Kč.

11. Z výplatních pasek žalovaného soud zjistil, že tento v měsíci prosinci 2023 obdržel od zaměstnavatele čistou mzdu ve výši 23 123 Kč a v měsíci lednu 2024 čistou mzdu 26 246 Kč.

12. Z listiny označené jako čestné prohlášení žalovaného ze dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný disponuje příjmem ve výši 24 000 Kč a jako jediný výdaj je uvedena částka 3 000 Kč za výdaje v souvislosti s bydlením. Toto prohlášení, které obsahuje i čestné prohlášení o tom, že žalovaný je schopen plnit své závazky a že u něj nejsou dány podmínky (hrozícího) úpadku, není opatřeno podpisem žalovaného.

13. Z výpisu z [Anonymizováno] a z [Anonymizováno] ze dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že u žalovaného nebyl evidován žádný záznam o exekuci či insolvenci.

14. Z listiny označené jako „prohlášení rodiče“ a z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že paní [jméno FO] prohlašuje dne 4. 3. 2024, že její syn, který je označen jako žalovaný, hradí za bydlení částku, jejíž výše však ve formuláři uvedena není.

15. Z upomínek ze dne 24. 4. 2024 a 26. 5. 2024 a z dokladů o jejich odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k plnění povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru. Z dopisu ze dne 26. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr k tomuto dni zesplatnila a z podacího lístku bylo zjištěno, že tento dopis žalovanému odeslala. Z výpisu ze schránky – klientské složky žalovaného soud zjistil, že tyto dokumenty měl žalovaný k dispozici i touto formou dálkového přístupu.

16. Soud tedy uzavírá, že bylo prokázáno, že žalobkyně na bankovní účet žalobce zaslala částku 27 500 Kč a tento na tuto částku vrátil žalobkyni do dnešního dne toliko 2 000 Kč. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právním posouzení věci.

17. Podle ustanovení § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle ust. § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle ust. § 87 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala kredibilitu žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že žalobkyně své povinnosti plynoucí z citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru nedostála a úvěr poskytla osobě, která nebyla schopná úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatným právním jednáním ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila listinnými důkazy, jakým způsobem ověřovala příjem žalovaného, když se jednalo zejména o potvrzení o příjmu za dva měsíce předcházející (nikoliv ovšem bezprostředně) uzavření předmětné úvěrové smlouvy, čestné prohlášení žalovaného ohledně příjmů a výdajů (avšak nepodepsané), výpis z dostupných rejstříků, nicméně v podstatě zcela absentuje ověření výdajů žalovaného, když ke sdělené, avšak nikoliv doložené výše „nájemného“ v částce 3 000 Kč (na prohlášení matky žalovaného chybí údaj o výši hrazené částky), ale pak již pouze doplnila příslušnou výší životního minima v částce 4 860 Kč. Takovýmto postupem není možné nahradit zjištění reálných výdajů žalovaného. Ze strany žalobkyně nebyl doložen například výpis z běžného účtu žalovaného za několik měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy, ze kterých by bylo možné jednoznačně seznat finanční poměry žalovaného, a to především způsob jeho hospodaření. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, je pak třeba dále uvést, že žalovaný na předmětnou úvěrovou smlouvu neuhradil po obdržení částky 27 500 Kč ničeho, až po podání žaloby uhradil v měsíci září 2024 částku 1 000 Kč a v měsíci prosinci 2024 částku 1 000 Kč, z čehož lze uzavřít, že je evidentní, že nebyl schopen úvěr splácet a tento mu tak neměl být poskytnut.

22. S ohledem na shora uvedené soud posoudil právní vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení. Pokud bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla poskytnuta žalovanému částka 27 500 Kč a ten dosud vrátil toliko 2 000 Kč, byla mu soudem stanovena povinnost uhradit i zbytek částky ve výši 25 500 Kč. V této části tedy soud žalobě vyhověl tak, jak je rozhodnuto ve výroku I tohoto rozsudku. Pokud jde o splatnost tohoto závazku žalovaného dospěl soud k závěru, že s ohledem na ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru nastala splatnost této částky až okamžikem rozhodnutí soudu, když k dohodě o splatnosti mezi účastníky nedošlo a návrhu žalovaného na určení splátek dluhu soud nemohl vyhovět, neboť žalovaný soudu nedoložil majetkové poměry, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, a tudíž nebylo v možnostech soudu dospět k závěru o možnosti dluh splácet v navrhovaných splátkách. Soud nemohl žalobě vyhovět v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, a to z prostého důvodu, že lhůta k zaplacení dluhu byla stanovena až rozhodnutím soudu a žalovaný tak dosud nebyl v prodlení.

23. Ve zbývající části předmětu řízení byla s ohledem na shora uvedené žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, když s neplatností smlouvy se pojí i neexistence práva žalobkyně domáhat se poplatků, smluvních pokut a úroků.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná toliko částečně, a to v rozsahu přisouzeného nároku ohledně jistiny a dále i v části nároku, ohledně něhož bylo v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby řízení zastaveno z důvodu částečného plnění žalovaným až po podání žaloby, když k částečnému zastavení řízení došlo pro chování žalovaného. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 35 314 Kč s příslušenstvím, přičemž byla úspěšná co do částky 27 500 Kč (2 000 Kč zpětvzetí a 25 500 Kč přiznáno výrokem I. rozsudku), tedy byla úspěšná v rozsahu 77 % předmětu řízení. Po odečtení úspěchu žalovaného (23 %) má žalobkyně právo na náhradu 54 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 413 Kč, dále ze tří úkonu právní služby po 2 540 Kč, jednoho úkonu po 1 270 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč, jednoho režijního paušálu po 450 Kč a DPH 21 % z částky 10 240 Kč ve výši 2 150,40 Kč, celkem tedy 13 803,40 Kč z čehož 54 % činí 7 453,80 Kč. Výpočet byl proveden dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to ve znění účinném v okamžiku úkonu právní služby. Ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. byla pro splnění povinností stanovena 3denní lhůta.