20 C 345/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 1) pohledávku ve výši 150 865 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 150865 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 8. 2024 do zaplacení, 2) pohledávku ve výši 10 676,98 Kč, 3) úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 125 000 Kč od 24. 8. 2024 do 16. 9. 2024 ve výši 5 467,92 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 125 000 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 8. 2024 dosáhne částky 440 928 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 21. 5. 2024 s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 125 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 68,34 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 8 723 Kč, a to počínaje měsícem červen 2024, na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Kredibilita žalovaného pak byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, a dále lustrací v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný na úvěr nezaplatil nic. V důsledku prodlení se splátkou č. 1 splatnou dne 18. 6. 2024 pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, a to k datu 22. 8. 2024. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny, kdy tato celkem činila částku 146 263,06 Kč. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 24. 8. 2024 až do jejího zaplacení. Žalobkyně pak kapitalizovala smluvní pokutu ke dni podání žaloby. Celková dlužná pohledávka tak sestává z a) dlužné nové jistiny ve výši 146 263,06 Kč, jejíž součástí byl původní dlužní jistina 125 000 Kč a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 21 263,06 Kč, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou v celkové výši 998 Kč, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, v celkové výši 400, Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši 10 676,98 Kč a úrok ve výši 68,34 = ročně z částky 125 000 Kč ode dne 24. 8. 2024 do zaplacení. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 17. 9. 2024) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 14.75 % p.a, f) úhradu za pojištění schopnosti splácet dle přílohy č. 1 smlouvy ve výši 3 204 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře a úvěrové smlouvy č. [hodnota] vyplynulo, že tuto uzavřela žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 68,34 % ročně. První splátka úvěru měla být uhrazena v červnu 2024. V bodě 6.3 pak bylo sjednáno pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů oprávnění žalobkyně odepřít plnění závazků ze smlouvy, dále automatické zesplatnění úvěru, kdy dnem zesplatnění se stává okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrady nákladů. V bodě 6.5 pak bylo dále sjednáno, že žalobkyni v případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu, vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 6.1.smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Dle bodu 6.2. smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že první splátka měla být uhrazena dne 18. 6. 2024 a poslední splátka dne 18. 5. 2028. Z dokladu o vyplacení jistiny úvěru má soud dále za prokázané, že žalovaný celý úvěr čerpal dne 21. 5. 2024 bezhotovostně převodem na účet. Dodatkem č. 1 smlouvy ze dne 21. 5. 2024 se žalovaný přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet ke smlouvě a zavázal se za pojištění hradit měsíčně částku 1 068 Kč. Z dopisů ze dne 19. 7. 2024 a 19. 8. 2024 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného v souvislosti s jeho prodlením k úhradě splátek č. 1, 2 a 3 splatných 18. 6. 2024, 18. 7. 2024 a 18. 8. 2024. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný celkem na uvedený závazek zaplatil 0 Kč. Z dopisu ze dne 22. 8. 2024 vyplynulo, že ke shora uvedenému dni došlo k zesplatnění úvěru, kdy tento sestával z jistiny 125 000 Kč kapitalizovaného úroku 21 263,06 Kč neuhrazené smluvní pokuty 998 Kč, paušálních nákladů 400 Kč a dlužného pojistného 3 204 Kč.

5. Z ostatních listinných důkazů (ověření v registru SOLUS a NRKI, formuláře hodnocení klienta, dokladů o příjmech žalovaného, …) soud neučinil žádná podstatná skutková zjištění s ohledem na právní posouzení věci.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 68,34 % ročně. O uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako přiměřeném, když soudu je s jeho rozhodovací účinnosti známé, že v květnu 2024 se úroková míra bank pro obdobné typy úvěrů pohybovala okolo 8,86 % ročně a žalobkyně požadovala úrokovou míru téměř osmkrát větší, a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. Pokud v daném období byly bankami poskytovány úvěry a zápůjčky, kdy se úroková sazba pohybovala pod 10 % za jeden rok, tak i v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou i úroková sazba 3 krát vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity), je možné jako přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou okolo 30% za rok. V daném případě ji však sjednaná úroková sazba více než dvojnásobně překračuje. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne [datum], č.j. 25 Co 141/2018-92, nebo ze dne [datum], č.j. 25 Co 270/2019. Ke shora uvedenému pak soud dále doplňuje, že jako neplatné shledává i ujednání o smluvních pokutách, kdy tyto jsou kumulovány v podstatě za tatáž prodlení, kdy výše smluvní pokuty se odvíjí toliko od délky prodlení úvěrované (žalované), kdy i náhradu nákladů v souvislosti s prodlením s úhradou splátek soud ve své podstatě považuje za smluvní pokutu. Rovněž tato ujednání soud shledává jako nepřiměřená a nemravná.

9. S ohledem na shora uvedené soud celý obchod zhodnotil jako nemravný, byť zde mohou být určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá postavení klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Pro rozhodnutí v dané věci je také klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu žalobkyně, která by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupila. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, posoudil právní vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 125 000 Kč. Žalovaný žalobkyni nezaplatil nic. S ohledem na shora uvedené tak soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně bezdůvodného obohacení v částce 125 000 Kč, když ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 858,07 Kč, přičemž tato částka představuje 43,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 078 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 161 541 Kč sestávající z částky 7 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 760 Kč ve výši 3 309,60 Kč.

11. Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.