Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč jdoucím od 5. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč jdoucím od 5. 9. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 065 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 9. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 12. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který jí byl taktéž vyplacen. Úroky měly být hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaná splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou již byla splatná dne 15. 3. 2024. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná uhradila pouze dvě splátky v celkové výši 8 000 Kč. Žalobkyni tak nezbývalo než dle smluvního ujednání přistoupit ke zesplatnění úvěru a vyzvat žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalovaná neuhradil k dnešnímu dni na jistinu pohledávky ničeho, když platba 8 000 Kč byla započtena na úhradu úroku..
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze smluvních informací soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na dobu určitou v délce 12 měsíců, kdy ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 20 % měsíčně, tedy 240 % ročně s tím, že žalovaná se zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr a taktéž úrok v celkové výši 48 000 Kč, celkem tak částku 68 000 Kč formou pravidelných měsíčních splátek. RPSN byla uvedena ve výši 791,61 % ročně. S ohledem na to, že soud shledal v rámci právního hodnocení tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), soud dalšími ustanoveními této smlouvy dále nezabýval. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy soud má za to, že žalobkyně tuto svoji povinnost řádně nesplnila, za situace, kdy z registru platebních informací se podávalo, že žalovaná je extrémně rizikový klient, což se následně projevilo i tím, že žalovaná nebyla schopna úvěr řádně a včas splácet. Z výpisu internetového bankovnictví pak dále soud zjistil, že částka 20 000 Kč byla dne 21. 12. 2023 na účet žalované zaslána. Upomínkou ze dne 2020. 1. 2024 a ze dne 5. 2. 2024 upomínala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky, kdy v rámci předžalobní upomínky ze dne 21. 8. 2024 informovala žalobkyně žalovanou o zesplatnění úvěru a o tom, že pokud nebude úvěr řádně a včas uhrazen, bude se žalobkyně svého požadavku domáhat soudní cestou, tato výzva byla dána k poštovní přepravě téhož dne.
5. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě soud uvádí, že na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní jednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná během 12 měsíců měla mimo částky 20 000 Kč taktéž uhradit žalobkyni částku 48 000 Kč, představující úrok, kdy měsíční úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně, nelze dospět k jinému závěru, že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle statistických údajů ČNB 7,71 % ročně, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 20 % měsíčně je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil tísně žalované a požadoval po ní nepřiměřené částky, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalované částka 20 000 Kč skutečně poskytnuta byla. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradil 8 000 Kč, soud tedy výši bezdůvodného obohacení stanovil ve výši peněžní částky 12 000 Kč, když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala její uhrazení. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila, dostala se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení, kdy počátek prodlení soud váže ke dni 5. 9. 2024, kdy bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 8. 2024, v souladu s § 573 Občanského zákoníku tak došlo k domněnce dojití zásilky dne 26. 8. 2024, nejpozději dne 4. 9. 2024 měla žalovaná plnit a pokud tak neučinila, dostal se ode dne následujícího do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku). Co do zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 320,88 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalované v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.
9. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinností žalované určil běžnou třídenní lhůtu.