Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 670,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. plynoucím z částky 18 670,86 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 6 227 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 670,86 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému v měsíci březnu 2024 lékařské vyšetření na oddělení pomoci a hospitalizace a neurologie ošetření. [právnická osoba] byla žalovanému žalobkyní vyúčtována dne 27. 6. 2024 fakturou č. 14240132 Žalovaný vyúčtovanou částku nezaplatil ani na základě upomínky žalobkyně ze dne 15. 7. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka a navrhl zamítnutí žaloby, když žalobkyně neprokázala poskytnutí tvrzení zdravotní péče. Žalobkyně v reakci na toto vyjádření opatrovníka, soudu předložila další listinné důkazy k prokázání svého tvrzení, že zdravotní péči skutečně poskytla.
3. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně i žalovaný s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z listiny označené jako návštěva ambulance ze dne 30. 3. 2024, průběh hospitalizace ze dne 30-31. 3. 2024, sonografické vyšetření a CT vyšetření ze dne 30. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla ve dnech 30-31. 3. 2024 žalovanému zdravotní péči, kterou žalovaný vyhledal v důsledku prodělaného křečovitého záchvatu, který byl způsoben nadužíváním alkoholu žalovaným a žalobkyně mu v rámci hospitalizace provedla odborná vyšetření včetně CT mozku. Žalobkyně žalovanému za poskytnutou zdravotní péči vystavila fakturu č. [hodnota] na částku 18 670,86 Kč se splatností dne 11. 7. 2024, neboť žalovaný nebyl v rozhodné době účasten systému veřejného zdravotního pojištění (čl. 6-7 spisu). Žalovaný vyúčtovanou částku neuhradil ani přes upomínku ze dne 15. 7. 2024. Vlastní vyúčtování zdravotní péče žalobkyně provedla na základě vyúčtování jednotlivých úkonů zdravotní péče (čl. 5 spisu).
5. Dle § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Žalobkyni se v řízení předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovanému bylo poskytnuto vyšetření a ošetření v jejím zařízení, přičemž žalovaný, ačkoliv sám poskytnutí péče vyžadoval, za toto vyšetření nezaplatil shora uvedenou částku. Žalovaný svou povinnost nesplnil dobrovolně, tudíž soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 227 Kč, tak jak je uplatnila za zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 907 Kč.
9. Pokud jde o náklady státu, které stát uhradí za odměnu ustanoveného opatrovníka, nelze povinnost k jejich náhradě stanovit ani jednomu z účastníků řízení, když žalovanému zastoupenému v řízení opatrovníkem nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 nebo 29 Cdo 1527/2021).
10. O veškerých lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.